Komentář — Dálkové spoje několikrát do hodiny, radikální obrat v palubním servisu a prudký pokles cen. Na české železnici se v posledním roce dějí věci, o jakých jsme se celá léta ani neodvažovali snít. Zrovna dnes slavíme si připomínáme první výročí vstupu soukromého dopravce do open-access osobní dopravy a militantní fanoušci žluté avantgardy i modrých tradic se jdou zalknout od zuřivosti při poukazování na vzájemné nedostatky. Mezi debatami, zda si ČD v poslední vlně rekonstrukcí pořídily flotilu pojízdných mrazáků, nebo naopak zda to "žlutý pán" s peršingama příliš nevychytal, ovšem jeden hráč zůstal prakticky opomenut: pendolino. Je to zvláštní: jsou to totiž právě "prémiové" spoje Českých drah, které za uplynulý rok doznaly největšího pokroku. Zatímco na expresech pořád drkotají víceméně stejné vagóny s narychlo spíchnutým konceptem první třídy, virtuální kategorie SC je ve skutečnosti ta, která zákazníkům drah přinesla hmatatelné zlepšení. Jen se zdá, že na velitelství ČD na Nábřeží po letech dorazilo SuperVyčerpání – A tak vzniká paradox: Pendolino jako produkt na tom nikdy dosud nebylo lépe… ale nikoho nezajímá.
Pardubice — Před nedávnou dobou jsem si přečetl článek s názvem „Zdvoukolejnění úseku Stéblová-Opatovice nad Labem“ v časopise Želeniční magazín 04/12. Ve zmíněném článku, který se věnuje problematice modernizace tratě 031 Pardubice - Hradec Králové, nalezneme také úvahy nad pokračováním dalších etap modernizace této tratě včetně výstavby tzv. „Medlešické spojky“ tratě 238. V článku se dočteme o faktickém zrušení zamýšlené výstavby Medlešické spojky pro její ekonomickou nevýhodnost. Nicméně doba je taková jaká je a příliš takovým projektům, tím více pokud se týkají železnice, nepřeje. Domníval jsem se, že jiné řešení je nasnadě - vybudování druhého mostu přes Labe. Nakonec jsem byl ale nemile překvapen, jaké překážky stojí v cestě. Problém je ve výšce mostu nad hladinou. Stále existují plány na zavážení uhlí do Opatovické elektrárny po řece a dále vybudování vodní cesty Labe – Dunaj. V takovém případě musí být most ve výšce minimálně 5,5 m (resp. 7 m u nové stavby) nad hladinou řeky, což téměř vylučuje vybudování druhého mostu.
Pokud někdo před týdnem propásl historický okamžik, kdy článek Fotografická jízda odbočkou, část první přinesl nejhorší fotografie v historii ŽelPage, má nyní ještě jednu příležitost. Zde je druhá a zároveň poslední várka fotografií neméně pochybných kvalit. To je přece také historický okamžik, který se už sotva bude opakovat. Už v první části mého fotografického divadla jsem uvedl, že i ta nejblbější fotografie je vždy něčím zajímavá a když nic jiného, tak se většinou dá nějak "okecat". Bývaly časy, kdy fotograf vzhledem ke konstrukci přístroje a cenám filmů i pozitivů musel hodně popřemýšlet, co, kde, kdy, jak a zda vyfotografuje. To mimo jiné vedlo k tomu, že si z toho okamžiku fotografování i sem tam něco zapamatoval. A i to bylo jedním z motivů tohoto článku o dvou částech.
Na úvodním obrázku se kolem Okřešic se v dubnu 1991 do České Lípy žene liberecká 743.005 s osobním vlakem 6106 (Liberec - Lovosice). Neuvěřitelná souprava opravdu čítá šest vozů.
Uherské Hradiště — Kdo by neměl rád zapadlé vedlejší tratě, kde se kolem kolejí tyčí dřevěné telegrafní sloupy, kde vlaku kynou mechanická návěstidla a kde se koleje skrývají pod porosty trávy a plevele. Právě na několik takových tratí se můžete dnes „vypravit“ – alespoň přečtením této reportáže. Již déle než rok jsem plánoval návštěvu podhorské trati z Vlárského Průsmyku do Uherského Hradiště, značené v jízdních řádech číslem 341 a mezi lidmi známé také pod názvem vlárská dráha. Minulé léto jsem váhal, zda se vypravit právě sem, či podruhé navštívit unikátní ozubnicovou horskou železnici z Tanvaldu do Kořenova v Jizerských horách. Tenkrát jsem volil Jizerské hory, neboť jsem si nemohl nechat ujít cestu po obnoveném úseku do Sklarszké Poreby a na návštěvu vlárské dráhy tak došlo až v průběhu letošních Velikonoc. Jedním z impulzů pro realizování cesty se stala také akční jízdenka ČD NET Lidl.
Tenhle článek je výjimečný hned dvakrát. Za prvé, ještě nikdy nikdo nezveřejnil sbírku tak mizerných fotografií, a za druhé fotografem je individuum s pošetilou umanutostí hlásající, že kreslí. To je sice svatá pravda, ale pětatřicet let se toulat podle kolejí a nefotografovat, to by nevydržel ani ten nejzarputilejší odmítač.
Tak já to tedy protentokrát jednou vezmu odbočkou, místo kreseb tady budou fotky a slibuji, že hned jak se vypovídám, vrátím se ke kreslení a vlaky fotografovat nebudu. Abych nadále financoval fotografování na klasický film, na to jsem moc velkej škrťa a digitální tvorba mě pranic neláká. Ostatně ani foťák bych si nejspíš koupit neuměl, vždyť dosud jsem všechny dva dostal.
Velim — 212 sedadel druhé třídy, 19 míst první třídy, 6 bombastických křesel, v nichž se – alespoň co do odpočinkových poloh – fantazii meze nekladou. To vše zabaleno do 150 tun hliníku ve formě soupravy kratší než průměrný vlak pražského metra. Dopravce tuto kombinaci označuje za příští revoluci na české železnici, výrobce jako evoluci úspěšné řady elektrických jednotek, která má ambici překonat nálepku regionálního vlaku a prokázat svou skutečnou flexibilitu. Tak nebo onak, po měsících čekání včera LEO Express, dopravní divize investiční skupiny Aakon Capital, představil veřejnosti svůj první černo-zlatý vlak typu Stadler FLIRT EMU, označený řadou 480. Od prosince plánuje pět těchto souprav provozovat v dvouhodinovém intervalu na trati Praha - Bohumín, kde svým produktovým zaměřením bude bojovat zejména proti pendolinu Českých drah. I my jsme se ve čtvrtek měli možnost s Leem poprvé svézt, takovéto jsou dojmy.
Vážení přátelé, kolegové. Jak jste si zajisté povšimli, čas od času pro vás galeristé ŽelPage připraví tématickou akci, při níž je několik dní ve fotogalerii věnováno jediné lokomotivní řadě. V minulosti jsme tak měli možnost zhlédnout například brejlovce, bardotky, plechovky i další zajímavé a oblíbené lokomotivní řady. Dnes pro vás kolektiv správců ve spolupráci s autory připravil akci stejného zaměření, snad jen s tím rozdílem, že půjde ještě trochu více do historie. Poprvé je totiž zaměřena na parní lokomotivy jedné konkrétní řady… A to rozhodně ne ledajaké. Předmětem je řada, která proslavila československý průmysl a strojírenství daleko za hranicemi naší země a velice významným způsobem zasáhla především do nákladní dopravy na kolejích někdejších Československých státních drah. Někteří již možná začínají tušit, o kterých lokomotivách bude řeč. Ano, budou to 556.0, slavné „štokry“ – lokomotivy, s nimiž vrcholila éra parního provozu u nás.
Úřední černý inkoust v mé občance ještě ani pořádně nezaschl, v povzdálí před oknem mého pokoje řádila na první lipské záloze dýchavičná karkulka T 444.0101, já měl dělat úkoly z matyky a ruštiny, ale pod rukama mi z papíru pořád a znova vyjížděly všelijaké lokomotivy a vlaky. Jednou celkem věrohodné, jindy totálně praštěné. Někdy podobné té posunující karkulce, někdy cinknuté zababovou konstrukční kanceláří, a jindy připomínající lokomotivy či vlaky, které prý jezdí v hodně dalekých krajích za devaterem hor a devaterem moří a tudíž je tady u nás nikdo nikdy neviděl. S odstupem tří desetiletí mohu sice horečně ujišťovat a psát, že to mají být zaoceánské vlaky a mašiny, ale stejně z nich přímo na hony čiší rukopis, odkojený karkulkami, hektory a pilštyky, odkojený telefonními sloupy z českých jednokolejek a Heusingerovými rozvody čtyřistapětasedem a štokrů. Ostatně, pokud by průměrný americký železniční kreslíř jen tak od boku, bez nějaké věrohodné předlohy, vypálil obrázek české nebo středoevropské lokomotivy, taky bych se mu smál, a to tak, že by mě celkem po právu chtěl zaškrtit.
Český Těšín/Havířov – Někdy na počátku ledna se v mé e–mailové schránce objevila zpráva od Martina Ostruszky. Obsahovala pozvánku na V. setkání příznivců a milovníků železnice v Havířově. Odepsal jsem, že se akce s radostí zúčastním a kontaktoval jsem své přátele z Těšína, aby jeli také. V polovině ledna pak vyšel zde na ŽelPage Martinův článek Komu čest, tomu čest! s krátkým exkurzem do historie setkávání železničních fandů na Slezsku a s dalšími podrobnostmi ohledně jubilejního V. ročníku.
Dovolte tedy krátké ohlédnutí za jedním vydařeným dnem.
Pardubice — Příznivci kolejové dopravy v České republice žijí na docela šťastném místě planety. Železnice je u nás nepostradatelným článkem dopravního systému a navíc v naší republice působí řada firem, které se zabývají drážní technikou od vývoje přes projekci, výrobu, servis až po provoz a to jak v národním, tak v celosvětovém měřítku. Široké spektrum aktivit v oblasti kolejové dopravy v ČR je podmíněno činností mnoha týmů kvalifikovaných odborníků a existencí zázemí pro přípravu specialistů v řadě technických oborů. Jedním z pracovišť, které připravuje odborníky pro oblast kolejové dopravy od etap výzkumu až po provoz je Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice.
Loňský jarní semestr jsem strávil studiem na Marylandské univerzitě (University of Maryland), ležící přímo na kraji hlavního města Spojených států – Washingtonu D.C. Protože si přivydělávám psaním o amerických formulích IndyCar, a tato série pořádala první víkend v září závody v nedalekém Baltimoru, rozhodl jsem se pár dní před svým návratem do ČR zaletět si z Floridy, kde jsem trávil léto u příbuzných, zpět do Washingtonu, pozdravit bývalé spolužáky a vyučující a navštívit první závod IndyCar ve svém životě. Přestože je železniční doprava v USA naprosto minoritním způsobem přepravy, byla pro mne nejvýhodnější volbou.
Jaroměř — Rok se s rokem sešel a opět nastal čas oznámit světu, že i náš portál je o rok starší. Letošní výroční vlak nebude výjimkou a podívá se do míst, kde se už denně nejezdí. Jelikož díky optimalizaci dopravy v Pardubickém kraji byla zastavena pravidelná osobní doprava na několika tratích, rozhodli jsme se je alespoň na několik okamžiků oživit zvláštním fotovlakem. Jistě už správně tušíte, že zavítáme na trať z Dolní Lipky do Štítů a Hanušovic.
K sepsání tohoto článku mne inspirovala nedávná nepříjemná situace. Z pracovních důvodů jsem musel navštívit malou obec ležící mezi Strakonicemi a Blatnou. Jako obvykle jsem využil vlak, jelikož auto nevlastním. V onen den se poprvé naplno projevilo studené zimní počasí, ale já nebyl ideálně oblečen. Můj vlak měl jet v 19.29. Již pět minut před pravidelným příjezdem vlaku jsem stál na zastávce. Vlak ovšem stále nejel. Do tváře mne bičoval ledový vítr a pomalu jsem ztrácel cit v prstech. Už jsem to chtěl vzdát, naštěstí jsem pět minut před osmou hodinou uslyšel zahoukání a chvíli na to se již přikodrcal motorák. Téměř jsem nebyl schopen otevřít dveře, ale nakonec jsem šťasten usedl do vytopeného prostoru pro cestující.
Většina železničních nadšenců zatouží nedlouho po zhlédnutí miniaturních vláčků, svižně se prohánějících po kolejišti na výstavě, u přátel či pouze na videu, po vlastním, byť třeba jen malém kolejišti. Po počáteční euforii, nevyšumí–li myšlenka z jakéhokoliv důvodu rychle do prázdna, vyvstane řada otázek, týkající se samotné výstavby kolejiště. Rozhodujícími faktory, které musíme ještě před samotným návrhem řešení zohlednit, jsou prostorové možnosti naší domácnosti, naše finanční zajištění a nadšení ostatních členů rodiny – především u praktické ženy nejspíš neshledáme podobné nadšení. Pokud se nám i přesto podaří získat dostatečnou podporu, můžeme se posunout o úroveň výše a zvolit typ kolejiště.
Jak u všech všudy nakreslit, že je parní lokomotiva rychlá? Jasně – k mašině s náležitě velkými koly se připojí pořádný štrúdl rychlíkových vagónů, to všechno se posadí na nějakou sugestivně přímou dvoukolejku a do trolejového vedení nad kolejemi se našmudlá umírněný závoj kouře z dobře prohořelé vrstvy na roštu. Asi jako na úvodním obrázku, představujícím jakousi německo-česko-šindlauerovskou „konstrukční“ školu. Čili: pojezd 2´C2´, kola s průměrem 2 150 mm, vehementní čoud, 15 vagónů a skromný rychlostník s číslem 160 – co chcete ještě řešit? No, sto šedesát to asi nepojede; k tomu by chudák mašina potřebovala tak 5 000 indikovaných koní. Což se asi nestane, ale obrázek vypadá impozantně.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Public use not allowed without explicit permission of author.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2025 Spolek ŽelPage
in the Czech Republic
Sun
rises at 08:00
sets at 16:07