optus: a když si to nasvítíš v ateliéru jak potřebuješ a modelku zpracuje vizážista a pivní pěmu nahradíš (jejda teď si nevzpomínám čím se nahrazuje pěna)... to je košer?
Prostě focení vlaků má tu nevýhodu, že po place nemůže běhat pomocník s dostatečně velkou vyjasňovací deskou, tak si pomáháš jinak. Píšeš velice správně, že cílem je dojem a dodávám, že cesty k dojmu jsou klikaté a zakázané není nic.
Když dnes otevřu knihu Fotografie a fotografika budí usměv pracné analogické postupy (např. 4 barevná isohelie), které jsou dnes degradovány editorama na jedno kliknutí. To co ti dnes přijde jako urpavování reality, toho za pár let budeš využívat jako dnes vyvážení bílé.

OLDA: Souhlasím s tím, že fotograf potřebuje přenést emoce z fotografie na člověka.... ale to s tím psem :) to je opravdu extrém... Malíř je něco jiného... pokud chceš vyfotit normálně vypadající fotku a doma tomu přidáš nádech do oranžova, aby to vytvářelo dojem zapadajícího slunce není to ono... to je má reakce na toho psa :)

Olda_K.: mluvíš mi z duše, já tomu říkám "dopad na čtenáře". Otázkou je, kolik lidí zde je stejného názoru...

topič: Však vpoho, já chápu že kdybys chtěl, tak s tou mlhou něco uděláš ;o)

Kde se tam vzala Vindobona?

Dohnáno do trošku do extrému a zjednodušeno tvrdím, že "kreativní" fotograf je malíř a malíř, když si usmyslí, že tam chybí pes(...), tak ho domaluje. Jde mu v první řadě o efekt, (emoce) jak dílo bude působit na ostatní.
"Průmyslový" fotograf zase chce, aby ty obkladačky, co vyfotil vypadaly, přesně jako ve skutečnosti, aby se podle katalogu mohly objednávat. Jde mu jen o věrnost.
Každému jak je libo, osobně upřednostňuji emoce před věrností :-))

Čekal jsem tam asi dvě hodiny. Ten den bylo okolo 6st. Šel jsem tam proto, že byla právě ta mlha a z ní na kopci vylejzala Žižkovská věž krásně osvícená ranním sluncem. Jenže mlha byla až moc a tak zatímco pode mnou jezdily dost nevídané "kousky" a policajti spolu s drážními zaměstnanci vyšetřovali, kdo to asi tak mohl ukrást několik metrů měděnýho kabelu a kvůli tomu se tam taky vzadu motaj dráteníci, tak jsem pobíhal po tramvajovým mostě a pokoušel se něco nafotit. Když jsem to zabalil a šel na tramvaj, tak po mostě přijížděl starý "pětiokeňák" jako montážní vůz a dole pod mostem jeli dva mračouni jako Lv. Tak mě popadla taková lítost, že jsem se na fotky podíval až včera a tahle jediná alespoň za něco stála. Vzpoměl jsem si na ten den a musel bych být blázen, abych tu mlhu dával pryč.

Optus: O té vědě mi chvilku povídej...

http://www.zelpage.cz/detail_photo.php?photo=art023

EIGHTYFOUR: Ano máš pravdu, že digi má větší možnosti než analog, ale pouze v tom, že nemusíš scannovat.. pak je to stejné. Já jsem pouze pro to, aby se v retuších či úpravách (jak říkáš v té druhé polovině práce) upravovaly jen "VADY" například náklon, chyby expozice, flaška - jak se zde poslední dobou hodně diskutuje.... To jsou všechno věci, které zapříčinil fotograf nebo aparát... Já stojím za názorem, že skutečnost ať už je to eliminace zde zmíněné mlhy, nebo úprava barev typu obloha je málo modrá... jsou zásahy do skutečnosti a pak je fotka z části fikce...... Buď hodnotíš fotku podle jejich technických parametrů nebo podle pocitu, který v tobě vyvolá na první pohled. Právě to, když fotka na tebe udělá dojem a dokážeš se vcítit do atmosféry na ní zobrazené, dokážeš odhadnout co tim fotograf chtěl říci nebueš pak vnímat nějakou drobnost (řízlou větvičku, náklon na sloupu v pozadí, atd...) .... to je věda...

Líbí se mi kontrast ranní mlhy, chladného ovzduší - typuju a jasně červeno-žluté lokomotivy. Paráda.