Jo tak, to jsme si nerozuměli. Už jsem doma ;-)

Chary: Já o voze a Ty o koze :-)
Nikkory G vs. D - jedná se o způsob nastavení clony objektivu.
To, co popisuji je to, jakým způsobem se zavírá clona v okamžiku expozice. U starších M42 nebyl mechanismus, který takto v momentě stisku spouště učinil. Bylo nutno clonu zavřít ručně otočením clonového kroužku. Skrz hledáček jsi viděl pendrek, asi jako když si nyní zmáčkneš na těle tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti.
Edit: To jsme pěkně Petrovi zaplevelili diskusi pod pěknou fotkou :-)

Chary: Nene, prstem ne. Prostě jsi otočil clonovým kroužkem, tak to rovnou clonilo. Nebyl tam mechanismus, který to zavíral jen na dobu expozice.
Třeba onen zmiňovaný TAIR měl defacto clonové kroužky dva. Jeden, kterým se posouval doraz a pak vlastní ovládání clony. Změřil jsi expozici, zaostřil (při otevřené cloně), nastavil sis doraz třeba na hodnotu 16 a před expozicí jsi otočil kroužkem k dorazu (zavřela se clona) a exponoval. Pak jsi třeba zase clonu otevřel. Netřeba zdůrazňovat, že se na to snadno zapomínalo...

DC: znamená to, že objektiv danou clonu "nedržel" aretací, ale bylo nutno držet prstem?
EDIT
Nebo jde o to, že déčka umí jak kroužek, tak pacičku (géčko jen pacičku), zatímco to, o čem se bavíte, umělo jen kroužek?

Honzinus: Ono "clonění ručně" znamená to, že některé M42 objektivy neměly mechanismus na zacloněním z těla. Čili - nakomponoval jste záběr, stanovil expozici (dle typu těla, nebo expozimetrem), zaostřil a před stiskem spouště bylo nutno objektiv zaclonit na pracovní clonu.
Takto se fotografovalo třeba starými Zenity, které neměly ani mechanismus v těle, který by clonu v okamžiku expozice zavřel.
Od sedmdesátých let je ale toto naprosto běžné, stejně jako měření při otevřené cloně.
Chary: Nene, co jsi nastínil je pouze způsob nastavování clony (na objektivu vs. na těle). Objektivy Nikkor D mají clonový kroužek a u starších těl (F90X, F801s...) se nastavuje clona výhradně jím. Nikkory G (=gelded) tento nemají a jsou plně kompatibilní s novějšími těly (F60, F80...) a clona se nastavuje z těla. Na starších přístrojích (třeba ona F90X) s tímto nejsou plně kompatibilní; nelze použít režimy A a M.

To je třeba to, co umí staré Nikkory D (např. veleoblíbená a velerozšířená 50/1,8D) nebo některé vybrané modely ostatních výrobců, jmenovitě např. Tamron 200-500. Říká se tomu, že "má clonový kroužek" a nově i nové neprofi zrcadlovky umožňují takto fotit (např. D7100). Dosud musely být clonové kroužky aretovány ve výchozí poloze a clonu obstarávalo tělo při expozici nebo náhledu HO.

Jak zacloňovat ručně? Tohle už mě minulo. Já měl od počátku devadesátých let zrcadlovku Pentax, tam vše fungovalo v pohodě.

PH: Je možné, že pozdější verze měly již automatickou clonu. Já jsem disponoval kouskem, který toto neměl.
Ono se soudruhům v SSSR občas povedl dobrý objektiv; za všechny třeba TAIR 135mm 1:2,8, ten výtečně kreslil. Měl navíc clonu z asi 30 lamel, takže téměř ideální kruhový otvor a bokeh byl krásný. Na druhou stranu, třeba Industar neměl nikdy spatřit světlo světa. Dnes je prodáván za nehorázné sumy jako legendární a kultovní pancake sklo...
Vámi zmiňovaný Tessar (tuším 50mm 1:2,8) nebylo nic moc.

DC, Davidus: Ano, to bude on, Helios. Přešel jsem na něj v létě roku 2001 a po předchozích zkušenostech se záklaďákem od Tessaru měl mnohem lepší kresbu. Ono to bylo často dáno i tím, že lamely již byly mastné a opožďovaly se. Mám dojem, že u toho Heliosu nebyl problém i se zavíráním clony automaticky.

PH: Objektiv s ohniskovou vzdáleností 58mm byl sovětský Helios, dávalo se to k Zenitu. Opticky byl celkem dobrý, ale ve spolupráci s Praktikami měl jednu mouchu - neměl automatickou clonu a bylo nutno ho zaclonit ručně. Když na to člověk zapomněl, fotil "na plnou díru".
Vámi zmiňovaný Pancolar je název pevné padesátky, asi to nejlepší, co soudruzi v NDR v této ohniskové vzdálenosti vyráběli.