Dovolíme si vás pozvat na severovýchod naší vlasti, kde nad krajinou kraluje mohutné pohoří Beskyd. Slyší-li čeští železniční fotografové: "Beskydy," zcela jistě se jim vybaví fotografie z trati 323 Ostrava - Valašské Meziříčí, které bývají občas orámovány pohledem na hřeben Beskyd. Naše cesty povedou dnes ale trošku jinam - již neexistujícími údolími sevřenými mezi příkrými svahy hor a po dávno již neexistujících, časem zavátých kolejích bývalé regionální tratě spojující Ostravici s horskou vesničkou Bílá. Toto povídání můžete vzít současně i jako malou pozvánku na návštěvu této lokality.
Londýn — Na počátku roku 2011 jsem s jedním anglickým gentlemanem diskutoval na téma londýnské dopravy, a dovolil jsem si složit malou poklonu metru pražskému, které se sice s londýnským metrem nemůže měřit co do délky svého života, zato jej lze v tomto srovnání s jistotou označit za mnohem kvalitněji řešené. Pochopitelně jsem musel dotyčnému vysvětlit poněkud složité aspekty vozového parku, který v minulosti sestával výhradně z produkce Mytiščinského strojírenského závodu, a díky tomu byl onen vozový park poněkud jednotvárný. Tyto a různé jiné technické informace kolegu sice zajímaly, avšak že by projevoval nějaké zásadní pohnutí, tak to opravdu neprojevoval. Tedy až do okamžiku, než jsem pochválil naše současné metro za nové jednotky od Siemense, a za jeho 1,5 minutový takt ve špičce. V tu chvíli se na mne onen známý podíval okem velmi nevěřícího Angličana a dutě se otázal: „A tomu mám věřit?“
Rozloučili jsme se s ostrovem Skye a míříme do městečka Balloch u Loch Lomond. Balení stanu za neustálých poryvů vichru a nepříjemně studeného deště nás značně vyčerpalo, proto se šest hodin jízdy snažíme využít k odpočinku. Autobus však příliš neoplývá komfortem (310 kilometrů dlouhá cesta pro jednoho stojí 40 liber, za takovou cenu by si člověk nějaké to pohodlí zasloužil…), a proto se nám moc dobře spát nedaří. Ve městě Fort William na půl hodiny zastavujeme a vzhledem k tomu, že stojíme hned vedle vlakového nádraží, jdu se podívat dovnitř. Je zde odstavena souprava od nočního expresu do Edinburghu (s přímými vozy do Londýna). Jinak "ani kolo". Jízdní řád se podobá notám na buben – je vidět, že vlaky zde opravdu k pravidelnému dojíždění neslouží. Trať do Glasgow je ale vyhlášená turistická atrakce a každý víkend se po ní můžete svézt historickou soupravou s parní lokomotivou v čele.
Rožnov pod Radhoštěm — Zdá se, že Valašsko je snad jediným regionem v Česku, který je přívětivý k železniční dopravě. Již v minulém roce jsme vás informovali o tom, že se připravuje pravidelné spojení mezi Valašským královstvím a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska s hodinovým intervalem. Nyní se nám podařilo získat podrobnosti o dalším železničním projektu, který se připravuje, a ŽelPage (na rozdíl od Rádia Impuls) vás o této události informuje opět jako první.
Nově vznikající společnost Forejtar Railways (FR) se připravuje na zahájení provozu. Na rozdíl od současných nováčků na trhu – RegioJetu a LEO Expressu – se nechce s Českými drahami přetahovat o cestující na údajně jediné ziskové lince mezi Ostravou a Prahou, ale své první linky nabídne na Valašsku a v jeho bezprostředním okolí. Inspirací pro trasování byla například stávající spojení: Rožnov pro Radhoštěm – Vsetín – Velké Karlovice nebo Bystřice pod Hostýnem – Vsetín – Bylnice. Pro pojmenování pak spěšné vlaky 1730 / 1731. (Naštěstí ČD nemají pojmenování těchto vlaků chráněno ochrannou známkou.) Pojďme tedy trošku poodhalit roušku tajemství.
Po dvou hodinách letu se 11. července 2011 v 19.50 podvozky našeho letadla konečně dotýkají země. Právě jsme přistáli v hlavním městě Skotska. O několik okamžiků později nám již letuška oznamuje, že do příletové haly budeme odvezeni letištními autobusy, a děkuje nám, že jsme využili služeb letecké společnosti Jet2.com. Do Edinburgu ani jiná společnost z Prahy nelétá. Při výstupu z letadla mne překvapuje, že je ve Skotsku tepleji než v Čechách. Že bychom na ostrovní království skutečně vozili lepší počasí? Již při návštěvě oblasti Midlands před dvěma roky jsem na obloze nespatřil téměř jediný mrak a teplota byla výrazně vyšší než v domovině.
Jaroměř — Přibližně po roce, v sobotu 19. listopadu ráno, se opět vracíme do Jaroměře, abychom se odtud vypravili na další zajímavé putování s historickým motorákem „hurvínek“. Dnes nemíříme do Otovic zastávky a Žacléře, ale vypravíme se na cestu po tratích Královéhradeckého a Pardubického kraje, z nichž dvě jsou již bez pravidelné osobní i nákladní dopravy a jedna obsluhovaná pouze jedním párem osobních vlaků denně. Hlavní cíle naší cesty jsou koncové stanice Prachovice a Dobruška, jež jsou od sebe po kolejích naší trasy vzdáleny přibližně 83 kilometrů.
Bavorsko — Téměř před rokem jsme informovali o výběrovém řízení na provozování osobní dopravy na příhraničních tratích ve východním Bavorsku. V České republice se od té doby již po několikáté posunul termín výběrového řízení Ministerstva dopravy na rychlíky. V regionální dopravě se sice začínají objevovat nová vozidla, ale o výběrových řízeních na zajištění ZDO se také zatím jen mluví. V Bavorsku se v oblasti zlepšení služeb pro cestující a konkurenčního boje jednotlivých dopravců od loňského prosince udála celá řada zajímavých událostí, které by mohly být pro české objednatele inspirující. Proto vás zveme za naši západní hranici podívat se, co se za posledních dvanáct měsíců v bavorské regionální dopravě změnilo.
Vážení přátelé, uživatelé galerie, seriál fotoškoly se doposud zabýval zpravidla problémy, na něž naráží velké množství fotografů a které se dají celkem snadno řešit, když víte jak na to. Dosavadní fotoškola byla vlastně přehlídkou kolumbových vejcí. Dnes si však ukážeme něco, co není apriori problém, s nímž by naši autoři bojovali, ale rozšíření možností. A stejně jako u všeho, i obsah dnešní lekce se dá aplikovat prakticky na cokoliv, i když největší užitek z něj budou mít modeláři.
Vždyť je to přeci nad slunce jasné: s dvěma dvounápravovými podvozky hopla pod rám, mezi podvozky nádrž, nahoru na rám nějak poskládat dieselagregát a strojvůdcovskou budku, všechno to obalit zbývajícími proprietami a odvířkovanou kastlí – a hle, kapotová lokomotiva. Taková mašina má přece pořádný diesel, nějaký ten design a fíru, který, není–li zrovna zanořen v kobce, nadává na přehřátá ložiska kardanu, mizerný výhled přes čumáky, a zápasí s parním generátorem, k němuž se dostane jen jednou rukou dvakrát za roh a poslepu.
Protože se po roce opět přiblížila zima a s ní i termín dne otevřených dveří na Dopravní fakultě Jana Pernera (DFJP) Univerzity Pardubice, který se uskuteční ve čtvrtek 12. ledna 2012, přinášíme vám – čtenářům magazínu ŽelPage – další volné pokračování našeho seriálu. Zatímco předloňský článek se zabýval možnostmi studia oboru kolejových vozidel na DFJP a v loňském článku jsme se spolu seznámili s vybavením technických laboratoří DFJP pro experimentální výzkum v oblasti kolejových vozidel, tentokrát se zaměříme na styk kola a kolejnice – oblast, kde milimetrové rozměry rozhodují o jízdních vlastnostech mnohatunových vozidel. Kontakt kola a kolejnice má totiž zcela zásadní význam právě ve vztahu k jízdním vlastnostem kolejových vozidel. Asi v žádném jiném konstrukčním uzlu vozidla nehrají tak malé rozdíly tak velkou roli. V tomto článku jsou nastíněny alespoň základní aspekty problematiky styku kola a kolejnice s cílem přiblížit je trochu i laickému čtenáři.
Liberecko — Zatímco v září doznívala labutí píseň v podobě burácení motorů K6S310DR v malebné krajině Pošumaví a Posázaví, v trase přes legendární viadukt u obce Novina se uskutečnily neméně zajímavé (i když železničními fotografy méně navštěvované) odklony nákladních vlaků, které vám v následujících řádcích přiblížíme. Vraťme se zatím ale na počátek celého dění. Po dvou letech se na trati 086 opět objevila četnější vozba nákladních vlaků, jejíž důsledkem byly výluky na trati 030, kde se od 1. do 20. září pracovalo na kolejišti ve stanici Sychrov, dále sanace skalních zářezů před Hodkovicemi či za Rychnovem ve směru na Liberec, oprava přejezdu za stanicí Jeřmanice i nezbytné strojní čištění kolejového lože a výměna kolejnic. Nákladní vlaky spojující Česko s polským Zawidówem tak musely proto být vedeny odklonovou trasou. Jízda převážné části z nich byla plánována na noční hodiny, které poskytovaly nákladním vlakům větší šanci na propletení mezi osobní dopravou, a to především v úseku z Jablonného do Křižan, který je nejen sklonově nejnáročnější, ale nenabízí se v něm, kromě ranní směny v Rynolticích, možnost křižování. I přesto se podařilo některé nákladní vlaky vypravit i za denního světla a poskytnout tak fotografům možnost jejich zvěčnění.
Muž v červené čepici z přítmí děčínského peronu víceméně formálně zapískal doufaje, že až se 460 metrů dlouhá „Pannonia“ zvolna pohne, tak vzadu „u tunelu“ kuřáci stihnou naházet čvaňháky pod vagon a nějak už do něj naskáčou. Fíra mezitím od půlky mitropáckého vozu obhlíží krakorec nad střechou jeho T 478.4047, jestli je na šajbě Sc3 opravdu čtyřicet a volno. „Jo, máš to tam, odjezd!“ sichruje jeho zjištění výpravčí, bezmocně se ohlížeje dozadu k Pastýřáku, zda si tam odjezdu někdo všimne. Čékáďácký dvanáctiválec bázlivě změnil otáčky a osazenstvo přeplněného vlaku k černomořské Varně dederónsky ulehčeně vydechlo: „na éndlich…“
Liberec — V zaplněném sále hotelu Zlatý Lev proběhla ve čtvrtek 13. října mezinárodní odborná konference pro sdílení zkušeností a doporučení z cest k atraktivní veřejné železniční osobní dopravě. Stěžejním tématem procházejícím téměř všemi příspěvky byla otázka výběrových řízení na dopravce, jejich plánování, rozsahu, nákladům a reálným očekáváním. Magazín ŽelPage jako mediální partner konference Vám přináší reportáž z nejzajímavějších výstupů.
A pak to přišlo. Stáli jsme u kolejí v Radebeulu na předměstí Drážďan. Kolem nás se řítila 01 2204 stodvacetikilometrovou rychlostí s rychlíkem č. 673 od Berlína. V dálce slábl hlas její píšťaly. Bylo přesně dvanáct hodin. Poledne. Z vysoké věže blízkého kostela zazněl zvon. Od Drážďan se blížilo dunivé supění dalšího rychlíku. Rychlíku č. 924, posledního parního rychlíku z Drážďan do Berlína. Lokomotivní četa na stroji 01 2207 ve slavnostních uniformách, bílé kozinkové rukavice. Trvalo to jen okamžik. Dvoumetrová červená kola lokomotivy, dvanáct rychlíkových vozů. Zvon na věži kostela stále vyzváněl… Tohle byl poslední parní rychlík Drážďany – Berlín. (Jaroslav Kocourek: Adieu, 01!; Železničář č. 24/1977).
Myslel jsem, že v pohodě; však jsem nakreslil už taky čtyřiašedesátikoláka. No jo, to jsem ale býval bezstarostně čmárající študák, kdežto nyní coby kreslícího šedivějícího daňového poplatníka mne drobet znervózňuje výstředníková tyč až od páté spřažené osy a budka obepínající skříňový kotel, jako když krajta konzumuje misionáře. Aha, tak pozor. Tady s vrozenými proporcemi štokrů a albatrosů neuspěju. Na to se musí jinak - systematicky…
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Veřejné použití obsahu bez výslovného souhlasu autora není dovoleno.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2025 Spolek ŽelPage
na focení v ČR
Slunce
vychází v 08:00
zapadá v 16:07