Je vidět, že v roce 1977 byla už zašlá a pomalu končila její životnost. Jestli se Drahoši nepletu, dlouhou dobu jezdil a velice se dobře staral jeden ze strojní čety p.Dostál.
Stále kouřil a na trať 26 říkal. Do Č.Třebové nestačíme s dechem jaký to je kopec a z Č.T. se nám na rychlících domů nestačí točit kola.
Měli v turnusu R-27/28 , Liberec tam i zpět než přišly T478.3, nebo papíráky (poštovní novinové vlaky, tak jim říkala strojní četa) Ale to už není pravda.
Pěkná vzpomínka na stroje z Brna-dolního na trať 26.

>Prost
Tahleta mašina měla stoker, tedy samočinný přikladač, poháněný parním strojem, ale jiné, stejně výkonné nebo i výkonější lokomotivy, ho neměly. Pak si ovšem topič opravdu "máknul". Pro plný výkon kotle bylo potřeba hodit do topeniště až 3 lopaty uhlí za minutu. Taky se proto dávali na rychlíky 2 topiči. U velkých německých strojů jsem dokonce viděl, že mají dvoje dvířka do topeniště, asi aby oba topiči mohli pracovat paralelně.
Jak funguje stoker najdete třeba v posledních číslech Světa železnice.
P.S. Slovo stokerje původu anglického, takže se vyslovuje stoukrnikolivštokr :-)

Když vidím ten obrovský kolos s obrovským tendrem, tak mě napadlo, jak se to uhlí přikládalo- lopatou asi ne?. Zajímavé by také bylo, jak dlouho se muselk fíra zaučovat, aby dokázal stroj dokonale ovládat, aby ho poslouchal?

moc pěkné,to už mi byli skoro 4 roky.5*.

Touto vzpomínkou si rovněž dovolím přispět k seriálu "Bezdrátově na trati č.26"...