Bratislava — Nové rýchlostné maximum na V. koridore, lepšie spojenie do Česka, menej spojov k ostatným susedom, nástup nových vozidiel a minimalistické úpravy vo vnútroštátnej doprave – tak sa dá v jednej vete zhrnúť nový cestovný poriadok Železníc Slovenskej Republiky (ŽSR), ktorý začne platiť už o niekoľko dní. O mnohých zásadných novinkách náš magazín informoval už pred niekoľkými týždňami v prehľade zmien v medzištátnej doprave ČD; dnes sa k nim pridá pohľad zo slovenskej perspektívy, ktorý sa pokúsi priblížiť niektoré zaujímavejšie detaily, od kvalitnejšieho spojenia s ČR až po začiatky radu 671 na sieti ŽSR. Veľké zmeny zaznamená nočná doprava, zatiaľ čo mimoriadne posilové vlaky postupne strácajú svoje miesto. A v neposlednom rade sú tu súkromní dopravcovia, ktorí by od budúceho leta mohli cez Žilinu viesť až štyri vlaky denne.

Pokračovanie

… zahlásil nějaký vožungr, na podzim 1985 z oken rozhoupaného balmu zíraje, jak osobák do Liberce lomozí výhybkami varnsdorfské stanice do sousedního Honeckerova panství. Jo, jo, i ti nejjednodušší vožungři jsou kolikrát rétory vpravdě nadčasových myšlenek. Soudruzi v balmech hornolužickou peáží už nejezdí, Erich Honecker straší v učebnicích dějepisu a tak zůstala už jen ta rozhraní český bordel - Německo - polský bordel - český bordel. Ale já jsem mezi Varnsdorfem a Hrádkem nerajzoval kvůli bordelu a nebordelu, ale kvůli kochání se tratěmi, prokazujícími železnici čest a ne ostudu. Někdejší kavalkáda vozidel v „Dreiländerecku“ (něco jako „třízemský kout“) ale v poslední době degraduje do mrzuté stejnorodosti a spíše v Žitavě potkám mimozemšťana, než pravidelný nákladní vlak. Staromilsky jsem tuhle zalistoval „žitavským“ šanonem, zamáčkl slzu za hornolužické dvaapadesátky, přidal pár novějších náčrtků, ukuchtil kafe typu „humus český“, vyhnal potomstvo od počítače - a trochu jsem na nevratné časy zavzpomínal.

Pokračovanie

Tokio, Japonsko — Usedám na pohodlné sedadlo a zapojuji notebook do zásuvky. Vtom už se z reproduktorů ozývá: „Dovolujeme si informovat vážené cestující, že se chystají použít vlak Nozomi č. 37 ve směru Hakata. Zastavíme ve stanicích Šinagawa, Šin-Jokohama, Nagoja, Kjóto, Šin-Ósaka… Za 5 minut budeme odjíždět. Budete-li se vzdalovat od svého sedadla, dejte, prosím, pozor na své cennosti.“ – toto upozornění je v Japonsku pouhou formalitou. Japonské železnice, to ale není jenom šinkansen. Tamní železniční tratě můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií – nové páteřní vysokorychlostní tratě – šinkansen (???) – a stávající, většinou úzkorozchodné tratě – zairaisen (???). Vlakům jezdícím po tratích šinkansen by se sice správně mělo říkat superexpresy – čó tokkjú (???) – pro zjednodušení se ale i tyto nazývají šinkansen. Představa, že se běžný Japonec každodenně projíždí šinkansenem je ovšem poněkud mylná. Vzhledem k cenám jízdenek je tento způsob dopravy vyhrazen především pro businessmany (japonsko-anglicky salary man) nebo pro cesty na delší vzdálenosti.

Pokračovanie

Stéblová — Už jen pomníček uprostřed vegetace, udržovaný lidmi z okolí, připomíná nejhorší železniční neštěstí v československých dějinách. Z dodnes nevyjasněných příčin se tam za sychravého podvečera krátce před 17:45 dne 14. listopadu 1960 čelně střetly dva osobní vlaky, přičemž zahynulo 118 lidí. Takové číslo je a snad i zůstane v celé historii našich železnic nepřekonaným. V době dlouhých souprav měly spoustu vozů i oba inkriminované vlaky. Osobní vlak 608 z Liberce do Pardubic, tažený "krokodýlem" 354.7128, si vezl dvanáct vagónů, mezi dvěma "hurvínky" M 131.1272 a 1327 se pak vezly čtyři lehké přípojné vozy. Oba vlaky byly, jak už to tehdy bývalo, plné.

Pokračovanie

Kdo by neznal „císařův tunel“, jímž ve Slavíči musela vést „Ferdinandova“ dráha mezi Lipníkem a Hranicemi, aby prý dětinská tužba mocnářova byla naplněna! Chudák nevinný Ferdinand ovšem není zdaleka jedinou „železniční“ celebritou, jíž dějiny přiřkly ducha poněkud mdlého. Podobně dopadl například ruský car Nikolaj (po česku Mikuláš) I., který prý, nemoha již nadále poslouchat učené a plané diskuze o stavbě železné dráhy z Petrohradu do Moskvy, popadl pravítko, přiložil jej k mapě a tužkou rezolutně obtáhl nejen hranu, ale nedopatřením i přečuhující přídržný prst. A loajální úředníci prý stavitelům přikázali u zapadlé vísky Verebji (???????; je to ženského rodu a strašného skloňování) zcela přímou trať vyboulit přesně tak, jak tužka vznešený prst imperátorův okopírovala. Inu – úředníci.

Pokračovanie

Ministr dopravy Vít Bárta v minulých týdnech při svých cestách po České republice přislíbil zrealizovat některé projekty, které by se měly stihnout za jeho působení na ministerstvu dopravy. Prvním slibem z 10. září bylo snížení jízdní doby mezi Prahou a Českými Budějovicemi ze současných více než 2,5 hodiny na 1 hodinu a 50 minut. Jen o několik týdnů později pak vyvolal velké diskuze slib, na spojení Prahy s Mnichovem za dobu 3 hodiny a 9 minut. Nakolik se tyto sliby v budoucnu stanou skutečností zatím nevíme, ale při bližším prozkoumání se ukazuje, že tyto dva projekty mohou znamenat budoucnost, pro vysokorychlostní jednotky řady 680 Pendolino Českých drah. Ukážeme si varianty možného budoucího nasazení nejen jednotek řady 680, ale i dalších nových vozidel v dálkové dopravě. Hned na začátku je ale třeba upozornit, že se jedná jen o hrubé odhady, které jednak vycházejí z dlouhodobého pozorování nejen u nás, ale i v zahraničí a také se snaží nebýt nijak megalomanské. Pro začátek bude třeba rozebrat současnou situaci a také nejbližší budoucnost, kdy by se na dálkových linkách v České republice měli objevit první skuteční konkurenční dopravci Českých drah.

Pokračovanie

Český Těšín/Cieszyn - 15. října 2010 v 11 hodin došlo na ulici Dojazdové v polské části Těšína k odhalení pamětní tabule. Na budovu bývalé vozovny Těšínské městské dráhy (Städtische Strassenbahn Teschen) byla umístěna tabule upomínající na funkci této budovy v období let 1911 – 1921, kdy ještě v nerozděleném výstavním monarchijním městě Teschen jezdily z jednoho břehu Olzy na druhý červenobílé tramvaje. Právě zde na třech kolejích vozovny tramvaje nocovaly, aby zase ráno vyrážely do vydlážděných ulic multikulturního Těšína.

Pokračovanie

Před necelým rokem jsme na tomto místě lákali budoucí maturanty ke studiu oboru Dopravní prostředky – zaměření Kolejová vozidla na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice (DFJP). S některými z čtenářů jsme se tak mohli v lednu tohoto roku osobně setkat v rámci dne otevřených dveří v komplexu technických laboratoří Oddělení kolejových vozidel Katedry dopravních prostředků a diagnostiky, kde prezentace zmíněného oboru – jako již tradičně – probíhala. Protože se v této laboratoři nachází, mimo jiné, i zkušební zařízení pro testování železničních kol, směřovala tehdy značná část dotazů návštěvníků právě k tomuto zařízení. Jelikož se opět přiblížil den otevřených dveří na DFJP v Pardubicích, který v letošním školním roce proběhne ve čtvrtek 13. ledna 2011, rozhodli jsme se na loňský článek o studiu kolejových vozidel volně navázat a trochu blíže vám představit právě vybavení našich technických laboratoří, které také můžete na vlastní oči vidět, pokud se letošního dne otevřených dveří na DFJP zúčastníte.

Pokračovanie

Naleznuv čekárnu na nádraží v Oknech otevřenou a suchou, stal jsem se v neděli 16. listopadu 1980 odpoledne šťastným jako blecha. Všude jinde až do morku kostí zalézal humusácký déšť a já se hřál představou, jak pilštyk na osobáku 6610 od Bakova bude mít fungujícího pegasa a v přivěšených bajkách bude krásné parní bago. Jak málo ke štěstí stačí človíčkovi. A musím se dobře dívat v Jestřebí, jestli 423.094 na provodínské vlečce je opravdu provozní; něco tam dopoledne kouřilo.

Pokračovanie

Beroun — Nejrůznější mimořádnosti k provozu železniční dopravy zkrátka neodmyslitelně patří. Důvodů omezení či dokonce přerušení jízdy vlaků je nespočet, ať už jde o člověka se sebevražednými úmysly, poruchu trakčního vedení nebo nehodu na trati. Přestože přístup dopravců k cestujícím, kteří byli určitou mimořádností zastiženi, a ta jim výrazně brání v cestě domů nebo například do zaměstnání, by měl být přinejmenším stejný, není tomu tak. A tak zatímco v jiných evropských zemích se můžete těšit na odškodnění ve výši plné ceny jízdenky, občerstvení nebo zajištění alternativní dopravy zdarma, v České republice máte prostě smůlu. Jedinou útěchou vám může být hlášení staničního rozhlasu, z nějž se ozývá: "Upozorňujeme cestující, že uvedená doba zpoždění se může změnit. Vážení cestující, omluvte, prosím, zpoždění vlaku."

Pokračovanie

Beroun — V sobotu 9. října mne vytrhává ze spánku vlezlé pípání budíku. Jeho ručičky ukazují pět hodin a deset minut a já hodnou dobu přemýšlím, proč jsem jej vlastně nastavil na tak brzkou ranní hodinu. Ano, mozek začíná pomalu pracovat – už si vzpomínám, dnes jedu do Berouna na akci pořádanou k výročí padesáti let existence vlečky Vápenky Čertovy schody a poté kamsi na trať 171 fotit VSOE. Po rychlé snídani si kontroluji, jestli jsem nic nezapoměl, a vyrážím vstříc chladnému podzimnímu ránu. Venku mne definitivně probouzí teplota kolem nuly. Na obloze jsou vidět hvězdy. "Bude hezky!" jásám v duchu a rázným krokem vyrážím k blatenskému nádraží.

Pokračovanie

Mladkov — Současný železniční most na trati 024 přes Tichou Orlici v Mladkově byl postaven ve třicátých letech dvacátého století. V projektech staveb tohoto typu, plánovaných v exponovaných lokalitách, probíhaly nenápadné úpravy, mající za cíl zvýšit obranyschopnost naší republiky. Konkrétně se jednalo o důmyslná demoliční zařízení. Přes zmíněný most se v době nedávné přehnala elektrizace a další stavební stavební práce na ní navázané, o něco dříve dostal nový nátěr. Nic z toho se na existenci demoličního zařízení negativně nepodepsalo a i ono se dnes skví ve slušivé zelené.

Pokračovanie

Krabičkový Kodak takříkajíc pro blbé, nejlevnější cívkový film 6×9 a lajdák fotograf, to nebyla zrovna ideální konstelace, takže věřte – nevěřte, kdybych kousek za zastávkou Stanča vyfotografoval rychlostník, stejně by na něm ta elegantně vykroužená číslice 100 vidět nebyla. Zatím bardotka přidělenou sbírku bajek a osmidveřáků rozhýbala a bylo zřejmé, že počínaje 6. zářím 1981 třetí hodinou odpolední získala dráha Michaľany – Medzilaborce kamaráda z druhého konce Československa. Bodejť by ne! Bývalá dvoukolejka, na zvyklosti ČSD veleúchvatný svršek, traťová rychlost 100 km/h s výjimkou několika málo oblouků, v každé stanici alespoň jeden sergej a zčásti sousední širokorozchodnou tratí duněly čtyřtisícitunové rudné vlaky se čtyřmi elektrikami…

Pokračovanie

(Aktualizováno 11. října 19.47) Vážení čtenáři, zajisté jste si všimli, že i tento měsíc je naše fotogalerie zaměřena opět na stroje určité řady. Zatímco se červenec nesl ve znamení brejlovců, nyní byl prostor věnován řadám 749, 751 a 752. Tyto legendární stroje, známé pod přezdívkami berta, bardotka, zamračená, ceckatá aj., křižují české i slovenské tratě již téměř padesát let. Během této doby si lokomotivy získaly tisíce příznivců nejen z řad železničních nadšenců a fotografů, ale i strojvedoucích. Přestože jejich věk dosahuje úctyhodných hodnot, pokrokové řešení, konstrukce a především spolehlivost umožnily ponechat tyto stroje v provozu až do dnešních dnů. V současné době je lze spatřit především na rychlících z Prahy do Českých Budějovic, kde provoz zajišťují pražské lokomotivy.

Pokračovanie

V pátek 25. května 1979 šerif děčínské průmky nějak zaimprovizoval či co, zkrátka počínajíc pátou vyučovací hodinou, dějepisem, vyučování najednou nebylo. Osiřelé študáctvo se z ústavu na Letné organizovaně rozprchlo a já se tetelil blahem, že konečně jednou pojedu domů „kufrákem“, motorákem v půl druhé, byť zrovna dnes přecpaným internátní mládeží dychtivou zase po týdnu mamince sežrat štrúdl.

Pokračovanie