V životě by mne nenapadlo, že se jednou dám do řeči se strojvůdcem, jenž východoněmeckými „nulajedničkami“ vozíval parní expresy mezi Berlínem a Drážďany. Natož abych věřil, že jednoho krásného dne já sám se svou „Ludmillou“ u nějaké Böhly vyhlásím válku patnácti vozům a pěti promilím. Všechny moje všelijaké drážní zkoušky už dávno propadly a nové bych už nejspíš neudělal, protože coby mírně vymačkaný daňový poplatník se pokorně podřizuji faktu, že ještě aspoň trefím do práce a že si vzpomenu, co tam mám dělat. Na druhé straně ovšem jsa protřelým občanem, který s nejedním úředním šimlem dokáže pěkně vyběhnout (existuje lidovější a mnohem přesnější slovesný tvar, ale – Mirek Dušín ho taky nepoužíval), přece jen jsem nakonec za ten kontrolér usedl a jel. To by v tom byl čert, aby to „Ludmilla“ nedala!

Folytatás

Už jste někdy zabloudili v lese? No bodejť by ne – kdo nezabloudil v lese, natož černém, není muž (dámy pro tentokrát prominou). A jestlipak jste někdy v lese zabloudili, sedíce ve vlaku? Co říkáte? Že je to poněkud přitažené za pačesy? Že vlak v lese nemůže zabloudit, neb jede po kolejích a mašinfíra sotva bude takový jouda, aby jezdil tratí, která se mu ztratí v lese? A přece existuje trať, dokonce dvoukolejná a elektrizovaná, ne nepodobná bludišti, a navíc je opravdu v lese, dokonce Černém.

Folytatás