Lapil: nezatajili. Oni to ještě nevěděli. Přišlo se na to relativně nedávno, ale na anglický wiki už to je několik let. Mimochodem, někteří lidé jsou zmutovaní zpátky na tetrachromáty, a viděli by i UV složku, kdyby neměli čočku, která UV zadržuje. Nicméně existuje nějaká Angličanka, která tu čočku nemá a u ní se prokázalo, že UV opravdu vidí.

Sobi, já to zkusím. Budeme v kontaktu ;-)

Chary: Sehnat moje oblíbený pivo bude o dost těžší, než uhodnout souvislost kompozice a názvu téhle fotky. Ježek 11°. (To jsem teda zvědavej, kde ho vezmeš, v lahvích jsem ho nesehnal ani ve dvou sámoškách v centru, točený pak neměli ani v hospodě s ježkem na štítu a to všechno přímo v Jihlavě).

(gp): no vida, dokonce tři druhy... to mi ve škole utajili. A na wikipedii taky :-)

Lapil: člověk má TŘI druhy světločivných buněk. Ty třetí neslouží k vidění, ale k řízení cirkadiánního cyklu (vnitřních hodin).
Chary: ta fotka je boží. V náhledu je zajímavá ta kolej do pšenice.

Tomu říkám myšlenka! Krásné, děkuji ;-)

Nicky 726: tvrdím, že "objektivní" je správnější výraz. Není otázkou mého vkusu či dojmu, že potmě vidím černobíle, to je fakt nezávislý na mých pocitech a názorech čili je to objektivní skutečnost. To, že existují i jinak řešené oči, je taky nezávislé na mých pocitech čili je to také objektivní skutečnost. To, že mám dvě nohy, je také objektivní skutečnost, přestože mnozí tvorové mají pohybový aparát řešený jinak.
Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ty%C4%8Dinka_(oko). Cituji:
Tyčinka je fotoreceptorická buňka v oční sítnici obratlovců, která obecně umožňuje vnímání kontrastů (černobílé, mlhavé vidění při nízkém osvětlení). Tyčinka je pojmenována podle tvaru, který přibližně zaujímá. Barevné vidění však neumožňuje – k tomu jsou třeba čípky.

Lapil: Nenazval bych objektivním něco, co závisí na senzorickém vybavení typu příjemce (jiné druhy mají jinak řešené oči), klasický případ Umweltu. ;-)

Chary, díky za odkaz. Nejsem tu denně a tohle jsem ke své škodě minul. Ne že bych to v podstatě nevěděl, ale znáš to - člověk nevěří svým vlastním očím, tak jsem se musel ujistit.
Vlastně mi až teď došla odpověď na můj vlastní "dotaz": člověk má, na rozdíl od foťáku, DVA druhy světločivných buněk, denní "barevné" a noční "černobílé"; ty jsou dokonce hustěji rozeseté, takže potmě vidím sice černobíle, ale ostřeji. Čili černobíle viděná krajina pod měsícem je objektivní fakt, nikoliv "ochota vidět", a překvapení nad barvičkami je takříkajíc legitimní.

Moc z toho nadšený nejsem. To kouzlo pohybu objektů ve tmě se skoro ztrácí. Z náhledu to vypadá jako fotografie trati za soumraku.

Co je cílem takových fotografií? Imitovat denní světlo měsíčním svitem s pomocí velmi dlouhé expozice?