Lapil: máte na mysli pojišťovací ventily, kterými unikala pára při překročení kotelního přetlaku. Ano,to dělalo kravál...ale jen chvíli. Jinak parní lok.,pokud nebyla v pohybu, byla dá se říci tichá....to se mi na ních taky líbilo.
NIcKON: Láďo, povídání o parním provozu na podkrušnohorské magistrále mi nepřísluší...já tam totiž nikdy nefotil (bohužel). Když se toho někdo ujme, bude mi potěšením a rád přispěju nějakou vzácnou fotkou, je jich v zásobě dost pěkných...od toho nejpovolanějšího fotografa, jakého jsem kdy znal.

Lapile, To NIcKON Zkusit vylíčit, na to pozor, to aby velectění admini začali vymýšlet novou sekci Literatura.

No a proč vymýšlet kolo? Vždyť už teď máme spoustu článků, kde se líčí minulost. Namátkou si vzpomenu na hafo povídání od Zdeňka Šindlauera:

http://www.zelpage.cz/?story=1&autor=7675

To NIcKON
Zkusit vylíčit, na to pozor, to aby velectění admini začali vymýšlet novou sekci Literatura.
Kromě toho - třeba já mám nanejvýš pár nejspíš nepřenosných zážitků z dětství. Většinou mi to přišlo normální. Ale: noc, ve vlaku takové ty bludičkoidní žárovky, fofr a za oknem skoro vodorovné ohnivé čáry. Mockrát to člověk nezažil, počítám. Nebo: Turnov, několik vlaků s dýmajícími parovozy a jeden z nich chvílemi syčení nahrazuje strašlivým řevem. Dnes si dovedu spočítat, že to dělal nějaký přetlakový ventil, ale dost jsem se tehdy bál.

Spíš si říkám - neměl by někdo nějaký literární či filmový tip? Mě napadá Přednosta stanice (s Burianem) a Ostře sledované vlaky; knížka i fim. A moc pěkně to vylíčil nějakej Antonín Dvořák, tuším Novosvětská se to jmenuje :-). 4. věta - viz třeba http://www.youtube.com/watch?v=ZXjsdRi7bVI

D.Š.: Takže to usnadňovalo provozní procesy, to dává smysl. Tehdy se asi mašiny točily jinak, než dnes.
Podkrušnohorskou pod parou si, Drahoši, představit asi ani nedokážu, když u nás ohniví oři skončili, byly mi čtyři roky a intenzivní parní provoz si, narozdíl od armády dieselů, už nepamatuju :( Zkuste tu atmosféru vylíčit, vy to umíte.
M.V.: Mě úplně stačí koukat dozadu z tramvaje a mám žaludek na vodě :)

NIcKON: proč nevolnost? Mi pohled dozadu baví úplně stejně jako pohled dopředu, a to klidně i při 160 :-)

Fotka z magistrály bez drátů vždycky potěší, díky za ni!

NIcKON: Láďo, to že fíra na postrku seděl tenkrát na Z stanovišti, mělo svoji logiku. Ve stanici, kde postrková mašina končila svoji službu, přišel posunovač, mašinu odvázal, ta pak (většinou) odjela opačným směrem za výměnu,pak zpět do stanice na volnou kolej, kde vyčkala na další dispozice...bez nutnosti zbytečného přecházení strojvedoucího na opačné stanoviště. Dnes, kdy všechny tyto úkony dělá fíra, je to možná nepochopitelné...
PS. A jak by se Ti líbila podkrušnohorská za parního provozu?
BBvK: Nač ta skromnost? Posláním těchto fotek určitě není to,aby vypadaly jako ty dnešní digitální, dokonalé (někdy až moc). Mnohem důležitější je obsah.

Výjimečně se taky musím zapojit do hodnocení, páč tato mašinka je mou srdeční záležitostí. Ještě krátce předtím, než opustila přerovské depo (jehož logo vozila na čelech ještě řadu měsíců během svého působení v Sokolově), se jako poslední zástupce své řady občas objevovala v čele štěrků mezi Přerovem a Skašovem na trati Kojetín - Tovačov.
Jinak šlo o prvního z těch posledních sokolovských "Sergejů", který odešel "za štěstím" do Německa, nevím sice, kam se poděl po řadě těch přesunů v cizině, ale je dost možné, že ještě někde jezdí (???)

to foto je naprosté porno !

K tomu se připojuji, pro mě speciálně kolekce fotek z podkrušnohorské magistrály, která mě v inkriminovaných časech bohužel zcela míjela, je doslova okouzlující. Pozorovat tam supící baruny a sergeje a zároveň hustý provoz přes stanice s mechanikami a starými nádražními budovami, to se muselo zarýt hluboko pod kůži.

Mimochodem, vážené plénum, promiňte zcela laický dotaz, ale proč fírové v postrkové mašině zpravidla seděli (sedí) na zadním stanovišti? To muselo (musí) být o fyzickou nevolnost...

Poděkujmež takovým, jako jest Petr nebo Drahoš (a jiní s podobným "sortimentem" fotek), neb díky jim se můžeme v solidní kvalitě i dnes podívat do časů dávno (i nedávno) minulých, na stroje dávno zaniklé, a tím potěšit oko i duši svou. Nechť berou tato má slova jako hlubokou poklonu v nejvyšší úctě skládanou. U nich by snad stálo za to nastavit automatické hodnocení, aby v okamžiku zveřejnění fotky naskákalo pět hvězdiček od všech uživatelů ŽP. :-)