Praha - V uplynulém týdnu vzbudila značný rozruch reportáž zpravodajského serveru iHNed, která si vzala na paškál kvalitu služeb, které ČD poskytují cestujícím. Čtenářům ŽelPage článek přinášíme doplněný i o rozhovor s autorkou Ludmilou Hamplovou. Člověku zvyklému na časté cestování vlakem by se mohlo zdát, že se jedná o cílené provokování konfliktů, které by se při trošce informovanosti nemohlo stát. Na druhé straně se ale nabízí otázka, zda se už cestování s ČD nevzdálilo velké části populace natolik, že už do svých tarifních systémů neumožní jen tak proniknout.

Nabízíme vám úryvky z inkriminovaného článku:

Je krátce před šestou hodinou ranní, pražské hlavní nádraží je ještě nevlídnější než jindy, přesto tu panuje čilý ruch. Bezdomovci pospávají, ale cestující se rojí už v takhle brzkou dobu. Přesto jsou otevřeny pouze čtyři pokladny, před každou z nich se vine dlouhá fronta. "Vy chcete platit kartou? A proč?" podivuje se pokladní a vysvětlí mi, že musím ke správnému okénku s logy platebních karet, ta jsou ale zavřená. "No, tak to máte asi smůlu," konstatuje dáma v modré uniformě a prodává mi jízdenku v ceně 636 Kč. Cesta Praha Bojkovice začíná. Ještě netuším, že tento výlet mi přinese překvapivé rozšíření obzorů o Českých drahách.

V naivitě sobě vlastní jsem si připlatila za první třídu v naději, že v první třídě vlaku InterCity, tedy vlaku vyšší kvality, objevím zásuvku elektrického proudu. Dost hloupé očekávání. Žádné zásuvky tu nejsou, snad krom toalety, jenže to je k ničemu. "Kde máte příplatek? Musíte mi dát ještě šedesát korun," konstatuje nekompromisně průvodčí. Snažím se argumentovat tím, že když sdělím pokladní cíl cesty s informací o tom, jakým vlakem jedu, prodá mi automaticky příplatek. Další chyba. "To si musíte říct zvlášť, rozumíte?" Sdělí mi průvodčí a podle výrazu tváře pochybuje o mé inteligenci…

…Po dvou a půl hodinách v motoráku jsem se ocitla v Brně a jala se zjistit podmínky přepravy Pendolinem. "Ukažte mi jízdenku, asi ji máte špatně," chňapla po modrém papírku pokladní. "Hm, to jsem si mohla myslet, musíte mít místenku, tak mi dejte dvě stovky a bude to," pokračuje v přezíravosti madam. Jenže já jsem hloupý cestující a netuším, proč se po mě chce místenka. "To snad ví úplně každý, že bez místenky do Pendolina nesmíte. Jakto, že to nevíte?" opovrhuje mnou žena a strká mi výměnou za peníze další lísteček.

"Myslíte, že tu najdu funkční toaletu?" ptá se anglicky bezradná turistka a snaží se marně vypátrat dvířka, na kterých by nebyl nápis mimo provoz. "Je to pěkný vlak, ale ona se tu stala nějaká nehoda, že to nefunguje?" snaží se dívka najít racionální vysvětlení faktu, že na čtyři vagóny fungovala pouze jedna místnost. Inu dokonalá cesta, téměř.

Celý článek na serveru iHNed.cz, 12.7.2007

Systém slev je komplikovaný, říká Hamplová

Není to asi první případ, kdy se rozhodl někdo z českých médií prozkoumat, jaké to je cestovat vlakem s ČD. Tohle je ale trochu jiný případ. Zaujme, že text je poměrně živě a dobře napsán, ale ještě méně typické je, aby jej psal někdo, kdo o železnici něco ví. Jak nakonec autorka přiznala, ke kolejím to má až překvapivě blízko.

Jak vlastně vznikl námět na tenhle článek?

Byla to víceméně náhoda, cestovala jsem do Bojkovic pracovně. Obvykle cestuji vlakem, takže i teď jsem volila stejný druh přepravy, jen jsem nečekala, jaká dobrodružství mě potkají.

Reportáž může být poněkud šokující, alespoň pro ty, kteří vlakem běžně nejezdí. V čem asi nejvíc?

Překvapilo mě, že můžu narazit na nevrlý personál ČD, který navíc nerozumí holému faktu, že systém slev je pro obyčejného smrtelníka naprosto nepochopitelný. Tak jsem jsem si řekla, že by možná stálo za to se podělit o zážitky, vlastně risknout i to, že budu označena na dítě, které jede poprvé vlakem.

Jaká byla reakce na článek, ať už ze strany čtenářů, nebo i od samotných ČD?

V tuto chvíli nemá naše redakce žádnou oficiální reakci ze strany ČD, ale to se může změnit. Kritické ohlasy jsou v diskusi pod článkem, kde mě čtenáři obviňují z toho, že nejsem schopná jet vlakem. To mi přijde obzvlášť zábavné, neb pocházím z České Třebové a moji rodiče bydlí ani ne 5 minut od nádraží, kde jsem strávila nemalou část svého dětství. Moje babička pracovala jako uklízečka ve stanici, navíc i můj děda a otec oblékali modré uniformy.

Vážně by se ale mohlo zdát, že neumíte jezdit vlakem. Proč jste nevyužila zmiňovanou slevu Léto 26?

Do této slevové kategorie spadám, je mi 21. O slevě jsem však nic netušila, při cestách vlakem využívám Kilometrickou banku.

V článku mne překvapilo, že třeba víte, co je "ropovod". Jaký máte vlastně vztah k železniční dopravě?

Vlakem cestuji prakticky od narození. Dokonce jsem si jako dítě chodila nádraží prohlížet a snila o tom, jak ty všechny vlaky jedou. Cítím změnu v tom, že se objevují modernější a hlavně soupravy i personál, mluvím teď o vlacích vyšší kvality, který je schopen komunikovat v cizím jazyce a trpělivě odpovídat cestujícím na jejich dotazy. Stejně tak se mnohá nádraží proměnují v pěkná místa…

…tahle záliba v železnici ale trochu kontrastuje s tím, v jakém duchu je ten článek psán.

Jistě, teď to negativni. Štve mě, že pro nemalou část personálu ČD stále nejsem zákazníkem, ale obtěžujícím hmyzem, který má zbytečné otázky. Opravdu nejsem schopna vyznat se v komplikovaném systému slev a akcí, proto potřebuji, aby mi někdo poradil. Svěřuji ČD své peníze a očekávám kvalitné služby. Jen drobnost - mnohokrát se mi stalo, že jsem pomáhala zmatenému cizinci, který se pokoušel domluvit anglicky, to i na hl.n. v Praze. To by se vážně stávat nemělo.