Děkuji za slovo. Pro mě je výběr nejhezčích fotek dost neobvyklá situace, protože mám pocit, že většinou spíš jen kritizuju. Naprostá absence jakéhokoliv uměleckého cítění mi zas nedovolí poetický popis fotografie, neumím číst gesta, nálady a další vrstvy, které nejsou na první pohled patrné. V podstatě jediná stránka železniční fotografie, do níž si dovolím sem tak kecat, je kompozice, protože tato disciplína má zčásti matematickou povahu. Takže nečekejte prosím žádné sofistikované rozbory a freudovské analýzy. Já si u fotek vystačím s aplikací základní stupnice na kvalitu moravského vína (dá sa, dá sa svařit, nedá sa svařit).

Weiter