Telč - Od 1.5. do 30.9.2006 probíhala soutěž Vlakem za památkami UNESCO. Soutěž pořádaly České dráhy ve spolupráci s Českým dědictvím UNESCO. Protože rádi navštěvujeme zajímavá místa nejen v zahraničí, ale i v Česku, rozhodli jsme se pro návštěvu těch, kde jsme zatím ještě nebyli a zároveň pro ta, kam je špatné vlakové spojení. To proto, že jsme v jednom z článků kritizovali soutěž v tom smyslu, že do řady UNESCO míst v ČR je velmi špatné spojení vlakem. Zároveň jsme zavrhli Holašovice, kam se musí cestovat i autobusem a po těchto kritériích nám zbyla Litomyšl a Telč. Reportáž z letní cesty do Telče přinášíme v následujícím článku, který úzce souvisí i se zprovozněním nové aplikace, která informuje cestující o výlukách.

Plečnik bez vozů od Siemense

Do Telče jsme vyrazili třetí červnovou sobotu, já z Čelákovic prvním vlakem do Prahy, kolega cestoval MHD na pražské hlavní nádraží, kde jsme se setkali, jako již tradičně, před stánkem Relay. Hned v prvním vlaku jsem zakoupil jízdenku SONE+ za 360 Kč. Po setkání jsme se ihned přesunuli na 5. nástupiště, kde na nás čekal Ex 101 Jože Plečnik. Jaké však bylo naše překvapení, když kromě nově nalakované lokomotivy v barvách Poštovní spořitelny, byly na vlaku řazeny výhradně vozy B. Původně jsme si mysleli, že se jedná pouze o soupravu do Volar a nebo že bude odtažena na ONJ a přijedou siemensovské vozy Bmz. Nedočkali jsme se a průvodčí na náš dotaz sdělil, že se jedná skutečně o vlak kategorie Expres, o kterém ČD píší ódy v ČD pro Vás (pozn. autora - v daném týdnu to nebylo jediné překvapení, Ex 520 ze Zlína byl řazen také pouze z vozů B a Bg).

Z Veselí do Cerekve autobusem

Po nástupu do Plečnika jsme si otevřeli jízdní řád a doufali, že alespoň nebudeme mít zpoždění, protože u odjezdu z Prahy hl. n. byla poznámka, že vlak nečeká na přípoje. Opět nás ČD převezly a čekali jsme na přípojné vlaky. Naštěstí jsme měli zpoždění jen 10 minut. Cesta z Prahy do Veselí nad Lužnicí probíhala bez vážnějších komplikací. Pouze jsme byli upozorněni vlakovou četou, že v úseku Ševětín - České Budějovice probíhá výluka a vlaky jsou nahrazeny autobusy (proto ta stará souprava). Z Veselí nad Lužnicí až do Telče probíhala naše cesta velmi krkolomně. Po vystoupení z vlaku informoval staniční rozhlas o výluce na trati 225 mezi Veselím nad Lužnicí a Horní Cerekví. Jako první přijel autobus Karosa, nahrazující osobní vlak, s SPZ CE 52-86. Přidrzlý řidič řekl, že autobus má kapacitu 80 míst… a doslova vynadal 2 učitelkám s malými dětmi, aby si nastoupily. Ty měly strach z nevolnosti dětí (hlavní důvod pro cestu vlakem) a věřili, že přijede další autobus, aby si mohly děti alespoň sednout. Nepřijel. Po výhradách ostatních lidí jen místní výpravčí lakonicky prohodil, že s tím nemůže nic dělat, ale že chápe naše výhrady. Očekávat omluvu bylo nereálné, ale chování řidiče i výpravčího bylo odpudivé.

Řidič autobusu netušil, kam jede

My jsme si počkali na R 669 Junák. Ten byl nahrazen autobusy v úseku České Budějovice - Horní Cerekev. Jely 3 autobusy - 2 kloubové Karosy a 1 Mercedes s vlečným vozíkem, ve kterém bylo možné přepravovat jízdní kola. Do tohoto autobusu jsme nastoupili i my. Se zpožděním 20 minut jsme se vydali na cestu autobusem - dopravním prostředkem, který v lásce opravdu nemáme. Jediným uklidněním po všech peripetiích bylo, že při křižování silnice s železnicí (např. Doňor) jsme viděli dělníky a probíhající práce. První zastávkou našeho autobusu měla být Kardašova Řečice. Bohužel ani vlakový personál, ani 3 řidiči autobusů, ani cestující nevěděli, kde se zde nachází nádraží. Vysvobozením byla mladá, hezká, opálená řidička stříbrného VW Polo (SPZ je redakci známa), která nám v 9:20 hod. cestu nadiktovala. Autobus začal couvat a o 12 minut později jsme přijeli k místní výpravní budově, u které se autobusy musely opět otočit.

Cyklista zmatečnou jízdu nevydržel a vystoupil uprostřed polí

Cesta do Jindřichova Hradce probíhala v pohodě, z 90 cestujících zde 2/3 vystoupili a po mírném zmatku před nádražím jsme pokračovali v cestě do stanice Počátky-Žirovnice. Nejprve jsme odbočili do zákazu vjezdu (za čerpací stanicí Jarošov), dále překvapila řidiče objížďka u Stojčína (a to už v autobuse propukl bouřlivý smích; zároveň nás v polích opustil 1 spolucestující s jízdním kolem a dál pokračoval po vlastní ose, protože zjistil, že vlastní silou se do cíle dostane rychleji než s ČD; padlo i několik poznámek k tomu, zda stihneme od 18 hod. fotbalový zápas ČR - Ghana, bylo 10:15 hod.). V Žirovnici vystoupili 3 spolucestující a pokračovali jsme po úzkých, klikatých a alejemi lemovaných silničkách do Počátek, kde nás před místní poštou opustili další 2 pasažéři. Organizace celé NAD naprosto selhala - nikdo neměl mapu, nikdo netušil, kde jsou nádraží a kudy naše trasa vede. Každopádně to bylo dobrodružství, ale pro dopravce velká ostuda!

Z Kostelce do Telče se zpožděním 140 minut

Do Horní Cerekve jsme překvapivě po všech peripetiích přijeli jen s hodinovým zpožděním a v 10:56 hod. odjela ze 3. koleje rychlíková souprava do Brna. V Kostelci u Jihlavy jsme přestupovali. Samozřejmě nám ujel původně zamýšlený spoj v 10:16 hod. Takže jsme si kosteleckým výpravčím nechali vystavit na památku zpožděnku. Shodou okolností se na nás v čekárně usmívala z promo materiálů ČD jak luxusní souprava Jože Plečnika, tak příloha Vlakem za památkami UNESCO… Ani s jednou věcí jsme do té chvíle nemohli být vůbec spokojeni. Z Kostelce u Jihlavy jsme odjížděli se zpožděním 140 minut (až dalším spojem) - ne naší vinou. Tím nám začalo být jasné, že v Telči strávíme jen 4 hodiny a nestihneme ani prohlídku zámku. Prošli jsme město, udělali pár snímků a zašli na oběd. V 16:30 hod. jsme šli na nádraží, protože v 16:55 hod. nám odjížděl osobák na přípoj v Kostelci. Junák z Brna měl 25 minut zpoždění a opět nás čekala výluka mezi Horní Cerekví a Veselím nad Lužnicí. Tentokrát jsme nastoupili do autobusu, který jel pouze po hlavní silnici a strávili v nenáviděném prostředku jen 50 minut.

S Kanaďany v expresu až do Prahy

Milé překvapení nás čekalo i ve Veselí, kam nám 5 minut po příjezdu přijela souprava Ex Jože Plečnik. Tentokrát už s červeno-bílými vozy. Jaká úleva… Přisedli jsme si ke 2 Kanaďanům a zodpovídali jejich dotazy o Praze (předně jsme je varovali před ostudným hlavním nádražím a taxikáři). Na hlavní nádraží jsme přijeli se zpožděním jen 8 minut a doprovodili jsme 2 kanadské mladíky do jejich hostelu v ulici Politických vězňů. My se přesunuli o několik metrů níž - do restaurace Bredovský dvůr, která se nachází v blízkosti sídla KSČ(M). V půl dvanácté jsme se přesunuli na hlavní nádraží, abychom se nočními vlaky přesunuli domů. Kolega do Kyjí měl skoro 20 minut zpoždění, náš vlak do Čelákovic byl pro změnu ze ¾ obsazen. Důvodem byla probíhající akce Muzejní noc, jak jsem si zjistil u spolucestujících. Cesta domů měla jeden zajímavý moment - při průchodu hlavním nádražím jsme pozorovali činnost Policie ČR za přítomnosti zaměstnanců ČD. Jak to tak vypadá, tak řešení neúnosné situace na hlavním nádraží je v nedohlednu.

243 km vlakem za více než 8 hodin

Cestu z Čelákovic do Telče dlouhou 243 km jsem urazil za 8:15 hod. A potom někoho přesvědčujte o výhodách železnice. Navíc ¼ trasy jsem byl nucen trávit v autobuse a zbytek buď v ohavných "bečkách" či v "810" a "451"… Naší velkou chybou bylo, že jsme si neprostudovali přehled výluk, o kterých jsme se dozvěděli až ve Veselí nad Lužnicí. Jinak bychom vybrali jinou lokalitu nebo trasu. Na druhou stranu, který běžný cestující by studoval výluky… Takto může postupovat maximálně železniční fanda. Potom se České dráhy nemůžou divit, že se o nich píše jen ve špatném! Jediným potěšením pro ně může být, že jsme se nechali inspirovat jejich promo akcí. Určitou pachuť po absolvované cestě v nás zanechala poslední strana brožurky Vlakem za památkami UNESCO - České dráhy - Lepší, než jste čekali…

zdroj: Vlastní jízda v rámci akce Vlakem za památkami UNESCO; všechny fotografie jsou ilustrační