Vpodstatě má David pravdu, jen doplním, že je tu ještě jedna možnost, která ovšem zavání radikálním odmítnutím ze stran "ortodoxních fotografů", kteří už teď mají problém s korekcí barev a kontrastu, protože je to dost komplikovanější operace s obrazem, a obecně se nazývá HDR transformace.

Její podstatou je složení několika stejných kompozic, ale s různou expozicí, kdy na +,7EV budou prokreslenější stíny, ale jasy zcela ztracené, naopak na -0,7EV budou naprosto utopené stíny, ovšem v jasech bude kresba. Nakonec 0,0EV pro střední hodnoty. A vhodným prolnutím - dokonce existují speciální programy na tuto práci - dosáhnu snímku, který má jak stíny, tak jasy, a samozřejmě středy. Od toho HDR - High Dynamic Range.

Omouvám se za poněkud pozdní odpověď, pojďme ale k věci.

Utopené stíny: Tzv. utopené stíny jsou černé plochy defacto bez kresby. Konkrétně na této fotce je to pojezdová část mašiny a vozů a strom vpravo. Důvodem je špatně zvládnutý rozsah, čehož je tato fotka přímo učebnicovým příkladem. Druhým extrémem jsou přepálené plochy na lokomotivě a vozu. Souhlasím s tím, že expoziční podmínky byly složité, ostatně sám znám červnové slunce pálící na vlak, házející krátké časy atd. Nicméně dá se to celkem snadno pořešit částečně na fleku a zbytek pak dohnat doma v editoru. To znamená - nikdy se nesvěřovat automatice, expoziční hodnoty nastavit vždy ručně a to tak, aby to bylo spíše trochu podexponované (protože předpokládáme, že vlak bude pálit víc než stromy, jak správně píšeš). Výsledkem bude fotka bez přepalů, ale poněkud tmavší. To ale ničemu nevadí. Otevřeme ji v editoru který umí práci s vrstvami (z těch zadara je to například Gimp), kopírováním vytvoříme druhou vrstvu. Získáme dvě identické vrstvy. Přepneme se do horní a přes úrovně, ev. křivky fotku zesvětlíme tak, aby byla tak akorát zeleň, zem atd. Části vlaku a mraky nám utečou do výpalu, ale nic se neděje. Vezmeme gumu a v horní vrstvě ony vypálené plochy vygumujeme. Namísto nich "prosvitne" spodní vrstva, která zesvětlována nebyla a tudíž je tam obloha i vlak bez výpalů (pokud jsme správně exponovali na fleku, příp. postprocessingově podexponovali RAW v editoru). Toliko k samotnému rozsahu a jeho optimalizaci.

Jak poznat přepal v mracích? Jednoduše. Čistý výpal je plocha zcela bez kresby, v barvě RGB(255,255,255), tedy opravdu bílá. Krásně to ilustruje mrak vpravo nahoře na této fotce, který při otevření fotky splývá s pozadím windowsového okna, které má taky hodnotu RGB(255,255,255). Skutečný mrak hraje všemi odstíny šedi, už proto že je plastický.

Zubaté hrany: Tady jsou opravdu jako schodiště. Způsobeno zřejmě chybným zmenšením. Zmenšovat se doporučuje postupně, v krocích po 250 px (3000 -> 2750 -> ... -> 1024) a kadždý druhý krok doostřit s parametry 30, 0.3, 0.

Tyrkysová obloha: Tu do zelena ujíždějící barvu bych spíš viděl jako výsledek přeexpozice, na což ostatně poukazují i ony vypálené mraky. Přeexponovaná modrá obloha ujíždí právě takhle do tyrkysu ;-) Ale opět snadná pomoc, odstín a sytost, posunout táhlo azurové barvy o příslušný kousek blíže k modré a je vystaráno.