Někdy v 90. letech bydlel v Unhošti v hradle(??) směrem na Kladno jezevčík. Startoval přímo pod vlak, ostrou zatáčkou vpravo srovnal směr, bravurní kličkou se vyhnul výhybkovému závaží a zahnal železného oře pryč z nádraží.
Posléze se přestal vyskytovat, nevím, jestli jednou tu zatáčku nezvládl nebo jestli se odebral na duhové nádraží za méně dramatických okolností.
Taky mohl být odstěhován, ale to by ta historka neměla tak efektní pointu.

U poslední fotky chtěl Matouš, ať přiznám šum. Tak přiznávám. Je to na ISO 16000 + 1,67EV, čili ISO 51200... Jo, prostě tma, no. Velká tma.

A příběh? Dole vidíte zvláštní flek.

Kdo nezná La Fontainea a jeho tvorbu, připomeňme si jeho bajku o želvě a zajícovi. Želva se vsadila se zajícem, že vyhraje závod s ním. Když započali zápolení, zajíc po pár svižných skocích nabyl přesvědčení, že má navrch, začal tedy lelkovat, odpočíval, chroupal flóru a nedbal závodu. Když si pak uvědomil, že želva i se svou pomalostí je téměř u konce, pozdě bylo, nestihl doběhnout a želva vyhrála. Tolik La Fontaine...

Nymburské nádraží je velmi živé, například zajíců mezi kolejemi běhá minimálně jeden. Návštěva německé lokomotivy 52 8079-7 byla toho večera doprovázena závodem se zajícem, který ovšem těsně před objektivem svou odbočkou vlevo závod vzdává a tedy nevyhrává, stejně jako u La Fontainea.

Obrázky nepohyblivé se mi podařilo rozpohybovat, avšak na pozoru by divák měl se mít, v plné kvalitě to má 22 MB (1024x682 x43 okének).

https://i.imgur.com/CEZFgl6.gifv

V menší kvalitě potom jen asi 3,2 MB (400x266 x43 okének)

https://i.imgur.com/nSn82Mf.gifv