Mosty u Jablunkova - Dne 17. listopadu 2007 byl v Mostech u Jablunkova zpřístupněn veřejnosti jeden ze dvou zdejších železničních tunelů. Jednalo se o tunel na 2. traťové koleji trati 320, který byl pro železniční dopravu od tohoto dne uzavřen. Naskytla se tak ojedinělá příležitost projít tunel pěšky a prohlédnout si jej v původní podobě.
Kolegové se pustili do seriálu „Rok 2007 očima železničního fotografa“. Rozhodl jsem se poněkud narušit jejich hegemonii a podívat se na rok 2007 pohledem nefotografa a neželezničáře.
Lásku k železnici jsem získal už v raném dětství, kdy jsem chodil prohlížet mašinky na nádraží Opava-východ. V těch dobách ještě osobní vlaky mezi Opavou a Ostravou obsluhovaly T 435, na nákladech se objevoval občas i "kremák", na osobácích z Opavy do Olomouce byl standardem "papoušek" a na spěšném vlaku se pravidelně objevoval "krokodýl" – v té době téměř novinka. Teď jsem zákazníkem železnice spíše příležitostně, ale pěknou fotografii vlaku byste našli na pozadí mého monitoru. Podělím se tedy s Vámi o fotky, které se mi na ŽelPage líbí, které mám rád.
Česko - Společnost Student Agency, která je na českém dopravním poli známa především svými žlutými autobusy a nyní i úmyslem o proniknutí i na železnici, předestřela své plány do blízké budoucnosti. Pokud vše půjde tak, jak doufá ředitel společnosti Radim Jančura, vyjedou na české koleje "žluté vlaky" do tří let. A to na trase Praha – Ostrava, kde v současné působí Pendolina, vlajkové lodě Českých drah. Zde je prý SA "schopna provozovat luxusní vlak bez státních dotací", jak tvrdí Jančura. Student Agency, již Radim Jančura založil, ještě jako student brněnského Vysokého učení technického, plánuje nákup šesti vlakových souprav, řádově za 2 miliardy korun. Jejich výrobcem by měl být buď koncern Siemens, či konkurenční Stadler. Cena jedné soupravy by neměla přesáhnout 330 miliónů korun.
Praha - S počátkem platnosti nového GVD došlo v Praze a okolí k označení některých příměstských linek systémem Esko. Nehledě na to, zda písmeno S bylo či nebylo vhodné, pojďme se podívat na to, jakými vozidly se pod hlavičkou Eska svezeme. Protože také v zahraničí jsou S-Bahny a podobné železniční linky různorodé. Někde jde o systém zcela oddělený od ostatní železniční sítě a napájený z postranní kolejnice, někde jezdí dlouhé patrové soupravy každých 10 minut, jinde samotné desiro pod trolejí jednou za hodinu, a někde jde o typicky regionální spoje. Na všech tratích v pražském Esku jsou dopravcem ČD, a.s. Bohužel ohledně vozidel není moc z čeho vybírat.
Letošní rok pro mě byl důležitý snad akorát tím, že jsem oslavil dvacítku a úspěšně odmaturoval. Teda - bylo to v opačném pořadí, ale pakárna to bylo oboje... I když jedna z toho podstatně veselejší. Posledních pár let se věnuju trochu víc focení. Nepřeháním to, i když jsou mnozí přesvědčeni o opaku, a tak kurz na výsledek mé maturity byl na pardubické průmyslovce 1:9 v prospěch možnosti "NE". Očividně neměli pravdu. Stalo se zde tak trochu tradicí, že se kolegové sem-tam pochlubili svými milostnými historiemi. Já za sebe mohu prohlásit, že celý rok jsem prožil s jednou dívkou; zatím se máme více než rádi a rozhodně žádný dramatický rozchod neplánujeme. Možná příští rok na tomto místě budu popisovat nějaké drama, ale dnes určitě ne. Už jsem toho ale napsal hodně, tak se raději podíváme, co tento rok přinesl...
Čížkovice - Ráno 8. prosince se slunce pomalu vynořuje zpoza horizontu, zalévá krajinu Českého středohoří svými paprsky a pravidelné osobní vlaky vyjíždí na "Švestkovou dráhu". Naposled. Po 364 dnech přichází další prosincová změna jízdních řádů a opět se snášejí těžká mračna nad lokálkami v Ústeckém kraji. "Krajský los" tentokrát vybral lokálku linoucí se po úpatí Českého středohoří z Čížkovic přes Třebenice a Třebívlice do Obrnic u Mostu.
Blíží se červený krasavec. Tep se mi zrychluje, nervozita stoupá, prst na spoušti dostává křeč. Ne, ještě ne! - Právě takto jsem prožíval letošní nejlepší okamžiky fotografa. Ale nefotil jsem jen taurusy, necestoval jen v Rakousku a hlavně, nefotil jsem každý den! I přesto se mi dostalo milé povinnosti v následujících řádcích prozradit, jak jsem za rok nechtěně vytvořil fotografický rukopis, který vytušíte už v náhledu. Jak vznikaly fotografie z výprav po zahraničí i tuzemsku s kolegy i o samotě, o kterých jste možná četli v nemnoha cestopisech, co vše stojí za pozadím této snahy a jak vnímám končící rok pohledem fandy a fotografa.
Vážení čtenáři, děkujeme vám za váš zájem o zpravodajský železniční server ŽelPage.cz. Jeho úspěch by nebyl možný bez mnoha dobrovolníků, kteří přispívají k tvorbě jeho obsahu. Pokud si i vy říkáte, že by nebylo špatné přiložit jednou za čas také ruku k dílu, chtěli bychom vám - podobně jako před časem kolegové z Fotogalerie - přiblížit fungování zpravodajství ŽelPage a poskytnout vám několik užitečných informací, jak se do jeho tvorby zapojit. Nejjednodušším způsobem je napsání aktuality nebo článku o zajímavé události na české i zahraniční železnici. Zde přinášíme jednoduchý návod, jak napsat zprávu, podle jakých pravidel se řídit a jak se zorientovat v editoru určeném pro psaní aktualit.
Železná Ruda - Jízda začala na pražském hlavním nádraží, kde pod Bondyho stoletou střešní konstrukcí čekala souprava rychlíku s lokomotivou připravenou se vydat do západních Čech a s rekonstruovanými vozy čekajícími na delší jízdu do Bavorska. Na nástupišti jsme se seznámili s jedním z oslavenců a poté usedli do příjemného kupé. Společnost mně a mé drahé polovičce dělal dřímající Asiat a manželský pár z Tennessee, který se vydal na návštěvu Evropy – první v jejich životě. Jízda příjemně ubíhala a vlak se blížil k západočeské metropoli.
Rumusko - Když se řekne Rumunsko, tak si hodně lidí vybaví hodně věcí. Většina má tuto zemi spojenou s nesolidností, s "divokým východem" ale i třeba krásnou přírodou. Rumunsko bylo nedávno přijato do Evropské unie, tak by se mohlo zdát, že už se stalo vyspělou zemí. Na to, jak to tam doopravdy vypadá, jsme se letos s kamarády vyrazili podívat. No a protože jsme na šotoušském webu, tak jsem si pro vás připravil menší fotoreportáž z rumunského železničního prostředí. Čtěte dále!

Vzhledem k faktu, že nepatřím mezi klasické šotouše, nečekejte v mém ohlédnutí za uplynulým jízdním řádem ani fotky a komentáře k odklonům, ani reportáže z uzavíraných tratí. Jednak proto, že v mém rodném kraji k podobným věcem dochází velmi sporadicky, a druhak hlavně kvůli tomu, že do těchto témat prostě nejsem zainteresován. Stručně řečeno - fotím to, co právě jede. Proto doufám že se nebudete zlobit, když své pojednání napíšu jako obyčejný deník železničního fotografa. Předchozí GVD pro se pro mě nesl ve znamení hromadnějších fotoakcí a poznávání kolejnicí stejně praštěných kolegů (děkuji Petru Majerníkovi za trefné označení naší úchylky), a z mých fotografií zde na ŽP jasně vyplývá orientace na oblíbené motoráčky řady 810 a lokomotivy soukromých dopravců. Osobně bych však své výlety tématicky neškatulkoval, focení železnice je prostě mou velkou vášní, a tak se při plánování výletu nerozhoduji ani podle řazení vlaků na dané trati, ani "zaručeně spolehlivé" depeše o odklonech, neřkuli dlouhodobých výlukách. Prostě se seberu, jedu a... Vlaky všech barev, tvarů a délky - třeste se!
Praha-Radotín - 8. prosinec, 23 hodin a 43 minut. Nočním Radotínem se ozve krátký ostrý zvuk píšťalky. Těsně nato se rozsvítí malé zelené světlo na noční výpravce, kterou pevně v rukou drží výpravčí, jenž mávavým pohybem ruky vypravuje vlak. Jednotka řady 451 pomalu zavírá své posprejované dveře a celá souprava posledního osobního vlaku z Prahy do Berouna se rozjíždí do tmy k obci Černošice, směrem na jihozápad od metropole...
Je to zvláštní, bilancovat rok počátkem prosince. My všichni, kteří se nějakým způsobem motáme kolem kolejí, už to ale tak prostě děláme. Končí totiž jízdní řád, který záhy nahradí nový a přinese s sebou jako obvykle řadu změn. Budeme nad nimi lamentovat, nadávat a poslední týdny před změnou až hystericky fotografovat všechno končící. Přitom nám už dávno ta správná každodennost utekla. A není to špatně. Prostě jsme šotouši.
Ve svém domovském prostoru na severozápad od Prahy jsem se zachoval podobně. Snažil jsem se zachytit několik tehdy stále všedních zálěžitostí, které záhy zamířily do historie. Šly tiše, bez velkého nářku zúčastněných. Jednu část svého ohlédnutí proto věnuji březenské přeložce či konci motorových vozů řady 830 v pravidelném provozu. Dostane se i na několik snímků ze zatím běžného provozu, jimž ale souhra okolností dopřála pořádný nášup efektnosti. Přijměte proto prosím pozvání na krátkou cestu uplynulým rokem i mým archivem.
Praha - Druhá polovina letošního roku byla pro Masarykovo nádraží velmi významná. Masarykovo nádraží se dočkalo dlouho očekáváné nutné rekonstrukce výhybek mezi Dvoranou a Hrabovkou, mezi Dvoranou a St.4, dále bylo nahrazeno elektromechanické zabezpečovacího zařízení novým elektronickým typu JOP.
Rekonstrukci předcházela výstavba kabelovodu loni o prázdninách a výstavba budovy nového ústředního stavědla. Během 0. etapy, která probíhala v první polovině letošního roku, byly vyměněny mosty nad Trocnovskou ulicí, proběhla rekonstrukce svršku na Hrabovce, při níž byly mimojiné zrušeny výhybky, které dříve umožňovaly jízdu z Hrabovky na hlavní nádraží. V následujících řádcích popíši jednotlivé etapy.
Praha - Sobotní nehoda pendolina 680.003 poblíž žst. Praha-Běchovice podnítila řadu spekulací o tom, co že vlastně zapříčinilo vykolejení vlajkové lodi ČD. Pondělní noviny nastínily řadu možností. Nad některými stojí za to se zamyslet, jiné vzbuzují spíše úsměv. Pokaždé je ale zřejmé, že vykolejení "rychlovlaku" přikládají média, potažmo veřejnost, značný význam. Titulní strana deníku Mladá Fronta DNES zjevně citovala informaci ŽelPage o možném podílu "obutých" dvojkolí Pendolina na celé nehodě, deník Právo pro změnu přinesl zajímavý názor jednoho z železničářů. Byl ale pohříchu spíše sám, většina ostatních deníků se spolehla na slova mluvčího ČD Ondřeje Kubaly o naříznuté kolejnici, v lepším případě alespoň přebrala zpravodajství ČTK, které přineslo i nesouhlasný názor Drážní inspekce.
4.11.2007 - 8:00 - Polský úsek zubačky opět reálný
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Öffentliches Ausnutzung ohne klaren Genehmigung des Autors nicht gestattet.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2025 Spolek ŽelPage












