Třemešná ve Slezsku — V České republice znám tři úzkorozchodné tratě, a to jindřichohradecké úzkokolejky, bývalou důlní drážku u Mladějova a „Osoblažku“, tedy trať spojující Třemešnou ve Slezsku s Osoblahou. Původně jsem plánoval, že si pro své první seznámení s úzkokolejkami vyberu právě výše zmiňované jindřichohradecké úzkokolejky a že zážitky spjaté s železnicí navíc doplním i pohledem do překrásné krajiny jižních Čech, kde jsem nikdy dříve nebyl. Po prostudování jízdního řádu jsem však byl zklamán, neboť spojení Havířova s Novou Bystřicí není zrovna ideální. Vezmeme–li navíc v úvahu sedmihodinovou cestu, usoudíme, že návštěva Jindřichova Hradce se opravdu stihnout za jeden den nedá. Chvíli jsem ještě uvažoval o návštěvě úzkokolejky v Mladějově, ale po zhlédnutí několika fotografií na internetu mne trať nijak neokouzlila a tak jsem skončil s jasným plánem navštívit Osoblažku.

Pokračování

Vídeň — Po skladateli W. A. Mozartovi a rakouských hasičích ode dneška taurus 1116.250 vzdává hold příslušníkům rakouské policie. Nový reklamní nátěr z dílny ÖBB bude následujících dvanáct měsíců propagovat prohlubující se spolupráci Rakouských spolkových drah s federálním ministerstvem vnitra v rámci společného projektu pro zlepšení bezpečnosti ve vlacích a na nádražích. Lokomotivu v typické červeno–modro–stříbrné barevné kombinaci veřejnosti na vídeňském nádraží Praterstern slavnostně přestavila rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl–Leitnerová a předseda představenstva ÖBB Christian Kern, kteří rovněž prezentovali výsledky dosavadní spolupráce policie a spolkových železnic.

Pokračování

V sobotu 26. 2. 2011 po deváté hodině vstávám z postele a ještě pociťuji následky pátečního maturáku. Po ranní hygieně a vydatné snídani si balím věci a ještě rychle kontroluji dopravní situaci na trase. Čeká mne tříhodinová cesta z Blatné přes Březnici, Protivín a Zliv do Dívčic, kde budu čekat na jeden z posledních pravidelných vlaků na trati 193 (Dívčice-Netolice). V deset hodin již sedím v blatenské osmsetdesítce a pan výpravčí nám dává znamení k odjezdu. Slunce svítí, na obloze ani mráček a zdá se, že po dlouhé době bude zase teplo. Po více jak půlhodině kodrcání vystupuji v Březnici, do příjezdu mého rychlíku zbývá asi 45 minut. Naštěstí zde zůstala otevřená čekárna a funkční automat na kávu.

Pokračování

Praha — Více jak čtyři roky byla pro veřejnost zavřená budova Národního technického muzea na pražské Letné. Ve středu 16. února se o 10. hodině dopolední opět otevře pro veřejnost. Během uplynulých let podstoupila důkladnou rekonstrukci a dostavbu, která sleduje původní plány a vzhled z roku 1941. Odstraněny byly zejména vestavby provedené okupační správou během II. světové války a po jejím skončení i dalšími institucemi.

Návštěvníci budou moci shlédnout pět nových a reinstalovaných expozic. V první dny po otevření jsou ve vstupní hale exkluzivně vystaveny i originály obou českých Nobelových cen udělených vědci Jaroslavu Heyrovskému za vynález polarografie a básníkovi Jaroslavu Seifertovi za celoživotní dílo. V expozici dopravy se nově objeví např. letoun Supermarine Spitfire LF Mk.IXE z roku 1945 dříve vystavený v leteckém muzeu ve Kbelích. Železnici reprezentují čtyři vozidla – 252.008, 375.007, „Kladno“ 103 a salónní vůz Františka Josefa I. Další exponáty najdete ve volné expozici i vitrínách.

Pokračování

Beroun — Čtyři frekventované železniční přejezdy v městské části Beroun–Závodí jsou doslova trnem v oku pro místní obyvatele – chybí zde totiž chodníky, které by výrazně zvýšily bezpečnost při přecházení jedné ze silnic s největším provozem ve městě, a navíc v blízkosti mateřské a základní školy. Malé děti jsou nuceny tudy denně procházet a riskovat tak své zdraví. To, že přejezdy nezbytně vyžadují rekonstrukci, už ví i berounská radnice, jež v posledních dnech kontaktovala zástupce Automatizace železniční dopravy (AŽD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). Město by stavební práce, jejichž realizační náklady jsou předběžně vyčísleny na 10 milionů korun, zároveň využilo k propojení městských cyklostezek. Dle tiskového mluvčího SŽDC, Pavla Hally, je projekt reálný. Na závěr však dodal, že zůstává otázkou, zda se ještě podaří investici zařadit do finančního plánu pro letošní rok.

Zdroj: Týdeník Sedmička, ŽelPage

Karlovy Vary — Nevyužité prostory téměř v centru lázeňského města již delší dobu budí zájem investorů. Nachází se v prostoru dolního nádraží v Karlových Varech, které je nyní v žalostném stavu. Soukromý investor, firma Gama Property z developerské skupiny Lordship, má zájem investovat do této části města nemalou částku. Na bývalých drážních pozemcích by měly vyrůst nové byty, kanceláře, hotely, obchody a zdravotnické centrum. Karlovy Vary by do projektu měly vložit i své pozemky. Přípravy projektu však byly na žádost nového vedení města přerušeny, i přestože jej již úředníci schválili. Radní argumentují hlavně tím, že projekt je v rozporu s územním plánem a navíc neřeší dopravní kapacitu přilehlých komunikací.

Pokračování

Žacléř — Je sobota 20. listopadu 2010. Probouzím se do chladného rána a dívám se na budík: 3.30. Přestože čas na něm nastavený mi dopřává ještě nějakou tu minutu odpočívat, vstávám a chystám si snídani. Hlavou se mi honí myšlenky, jak celá dnešní akce ŽelPage proběhne a především zda se na nás usměje počasí, protože v předcházejících dnech za moc nestálo. Úderem čtvrté hodiny ranní se za svitu pouličních lamp vydávám vstříc železniční stanici Beroun, odkud vyrazím prvním víkendovým osobním vlakem Os 8803 do Prahy. S dostatečným časovým předstihem přicházím k jediné otevřené pokladní přepážce a kupuji jízdenku. Ta díky In–kartě nestojí žádnou závratnou částku – vzdálenost z Berouna do Jaroměře je celých 186 kilometrů, já ale platím pouhých 88 korun. Nasedám do příjemně vytopené jednotky CityElefant, zazní zvuk píšťalky průvodčího a vlak se rozjíždí…

Pokračování

Řím — Rekonstrukce či přestavby nádražních budov i samotných kolejišť nejsou dnes vlastně žádnou novinkou. Jejich provedení (ať už koncepce nebo technické řešení) se však liší stanici od stanice, natož pak v různých zemích. Zavítejme do slunné Itálie a přibližme si, jak probíhá přeměna nejen železniční stanice Tiburtina… Současná Roma Tiburtina je druhou největší železniční stanicí v Římě a zároveň jednou z největších v Itálii. Nachází se v severovýchodní části města a je elektrifikována napěťovou soustavou 3 000 V. V říjnu 2007 byla zahájena výstavba nové stanice s tím, že v současné době by měla být hotova již drtivá většina prací. Ty zahrnují i výstavbu nových parkovacích míst, úpravu zeleně, ulic a také obchodních ploch a kanceláří. Kolejiště je situováno ve výšce zhruba devíti metrů nad zemí. Stanice je navržena jako „galerie vzduchu“.

Pokračování

Andorra — Na území tohoto ministátu neleží ani metr železniční tratě — tím je možné toto téma z pohledu železničního webu uzavřít. A nebo je možné si trochu přiblížit Andorru jako takovou, popsat si zdejší dopravní obslužnost a podívat se i na několik čistě nedopravních snímků. A ve druhé polovině článku, pro ty kterým by nějaká ta železnice přesto chyběla, se podívat na jednu zajímavou zubačku. Při pohledu na fotky tratě a vozidel sice jde o typickou švýcarskou dráhu, ale ve skutečnosti zase tak daleko od Andorry neleží — nachází se ve španělské (katalánské) části Pyrenejí a jmenuje se to tam Vall de Núria.

Pokračování

Praha — Otevřením druhého z dílů zjednoduššeného modelu České republiky potvrzuje pro Království železnic národní prvenství, co do velikosti modelu. V úterý 7. prosince 2010 byl pozvaným hostům v čele s hejtmanem Josefem Novotným představen Karlovarský kraj se vším, co k němu patří – Karlovy vary s kolonádou, hotelem Thermal i Mezinárodním filmovým festivalem. Své místo našly i hrady Loket, vyhlídka Tři kříže nebo skalní úkaz Kamzík. Nedaleko je situováno i další město Mariánské lázně a příznivci vojenské techniky se mohou kochat stylizovaným vojenským výcvikovým prostorem Doupov, kde právě probíhá cvičení mechanizovaného dělostřelectva. V pořadí druhý kraj české republiky je vyhotoven podobným způsobem, jak dříve otevřený Ústecký kraj. Novinkou je jiný způsob řízení silničních vozidel, díky kterému respektují modelové semafory, umí si dávat přednost a vůbec celkově jejich jízda je více věrná realitě.

Pokračování

Komentár — Tak sme sa dočkali. Po desiatich rokoch príprav začali od nedele prvé vlaky osobnej dopravy na časti koridoru Bratislava - Žilina - Košice konečne využívať maximálnu traťovú rýchlosť 160 km/h. Na tejto správe je nepriaznivá len jedna jediná vec: mala zaznieť pred desiatimi rokmi, a nie v čase, keď 160kilometrová rýchlosť už ani v regióne strednej Európy nikoho nezdvihne zo stoličky; o to menej, že sa s nastavením podobného rýchlostného limitu ráta aj na vybraných úsekoch diaľnice D1, čím železnica môže veľmi rýchlo stratiť jednu z mála skutočných výhod. Aby teda deň D slovenských koľají nezostal v tieni absolútneho nezáujmu železničných médií, poponáhľal sa na pomoc národný dopravca, ktorý s eleganciou sebe vlastnou prezentáciu najnovších technických výdobytkov vyšperkoval nevídaným spôsobom. Práve vďaka nemu teda premiéra štošesťdesiatky na Slovensku predsa len dostane priestor aj na stránkach tohto magazínu – človek v tejto práci totiž vidí a zažije všeličo, ale včerajšia prezentácia v podaní ZSSK vybočuje z radu úplne novým spôsobom.

Pokračování

… zahlásil nějaký vožungr, na podzim 1985 z oken rozhoupaného balmu zíraje, jak osobák do Liberce lomozí výhybkami varnsdorfské stanice do sousedního Honeckerova panství. Jo, jo, i ti nejjednodušší vožungři jsou kolikrát rétory vpravdě nadčasových myšlenek. Soudruzi v balmech hornolužickou peáží už nejezdí, Erich Honecker straší v učebnicích dějepisu a tak zůstala už jen ta rozhraní český bordel - Německo - polský bordel - český bordel. Ale já jsem mezi Varnsdorfem a Hrádkem nerajzoval kvůli bordelu a nebordelu, ale kvůli kochání se tratěmi, prokazujícími železnici čest a ne ostudu. Někdejší kavalkáda vozidel v „Dreiländerecku“ (něco jako „třízemský kout“) ale v poslední době degraduje do mrzuté stejnorodosti a spíše v Žitavě potkám mimozemšťana, než pravidelný nákladní vlak. Staromilsky jsem tuhle zalistoval „žitavským“ šanonem, zamáčkl slzu za hornolužické dvaapadesátky, přidal pár novějších náčrtků, ukuchtil kafe typu „humus český“, vyhnal potomstvo od počítače - a trochu jsem na nevratné časy zavzpomínal.

Pokračování

Tokio, Japonsko — Usedám na pohodlné sedadlo a zapojuji notebook do zásuvky. Vtom už se z reproduktorů ozývá: „Dovolujeme si informovat vážené cestující, že se chystají použít vlak Nozomi č. 37 ve směru Hakata. Zastavíme ve stanicích Šinagawa, Šin-Jokohama, Nagoja, Kjóto, Šin-Ósaka… Za 5 minut budeme odjíždět. Budete-li se vzdalovat od svého sedadla, dejte, prosím, pozor na své cennosti.“ – toto upozornění je v Japonsku pouhou formalitou. Japonské železnice, to ale není jenom šinkansen. Tamní železniční tratě můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií – nové páteřní vysokorychlostní tratě – šinkansen (???) – a stávající, většinou úzkorozchodné tratě – zairaisen (???). Vlakům jezdícím po tratích šinkansen by se sice správně mělo říkat superexpresy – čó tokkjú (???) – pro zjednodušení se ale i tyto nazývají šinkansen. Představa, že se běžný Japonec každodenně projíždí šinkansenem je ovšem poněkud mylná. Vzhledem k cenám jízdenek je tento způsob dopravy vyhrazen především pro businessmany (japonsko-anglicky salary man) nebo pro cesty na delší vzdálenosti.

Pokračování

Jižní Čechy — Každý, kdo se nechce trmácet vlakem s vlastním kolem, může využít nabídky ČD Bike, v jejímž rámci jsou ve vybraných stanicích k zapůjčení kvalitní trekingová kola za přijatelnou cenu. Cestujícím tak odpadají starosti a náklady spojené s dopravou kola. Sezóna začíná vždy 1. dubna a trvá až do 31. října. Nejrozsáhlejší síť půjčoven se rozprostírá v jižních Čechách, kde bylo i letošní léto více než úspěšné. Kolo si zde vypůjčilo na 1 600 zájemců, z nichž více než jedna třetina připadá na železniční stanici Třeboň. A není divu – město leží uprostřed překrásné rybníkářské oblasti, turisty hojně navštěvované. Tato stanice je také jediným místem v ČR, kde jsou v nabídce i koloběžky. Pomyslné druhé místo patří Jindřichově Hradci s dvěma sty zájemci, bronzovou příčku obsadil Tábor.

Zdroj: České dráhy

Žďár nad Sázavou — okresní město na řece Sázavě v kraji Vysočina, město, v jehož lůně i okolí najdeme mnoho kulturních a historických památek, město, ležící na trati 250 Havlíčkův Brod - Brno. Příznivci železnice si jistě vzpomenou na vlečku, kdysi původní trať mezi Sázavou a Přibyslaví, železniční modeláři zase na známého kolegu Radislava Wimmera, který již několik let se stejně spřízněnými přáteli staví v podkroví svého rodinného domu kolejiště velikosti H0. A ne ledajaké. Kdo ho již viděl, ať již osobně nebo jen na jeho webových stránkách, mi dá za pravdu, že patří mezi ta opravdu povedená. Parta nadšenců v čele s Radislavem Wimmerem se v létě tohoto roku pustila do jednoho velkého a velmi zajímavého projektu.

Pokračování