Konvenční vysokorychlostní soupravy railjet vtrhly do pravidelného provozu sotva před půl rokem. Že se tak brzy naskytne příležitost, aby si obyvatelé České republiky mohli vyzkoušet jízdu touto soupravou na jedné z českých koridorových tratí, věřil málokdo. I když to není úplně fér, většina bude porovnávat railjet a pendolino Českých drah. Kdo s koho? Příznivci moderních souprav i laická veřejnost byli jistě natěšení na prohlídku railjetu v rámci ostravské výstavy Czech Raildays 2009, ale sotva by věřili, že se jim naskytne jedinečná příležitost svézt se touto chloubou v rámci „bonusové“ prezentační jízdy z Břeclavi do Ostravy uspořádané společně Rakouskými spolkovými a Českými dráhami. Jaké jsou postřehy cestujících i pozorovatelů, o tom bychom se s vámi rádi podělili. „K nástupišti I. přijíždí railjet…“
Za globální cenu 300 Kč jsem si dva dny před akcí opatřil místenku. Oproti 61 Kč, které bych jako žák základní školy zaplatil za jednosměrnou jízdu z Břeclavi do Ostravy, se tři stovky mohou zdát přemrštěné. Ovšem v porovnání s cenou 14,60 € (asi 400 Kč), jež bych platil za svezení druhou třídou z Vídně do Lince (podobná vzdálenost jako Břeclav — Ostrava) a pouze po předložení mládežnické slevové karty VORTEILScard < 26, mne tento zážitek nevyšel zase tak draze. Neváhal jsem obětovat ještě nějakou korunu navíc a vydal se v pondělí 15. června z rodné Kroměříže namísto do Otrokovic (jakožto nejbližšího místa od Kroměříže, kde railjet zastavoval) přímo do Břeclavi, která byla určená jako výchozí pro jízdu českých pasažérů. Místenka se dala zakoupit pouze do druhé třídy. Tajně jsem doufal, že v tomto mimořádném spoji bude také nezvykle tolerantní personál, který mne pustí prohlédnout si první a prémiovou třídu.
Elias cestoval do Ostravy v Economy class. Na palubě jsme měli i svého reportéra — Zdeněk Šnajdr díky akreditaci Českými dráhami nahlédl do First class. Josef Petrák si tuto soupravu, s řídícím vozem 80-90.711 Afmpz „Spirit of Zurich“, otestoval v neděli na trase Wien Westbf. – Salzburg Hbf., takže volil přesun někam k trati s nadějí najít slušné místo. To už v Břeclavi čekal Zdeněk; hodinu před plánovaným příjezdem railjetu dorazil do Břeclavi i Elias. V tuto dobu ještě nic nenasvědčovalo tomu, že se zde má odehrát slavnostní událost. Avšak za půl hodiny se na prvním nástupišti začali shlukovat dámy v kostýmcích a pánové v perfektně padnoucích oblecích; obrázek pro česká nádraží ne právě typický. Když k nim přibyli pánové s televizními kamerami, nebylo již pochyb o tom, že příjezd railjetu je vskutku nevšední záležitostí. 10:23, čas příjezdu railjetu, se nezadržitelně blížil. Radostné očekávání netrpělivých cestujících bylo mírně zkaleno. Zajisté každého překvapilo zpoždění, ohlášené nejdříve na 10, posléze na 20 minut. Nakonec se vyšplhalo na půl hodiny. Je trochu s podivem, že na tak významnou událost nepřijede souprava včas.
Ostatně obavy ze zpoždění měli zástupci Českých drah již od avíza celé akce. Rakouská metropole zažívá dny absolutní destabilizace dálkové dopravy v jižním a hlavně severním směru. Mezi stanicemi Wien Südbf. 11–19 a Wien Meidling se nachází staveniště budoucího Wien Hauptbahnhof a počet průjezdných kolejí pro linky S–Bahn i dálkové vlaky je omezen. Ve směru na Břeclav je zase bolavým místem stanice Wien Süssenbrunn, kde jsou po mimořádné události koncem května problémy s ovládáním stanice a vlaky mohou příjíždět pouze od Leopoldau. Dálková doprava je odkláněna na Schnellbahn Stammstrecke a zpoždění dosahují standardně 30 až 45 minut. I přes ujištění zástupci ÖBB vlak opožděný přijel a to po trase Wien Westbf., Meidling, Florisdorf, Süssenbrunn a dál na Břeclav.
Před jedenáctou hodinou jsem se společně s dalšími cca padesáti čekajícími pasažéry dočkal. Souprava railjet včetně nečinného stroje 1116.219 tažená taurem 1216.226 „Tschechien“ dorazila na břeclavské nádraží. Design exteriéru railjetu na mne zapůsobil velmi moderním, až futuristickým dojmem. Kontrast sytě červené horní části s tmavými skly podbarvenými oranžovým pruhem a šedou spodní částí působí moderně. Po nezbytném focení jsme nastoupili do čistého, novotou zářícího vagonu. Vnitřek Economy Class vypadá velmi solidně. Sedačky jsou pohodlné a komfortní. Odhaduji, že prostor mezi sedačkami je větší než v pendolinu; jinými slovy, místa na nohy je dostatek. Co je pro cestující vskutku velmi potěšující a v našich soupravách velmi chybí, jsou odkládací prostory pro zavazadla. Nacházejí se na obou krajních stranách vozu a také uprostřed. Cestující si zde může pohodlně odložit kufry a poté si v klidu hledat místo k sezení. Jezdím často vlakem na lyže a z vlastní zkušenosti vím, jak „příjemnou“ záležitostí je hledat volné místo během prodírání se úzkou uličkou s batohem na zádech a lyžemi v ruce. Ve voze se nacházelo několik míst se stolky.
Zpoždění bylo jediným zádrhelem naší cesty. Od nástupu do soupravy vše probíhalo podle plánu. Cestující odbavoval personál Českých drah, který za jiných okolností doprovází vlaky SuperCity. Z Břeclavi jsme odjeli se zpožděním 30 minut. Vlak se pohyboval téměř neslyšně, jakoby snad ani nejel po kolejích; vozy mají vzduchově vypružené vysokorychlostní podvozky, které najdete v jednotkách ICE 3 nebo českých lůžkových vozech WLABmz. V každém voze je umístěno několik informačních monitorů s mapou zobrazující trasy spoje v Rakousku, Německu, Maďarsku a Švýcarsku, taktéž příští zastávky a aktuální rychlost. Ve vlaku nechybí prostory pro vozíčkáře a taktéž rodinný koutek. Naše souprava se pohybovala maximální rychlostí 160 km/h — naposledy touto rychlostí mohli pasažéři cestovat na trati Břeclav – Přerov v roce 2006, kdy byly na spojích Sobieski a Polonia slovenské lokomotivy řady 350; později pak při občasných odklonech způsobených mimořádnými událostmi pendolina nebo EuroCity složené z výhradně vozů kategorie RIC 200.
Cesta byla lemována mnoha zvědavci s fotoaparáty i bez nich. Vlak EC 30132, jak byla jednotka railjet vedena, zastavil ve stanicích Hodonín, Otrokovice, Přerov a Hranice na Moravě. Cesta probíhala velmi plynule. Jako zajímavost je potřeba zmínit napěťovou výluku ve stanici Hodonín, kdy soupravu na rozjezdu ze stanice vytláčela lokomotiva nezávislé trakce řady 742 ČD. „Ve stanici Hranice na Moravě měl vlak asi 15 minut zpoždění,“ potvrzuje Josefu Petrákovi službu konající dispečer. Vlak skutečně zpoždění výrazně krátil a lepší akcelerace lokomotivy Siemens ES 64 U4–C Taurus v porovnání s tuzemskými řadami 362, 151 a 350 byla znát. Jeden z našich čtenářů nám také poslal GPS záznam ze zpáteční jízdy, kde je vidět, že i přes pomalou jízdu kolem Polomi dokázala jednotka zajet úsek Ostrava–Svinov — Hranice na Moravě včas.
Během trasy jsem měl skutečně možnost prohlédnout si vozy první třídy. Nutno podotknout, že vyjma lepšího komfortu pro sezení se vozy první a druhé třídy neliší. Za vozy první třídy se nacházelo moderně koncipované bistro s barem a InfoPoint. Do vozu Premium Class jsem během cesty nahlédnout nesměl; cestovali jím reprezentanti Rakouských spolkových drah. Na prohlídku došlo až v cílové stanici Ostrava–Svinov. Premium Class je charakterizována boxy, oddělenými přepážkami, vybavenými přípojkami 230 V a bodovými lampičkami. Kožené sedačky působí opravdu luxusním dojmem, místa pro cestující je zde nadbytek. Ačkoli celkově působí Premium Class vcelku sympaticky, nemohu si pomoci: kupé je zkrátka kupé.
Na závěr bych chtěl poznamenat, že tato akce byla z mého pohledu velmi povedená a že svezení railjetem je opravdovým zážitkem. Pokud porovnám tuto jednotku s českým pendolinem, dovolím si dva postřehy: railjety jezdí na rozdíl od SuperCity Pendolin pouze pod číselným označením (např. RJ 66 z Budapešti přes Vídeň do Mnichova, vyjíždějící v 13:10 z Keleti pu). Druhým, podstatně důležitějším a pro rakouské cestující také jistě potěšujícím rozdílem oproti pendolinu je skutečnost, že si zákazníci nemusí k jízdence přikupovat místenku.
Reprezentanti obou zainteresovaných železničních správ na úterní tiskové konferenci potvrzují na pondělní jízdu zhruba 80 platících cestujících. „V ceně jízdenky bylo občerstvení,“ dodává slečna Lipková z delegace ÖBB. I ve čtvrtek na cestě zpět byla možnost se touto jednotkou svézt. V nejbližších měsících určitě taurus ani railjet v Ostravě nepotkáme. Lokomotiva není pro trati 270 a 330 schválena, problémy jsou s radiostanicí nutnou pro kompatibilitu se současným systémem dálkového řízení. Čeká se na instalaci systému GSM–R. Vlak tedy jel na výjimku vydanou DÚ ČR. Avizovaná spolupráce ČD a ÖBB však v následujících letech může přinést mnohé — nasazení lokomotiv 1216.2 ÖBB či EU 44 Husarz PKP InterCity na EuroCity v relaci Vídeň — Varšava a nebo nahrazení klasických souprav právě touto jednotkou. Vše jsou zatím spekulace a zároveň příjemná představa.
Text: Elias the best, doplnil Josef Petrák; foto a grafika: Zdeněk Šnajdr, Josef Petrák, zirecek, Petr Borženský, Lukáš Kostelník

Ve first class tento efekt do jiste miry nastava ale je kompenzovan dobrou polohovatelnosti sedacky, proste si sjedu dolu a je to vyreseno.
Rozestup sedacek (misto na kolena) jsem hodnotil jako velice slusny, citelne lepsi nez prumer na jaky jsem zvykly, i ve druhe tride byl problem se byt i na chvilku schvalne dotknout koleny predchazejiciho operaku, kdyz jsem to zkusil tak jsem uz temer padal ze sedacky mivse opreny uz jen krajicek p****e...
Taktez si myslim ze je tam rozumny podil sedacek postavenych za sebou a proti sobe, priznejme si na rovinu ze clovek obvykle necestuje ve skupine po trech a vice, a pak ja osobne davam prednost sezeni za nekym pred "naproti", stolecek mam prece k dispozici i "za sebou" tak pokud si zrovna nepotrebuji rozlozit na velkem stolku velky notebook tak proc ne.
Na useku kterym jsme jeli uz byl cestujicim nadsencum ponechan prakticky neomezeny pohyb po cele souprave, dokonce ani o jizdenky (mistenky) se nikdo nezajimal, az cloveku skoro prislo lito ze si je kupoval :-)))
Nasi "Troujuhelnikovou jizdu" jsme ovsem ukoncili opravdu stylove, napred vice nez hodinovym pobytem v Breclavske nadrazni putyce, a posleze jizdou sukafonem na trase Breclav - Popice (kde na nas cekalo u kolegy pred domem moje GK), to tedy byl tez zazitek, boha jeho ty sukafony uz jsou takhle vylagrovany vsecky? S tim by se asi melo neco vymyslet, kdyz na to prijde tak tu stale neexistuje radove podobne velke vozidlo ktere by melo jakztakz moderni pohon a interier, RN (i se svymi chybami) je prece jen dvakrat tak velka a proto se nekde nehodi. Asi by tuto roli teoreticky mohly plnit 842 ale takovy luxus si CD evidentne mohou dovolit pouze vyjimecne, prakticky vzdy dostavaji k tahani jeden i vice privesaku a pak uz je to o necem jinem...
Toto je souprava dle mého gusta. Zvenčí vypadá dobře. Uvnitř vypadá dobře. Ta 1 třída Railjet vypadá barevně a esteticky velice pěkně. Navíc kožené sedačky, LCD monitory atd. To je paráda. Škoda, že to výhledově do Liberce nikdy nepojede. Bůů škyt hepčí. K chybějící dokonalosti by mě mohla přinést sympatická stewardka ještě vepřové s bramborovým knedlíkem a špenátem. No a ještě by mohla přidat hubana, aby mě to více chutnalo a mohl bych si ještě přidat. To byl vtip. :-)
Co se Economy class týká, barvy ála myslivecká klubovna a použitý materiál vypadají levně. Cestovat se s tím ale určitě dá.
Jaké to bylo v sedačkách 3. třídy? Na první pohled vypadají dost nevábně, ale možná v kombinaci s lepším vypružením vagonů to asi nebude taková hrůza jako v Desiru.
http://www.zelpage.cz/story/railjet-jede-na-czech-raildays/rj.jpg
Komentáre vyjadrujú názory čitateľov.
Redakcia nenesie žiadnu zodpovednosť za ich obsah.
- dopisovateľ alebo člen ŽP,
- editor alebo admin ŽP
Pred vložením komentára je potrebné se buď prihlásiť, alebo zaregistrovať.
