zm1124: ...musel se otočit nad sebou, kde byl normální domácí otočný vypínač...

Pamatuji i kolébkové bakelitové vypínače, taktéž známé z domácností.

Osobně jsem prošel praxí v letech 75 v BM-dolní na elektro dílně pro parní lokomotivy (u Astra). Přední svítilny opravdu trpěla jak vzpomíná Drahoš od čištění dýmníce po příjezdu z tratě. Voda, vlhkost a elektrika se nikdy neměla ráda a tak po vyhození pojistek, dávali strojvedoucí do pojistkové skříňky 25haléře nebo hřebíčky. Reflektory byly v těchto letech už většinou na stroji, ale málo kdy funkční. Když měl strojvedoucí zhasnout reflektor, musel se otočit nad sebou, kde byl normální domácí otočný vypínač a zhasnout proti projíždějícímu vlaku. I při jízdě v noci, bylo dobře z lokomotivy mechanická návěstidla vidět. Každý strojvedoucí znal svou trať "jako své boty" a tak už byl zvyk, že se reflektor málo používal.
Ale třeba na 1124,1125,1131,138,162, byly reflektory funkční až doslední chvíle před zrušením.
Poziční svítilny musely být funkční z předpisu jak vpředu tak u tendru.
Každá lokomotiva díky strojní četě, měla velkou zásobu náhradních žárovek a pojistek. Dost často se měnilo dynamo, kde uhlíky byly vydřené až do rotoru.

Vidíte, to je docela dobrý postřeh. Já nikdy netušil, jak někdo mohl schválit bangli, ale proti páře je to vlastně stroj s velmi slušným rozhledem z kabiny a nadto svítící. :)

Děda strojvedoucí, který ukončil aktivní službu koncem 50. let vzpomínal, že osvětlení bývalo dost poruchové a tak často jediným osvětlením lokomotivy byly jiskry z komína.

DŠ: Největším rozmachem parního provozu jsem měl na mysli meziválečná léta 20.stol. Máš samozřejmě pravdu v tom, že udržovaný reflektor svítil dobře, akorát jeho použití bylo částečně omezené. Při souběhu tratě se silnicí se jím svítit na plný výkon nedalo. :-)

Trochu to upřesním. Někdy od poloviny 50.let bylo nařízeno dosazovat na všechny traťové parní lokomotivy dálkové reflektory. Nově vyrobené lokomotivy měly reflektory přímo z výroby, na starší stroje se dosazovaly postupně. Na snímcích z 50. a 60.let je dobře patrné, že těmito reflektory byly vybaveny opravdu všechny stroje, které se využívaly v traťových výkonech, resp.drtivá většina. Na některých lokomotivách to vypadalo zajímavě.
Poziční světla na parní lokomotivě sloužila jen k označení začátku vlaku, ve smyslu Návěstního předpisu. Pokud chtěla četa opravdu v noci vidět, sloužil k tomu zmíněný dálkový reflektor. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud byl vyčištěný a byla v něm odpovídající žárovka, svítilo to dobře.
Ke konci provozu páry se situace pochopitelně měnila. Vzhledem k umístění reflektoru na dýmničních dvířkách docházelo např.při čištění dýmnice nebo při dílenských opravách k jejich poškození, příp. z "letmo" lokomotivy byl odebrán a dosazen na nějakou turnusačku...a vzhledem k blížícímu se konci už se na spoustu lokomotiv nově nedosazovaly.

Keprt: Ano, potmě. Trochu bylo vidět od pozičních světel. Ono stejně přes ten dlouhý kotel z větších parních lokomotiv bůhvíjaký rozhled dopředu nebyl. V parním provozu, během jeho největšího rozmachu, nebyla spousta traťových lokomotiv vybavena reflektory. :-)

Dotaz na pana Švestku a další pamětníky parního provozu. Často jsou na fotkách z konce parního provozu provozní mašiny s rozbitými, případně úplně chybějícími, svítilnami. Jak se s nima jezdilo po tmě? Děkuji.

Krása!

Oba snímky z téhož dne jsou úžasné, obdivuji jak aktivně jste už tehdy "šotil" a jaké musíte mít dokonalé poznámky, když jste schopen uvést i den focení- klobouk dolů.