Žilina – Pohled je to léta stejný: pod hlavičkou osobního vlaku se k nástupišti přisune nepříliš čistá souprava, která nejen vypadá, že má svá nejlepší léta už za sebou, ale otevřeně vzbuzuje otázku, zda vůbec někdy nějaká nejlepší léta měla. Obraz známý cestujícím ČD i ZSSK na linkách, kam dosud nedorazily omlazené motoráky ani moravskoslezští sloni. A pak jednou přijde den, kdy se na konci soupravy, připomínající výroční výstavu street artu, objeví vozidlo zcela nevídané: nově nalakované a naleštěné, ze kterého při prvním tichém odsunutí nástupních dveří k cestujícímu zavane vůně nových plastů, evokující návštěvy železničních výstav. Na konci ledna jsme krátce informovali o zahájení zkoušek prototypu modernizovaného vozu řady Bdteer pro slovenského dopravce ZSSK. Teď nastala příležitost do nové posily slovenské regionální dopravy usednout a vyzkoušet ji v praxi. Podívejte se s námi, jak se jede v nejnovější chloubě slovenských drah.
Psal se 11. prosinec 2005 a na koleje poprvé vyjel expres, resp. EuroCity Jože Plečnik. Vlak, který spojil Českou republiku, Štýrsko a Slovinsko na trase mezi Prahou a Lublaní. Jeho zavedením vzniklo pohodlné a kvalitní spojení na rakouskou železniční síť, na Balkán i do Švýcarska ve spojení s EuroCity Transalpin, vlajkovou lodí rakouských a švýcarských spolkových drah. S kolegou jsem několikrát vyrazil na fotovýpravy za cílech jej zvěčnit na těch nejkrásnějších místech Rakouska; což podtrhuje i komentář v časopise Züge o tom, že „Plečnik je hvězdným vlakem Pyhrnbahn“. Pokud si pamatujete plakát z časopisu ČD pro Vás, kde byl vyfocen tento vlak a lokomotiva 1216.226 ÖBB, fotografie vznikla právě na této trati… „Antiplečka“, jak se lidově mezi fandy nazýval díky řazení nejmodernějších českých vozů pro vlaky vyšší kvality, je ale spojem rozporuplným. Jeho existence obsahuje v sobě mnoho „ale“, která se pokusím volně prezentovat.
Uvažovali jste někdy nad možností jet na letní dovolenou vlakem? Každý dopravní prostředek má však své plus i minus. V následujícím článku autor představí známý mezinárodní letní vlak Jadran do chorvatského Splitu. Proč tedy nevyzkoušet jízdu vlakem, kdy máte oproti autobusu výhodu kdykoliv se projít, provětrat si myšlenky v otevřeném okénku, pohodlně se natáhnout v noci. Jedinou nevýhodou je poměrně dlouhá jízdní doba rychlíku a také to, že příjezdem do Splitu musíte všechny své kufry a batohy znovu naložit na svá záda a vydat se na další dopravní prostředek, oproti tomu vás vaše auto nebo autobus cestovní kanceláře dopraví přímo na místo rekreace.
Každý z nás jistě alespoň jednou za život využil, nebo využije k cestování po Praze jednu z linek pražského metra. Na všech třech trasách ještě před pár lety jezdily soupravy typu 81-71 ruské výroby, než se i zde pomalu začalo s obměnou vozového parku. Na lince C je nahradily vozy Siemens typu M1 a na trase A rekonstruované vozy ze závodu ŠT Plzeň typu 81-71M. V současné době pomalu vrcholí i obměna vozového parku na trase B, kde budou rovněž nasazeny rekonstruované vozy typu 81-71M. Málokdo z nás ale postřehl, že celá tato akce týkající se modernizovaných vozů metra byla, je a ještě krátkou dobu bude úzce spjata s železnicí jako takovou.
Praha-Radotín - Po delší odmlce Vám redakce přináší další díl ze seriálu Monografie stanic, kde se autoři snaží přiblížit a popsat železniční stanici, k níž mají blízko. V dnešním pokračování představíme nádraží na jihozápadním okraji Prahy nacházející se v městské části Radotín. Tuto stanici byste našli na páteřní příměstské trati 171 vedoucí z Berouna do hlavního města Prahy, jejíž 16. částí je právě i Radotín. Nachází se nedaleko soutoku řek Berounky s Vltavou. Samotná stanice je situována nedaleko středu obce. Ačkoliv je Radotín okrajovou částí metropole, vlaky zde denně využije přes 3500 lidí. Tímto se tak umístil na 4. místě, co se do počtu přepravených cestující v rámci pražského uzlu týká. Právě sem totiž směřují i příměstské autobusové linky ze Středočeského kraje a v posledních letech i zde propukl stavební boom nových obytných domů. Pojďme si však v následujících řádcích přiblížit samotnou stanici, kterou si místní fandové železnice zkracují na "Rado."
Curych - Praha - Jsem nyní několik měsíců ve Švýcarsku a tak mne před vánoci čekala cesta domů a po nich jsem se opět podobnou cestou vracel. Jelikož bylo na cestu relativně dost času, vybral jsem si spojení denní, i když se v tomto smyslu skutečně jedná o celodenní program. „Normálního“ cestujícího taková jízda dost možná nikdy nepotká, neboť může dát přednost nejen individuální dopravě, ale v podstatě za podobných nákladů jako s využitím nejlevnějších nabídek drah pro denní spojení může cestovat letecky (např. nabídka společnosti SWISS na lety do Bazileje za 1000 Kč) nebo nočními spoji (nabídky SparNight). V obou případech ale musí cestu plánovat a rezervovat tím dříve, čím spíše se trefí do silného období. A tím vánoce bezesporu jsou, takže když jsem se rozhoupal, byly výhodné (akceptovatelné) nabídky vyprodány. Mé poznatky a zkušenosti s úrovní služeb z této cesty shledávám ale nakonec takové povahy, se kterou se lze setkat běžně i za normálnějšího používání vlaků, a proto bych se o ně přecijen chtěl podělit.
Všestary - obec rozprostírající se přibližně šest kilometrů severozápadně od Hradce Králové se skládá celkem z šesti místních částí: Bříza, Chlum, Lípa, Rosnice, Rozběřice a Všestary. Každá z místních částí je znázorněna i na obecním znaku obce a to dělovými koulemi. Dělové koule mají připomínat válečné události z roku 1866 (Prusko-rakouská válka), které se v blízkosti obce odehrály. V současné době žije na území obce přibližně 1 600 stálých obyvatel. Všestary jsou zřizovatelem základní devítileté školy, jejíž součástí jsou i dvě mateřské školky. Na území obce nenajdeme žádné větší průmyslové podniky, pouze zemědělské družstvo. Za zmínku jistě stojí, že v této obci sídlí celkem známá prodejna modelové železnice. Převážná většina obyvatel této destinace za prací dojíždí do nedalekého Hradce Králové. Obyvatelům se nabízí možnost spojení s okolními obcemi veřejnou dopravou. Využít mohou dopravu autobusovou a železniční.
Praha - Možná jste nevěděli, že metro není jedinou železniční sítí pod pražskými ulicemi. Ještě hlouběji vedou kolektory, sdružující v bezpečném podzemí různé sítě; vedle vodovodu, plynu a optických kabelů totiž vedou místy i koleje. Největší jámy a komory jsou totiž spojeny úzkokolejnou železnicí, jejíž koleje měří v součtu více než 3 kilometry. Nechybí odbočky, tříkolejná remíza a samozřejmě ani lokomotiva s vagóny
Kolín - Přesně týden po výletu s M 262.0209 do Větřní se konala další akce s vozidly z "depa" Červené Pečky, tentokrát s "rosničkou" T 334.0797 a přívěsným vozem Bix. V plánu byla trasa Kolín - vlečka ČKD Kutná Hora - Čáslav - Třemošnice a zpět - Kolín, následně jako rychlík do Loun a jako smíšený vlak zpět do Kolína. Jak nakonec akce dopadla, jsem se pokusil shrnout do krátkého reportu.
Život na železnici je čím dál, tím barevnější. Stejně jako když před rokem České dráhy začaly své zákazníky vybízet, aby vedle obligátních zeleno-bílých vagónků vyhlíželi luxusnější vozy červeno-bílé, nyní barevné spektrum vozového parku s překvapivou lehkostí doplnila kombinace modro-bílá. Když jsme před několika týdny vydávali poněkud odlehčenou silvestrovskou aktualitu o nasazování lehátkových vozů ČD na denní výkony, nikdo v redakci nemohl tušit, jak prorocký tento text bude. Netrvalo však ani měsíc a cestující vybraných „spojů vyšší kvality“ dostávají možnost, jaká se dlouhou dobu zdála nemyslitelnou – svést se vlakem EuroCity v lehátkovém voze řady Bc. Nedostatek vhodných (nebo snad jakýchkoli) vozidel u národního dopravce postupně dospěl do stavu, kdy i na vlacích papírově nejvyšší přepravní kategorie jezdí doslova nevídané kreace – a zůstává jen doufat, že věštecký talent kolegy Twixe nesdílí i náš editor Josef Petrák, neboť realizace jeho vize by vskutku proměnila střední Evropu na velké modelové kolejiště, patřící člověku s opravdu specifickým smyslem pro humor.
Česká republika - České dráhy se snaží pro tělesně postižené zákazníky vytvořit takové podmínky, aby pro ně bylo cestování vlakem stejně snadné jako pro cestující bez handicapu. Podmínky se České dráhy snaží vylepšovat především nákupem či rekonstrukcemi železničních vozidel uzpůsobených pro přepravu právě těchto osob. K vytváření přijatelných podmínek, především formou bezbariérových přístupů, dochází i při rekonstrukcích nádražních budov, nástupišť a sociálních zázemí stanic. Bezbariérová stavební řešení a nízkopodlažní vozidla, případně vlaky vybavené zvedací plošinou, ovšem nevítají pouze vozíčkáři, ale také například senioři, rodiče s malými dětmi a kočárky, osoby se zraněními dolních končetin apod.
S fotografovaním železnice som začal asi pred štyrmi rokmi s mojou prvou "krabičkou" Hewlett-Packard. Teraz je to činnosť, pri ktorej sa dokážem najlepšie uvoľniť a relaxovať. Popri tom milujem hory a aktívne fandím futbalovému klubu Inter Bratislava. Všetko sú to časovo náročné záľuby a keďže počet dní dovolenky nepustí, často je nutné ich skombinovať. V uplynulom roku som pri koľajniciach strávil veľa času a na tomto mieste vám ponúkam krátku bilanciu.
Větřní - V sobotu 17. ledna 2009 se uskutečnila jízda motorovým vozem M 262.0209 z Velimi do jihočeské vesničky Větřní spojená s exkurzí do místních papíren a návštěvou její vlečky.
Cesta z Velimi probíhala celkem hladce, ovšem nezklamaly tradičně Úvaly a Malešice, kde jsme nabrali nepatrné zpoždění. Další cestující přistupovali v Praze-Hostivaři a Čerčanech. Následovala fotozastávka ve Střezimíři. Vlak zastavil pro nastupující ještě v Českých Budějovicích a Kájově. Jediné zdržení oproti plánu bylo v Boršově.
Z Kájova nás čekalo stoupání do stanice Úvrať se 42‰, dále do papíren Větřní pro změnu více než 46‰ klesání. Vlečka patří ke sklonově nejnáročnějším tratím v bývalém Československu. Do cíle jsme dorazili po 14.00 hod. Projeli jsme vlečku JIP Větřní, na kterou navázala již zmíněná exkurze v papírnách. Jelikož cesta byla pouze jednosměrná, bylo třeba dopravit účastníky na nejbližší stanici ČD zpět do Kájova. Motorák zvládl celou jízdu bez nejmenších problémů, akce proběhla podle předpokladů a snad se cestujícím i líbila. O průběhu akce ale nejlépe přecijen promluví fotoreportáž.
Česko – V těchto dnech vydala Drážní inspekce statistiku nehod na železničních přejezdech za rok 2008. Z ní vyplývá, že za uplynulý rok došlo k 247 střetům na přejezdech, při kterých zemřelo 47 lidí. Dalších 127 osob vyvázlo s různě závažnými poraněními. Oproti roku 2007 doznala statistika 4% poklesu počtu nehod, došlo ovšem k růstu počtu osob usmrcených i zraněných. Konkrétně počet usmrcených osob se zvýšil o 39 % a počet zraněných o 9 %. V průměru tak za rok 2008 dle statistiky připadá jeden mrtvý na šest střetnutí.
Těm z vás, kteří se na ŽelPage pohybují už nějaký ten pátek, jistě neunikla má specializace na motorové vozy řady 810. Nejednou jsem psal, že jsem si je za svůj cíl vybral pro jejich charakteristickou roli - přibližovadla na lokálních tratích. Fotografování je pro mě relaxací po pracovním dni, nebo celém týdnu (nejsem u trati každé slunečné odpoledne), a proto mi klid lokálek vyhovuje. Většinou jsem tam úplně sám, utřídím si myšlenky v hlavě a v neposlední řadě mi nikdo nemůže sníst svačinu, či v zimě spolulikvidovat slivovici v plosce. Ovšem letos jsem si dal za úkol nějakým způsobem ozvláštnit snímky, na kterých se mnohými nenáviděné, většinou červeno-krémové vozidlo, vyskytuje. Inspiroval jsem se proto u kolegů, abych vypíchnul jakési "obecné styly", a poté se je postupně snažil aplikovat v terénu, s vrčícím loudalem coby motivem. Nyní posuďte sami, zda jsem splnil stanovený plán alespoň zčásti.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2025 Spolek ŽelPage
in the Czech Republic
Sun
rises at 07:59
sets at 16:04