Již několikrát jsem využil nabídku otcova zaměstnavatele – Českých drah – a vypravil jsem se s kamarádem po železnicích Evropy za sluncem, mořem či novým přátelstvím. Psal se rok 1997, když jsem se ze slunného Portugalska už sám vracel přes Rakousko domů. O právě probíhajících povodních jsem měl jen kusé informace, protože mobily v té době ještě nebyly tak rozšířené. Právě kvůli povodním byla spousta vlaků vedena po odklonové trase. Jinak tomu nebylo ani u mého spoje EC, na který jsem čekal v Hohenau, kam jsem dojel osobním vlakem z Vídně. Navzdory tomu, že vídeňská nádraží znám velmi dobře a vím, ze kterých odjíždí mezinárodní rychlíky do České republiky, rozhodl jsem se použít osobního vlaku, abych lépe poznal zdejší krajinu, která z rychlíku ubíhá moc rychle.

Pokračovanie