Borovička: máš pravdu, celní a devizové prohlášení (občas, když se na hranicích káplo na blbce, mohlo kolem toho být i trochu dusno, ale to platí i v jiných souvislostech více-méně dodnes) a ty kolky byl poněkud vopruz. Ale na cestu tuším do 3 dnů stačil kolek za 10,- Kčs.

Jak idilické. Jo a před každou návštěvou se muselo na pasovku pro formulář, kam se musel podrobně zapsat i ten enderácký foťák, aby nebyl při cestě zpět zabaven. A pak ještě do trafiky pro poměrně na tu dobu drahý kolek (nemluvě o ceně kolků na Západ, pokud se někomu poštěstilo)

Mořepetr: ano :) a dobré byly také obrovité Bockwursty a podobné lahůdky za cca 1,50 M. Dnes se tam podobný artikl dá při troše štěstí (např. stánky v těsném okolí žst. Berlin ZOO) koupit za téměř stejnou cenu, ale v eurech...
Za 5,50 Kčs býval ten zobrazený Modelleisenbahner s barevnou obálkou, za 4,- býval klasický černobílý (cca do r. 1982). Celobarevný (od 1989) byl už za 20,- a po roce 1990 tuším za 99,- a to už jsem ho přestal kupovat. Bývala to hodně dobrá pomůcka pro studium železničně-technické němčiny - žiji z toho dodnes...

Nejlepší bylo, jak v NDR nemohli pochopit, že chceme tu půlku grilovaného kuřete rozdělit na dvě porce. No kdo by chtěl jíst samotnou čtvrtku s křídlem, když půlka stála 1 marku (3 Kčs) včetně chleba k tomu, že? Jen blázniví Čechoslováci :-))
Ten "Der Modelleisenbahner" viz http://www.buchfreund.de/covers/13519/20652.jpg už pamatuji pouze za 5,50 Kčs a to byla celkem drahota, ale zase ho za tu cenu donesla pošťačka až domů.:-))

Rabíne, neslz. Dobře víš, že existují "skanzeny DDR", a nejeden Ossi se zvlhlým zrakem vzpomíná ... :-) But, no left turn!

Drahoš, stoupa, Keprt: slza se mi při vzpomínce dere do oka, pánové, všechno co píšete je pravda a mohu to sám potvrdit. V Saalfeldu jsem byl na přelomu let 70./80. let několikrát, jezdila nás skupinka s postarší Škodou 1000 MB. Cizinci v těch dobách měli mít nějaké talony na benzín, ale když se zajelo k pumpě mimo hlavní turistické tahy pojížděné Čechoslováky a zaokrouhlila se cena na celé hliníkové marky, tak pumpař byl v sedmém nebi... Dobré bývaly i návštěvy hospod všeho druhu, jídlo chutné a levné, nejdražší jídlo na Speisekarte bývalo tak kolem 10,- M (tj. 30,- Kčs). Dobrý informační zdroj o dění na železnici býval i časopis "Der Modelleisenbahner", který bylo lze (aspoň v Praze) sehnat v prodejně zahraniční literatury v Jungmannově ulici nebo v Informačním středisku NDR na Národní třídě jednou měsíčně za 4,- Kčs. Provoz býval na tratích kolem Saalfeldu opravdu hodně hustý, svou roli hrála i blízkost vnitroněmeckého hraničního přechodu Probstzella, protože železniční doprava osobní i nákladní byla v těch dobách mezi oběma německými státy velmi čilá (pravda, osobními vlaky mohli většinou jen občané SRN, občané NDR jen někteří). Kromě zmíněných řad 01.05, 44 a 95 tam bývaly (cca do r. 1978) také uhelné 41 a 65; ty odešly nejdřív a do začátku let 80. zbyl jen "Öl", nemluvě o krátkém comebacku uhelných lokomotiv (vč. 01.20) někdy v roce 1983... Řečeno slovy klasika, byly to blahé doby, ale znovu bych je zažít nechtěl :)

Ke kouzlům cestování do NDR patřil i - pro Čechoslováky výhodný - kurs východní marky a širší výběr spotřebního zboží a myslím, že i potravin. Mě z toho zajímaly hlavně hračkárny a v nich (nejen) pikovláčky - o takovém sortimentu se nám ani nezdálo :o) Lepší situace v maloobchodě ovšem jednak nebyla "zadarmo" a jednak ve srovnání ze západním Německem (které logicky bylo mnohem intenzivnější než třeba u nás) to stejně nestačilo a jak to dopadlo, všichni víme.

Fotka super 5*

ad NDR:

.. a padl-li na Tě splín, stačilo navštívít nejbližší nádraží - vždy tam cosi oku lahodícího bylo, a hodně dřív, konec 60. a počátek 70. let, byla tam Mitropa s přiměřenou zárukou vyšší kvality nabídky papů.

A na jejich tratích to fakt hučelo - v krátkým čtyřosým Halbrštatu v uličce bylo třeba se pořádně držet ve 120 km/h přes zhlaví! A jak píše pan Drahoš, vedle hlavní trati jsi mohl mačka a mačkat, dodávám - piknik bys tam neudělal, pro ten hukot. A co teprve, když přišly Ludmily Ragulinové! Já už v 80. letech autem jezdil a "stodváca" tam uměla udělat rozruch!

Pro srovnání - na "nulté" z Poříčan bývalo tehdy parkoviště zátěže pro Vršky i Bubny a Činely. :-)

Paráda, to je přesně ono! Takže jak čtu, do NDR nebyl problém zajet si v podstatě jen tak, skoro jako dnes? Tak jak to píšeš, to vypadá dost ideálně, ale tak růžové to asi nebylo? Nikoho nezajímalo, co tam u trati dělá partička fotičů? A co ta korespondence? Vyměňovali jste si fotky nebo nějaké materiály? Já si to vcelku dovedu představit, ale myslím že tu je spousta lidí, co by bez emailu a facebooku byli nahraní, nemluvě o tom, že co si nevygůglí, to nemají :-D

Rád vyhovím.No...abych pravdu řekl(snad tím nikoho nezklamu)...vzhledem k tomu,že tenkrát se všechno vozilo po kolejích,tak se o štěstí ani moc mluvit nedá.Bylo potřeba být patřičně vyzbrojen zásobou filmů,také aby přálo počasí...a pokud toto bylo splněno,mohl jsi za den našlehat celý kinofilm.
V době konce parního provozu u ČSD nebyl zase až takový problém sehnat grafikony a oběhy lokomotiv,zvlášť v osobní dopravě.Pak ještě pochytat "aktuální" informace,kolik že brejlí momentálně přibylo do Chomutova,České Lípy apod...a mohl jsi vyrazit.Většinou to klaplo tak jak bylo plánováno.
Samozřejmě sehnat podobné materiály o provozu u DR byl trochu větší oříšek...ale díky čilé korespondenci s "parními blázny" z NDR,Holandska (kterou jsem tenkrát vehementně udržoval) a samozřejmě i díky informacím od domácích šotoušů byl člověk jakž takž v obraze...a když sis to tak nějak poskládal dohromady,neúspěch byl prakticky vyloučen.Ale můžu ti říct,Petře,že konkrétně na tomhle místě,odkud pochází tato fotka...tam jsi nepotřeboval vůbec nic.Stačilo přijet,postavit se zády ke sluníčku...a mačkat a mačkat.Protože ten provoz,ta frekvence vlaků,byla tak impozantní,že to prostě šlo samo.A to se vždycky ještě řešilo dilema,jestli jít na tento flek ke skálám (trať Saalfeld-Jena-Camburg)nabo na druhou dvoukolejku (směr Gera a Leipzig),kde jezdily podobné vlaky v podstatě na odhlášku (díky železárnám v první stanicí za Saalfeldem,která se jmenovala Unterwellenborn)...a nebo se vydat na překrásnou horskou trať Saalfeld-Probstzella-Sonneberg,kde kralovaly mohutné pětikoláky ř.95.
V drtivé většině zvítězila varianta,kterou vidíš na fotce,protože zde jezdilo nejvíc Os a R vlaků tažených legendárními nula-jedničkami,kterých mělo tenkrát depo v Saalfeldu slušnou flotilu (kolem 20 strojů,jedna hezčí než druhá)..a tomu bylo něco,čemu nešlo odolat.
A jak jsme se dopravovali?Samozřejmě vlakem,auto nikdo neměl,nebylo třeba.Z Brna třeba večer Balt-Orientem...a dopoledne už jsi stál na tomhle místě.Vlaky jezdily i v noci,spojení fungovalo.Spalo se většinou venku ve spacáku,v zimě jsme vzali zavděk pěkným hotýlkem v centru Saalfeldu,kde byla půvabná recepční...nebylo to ani drahý pro študenta...co by jsi chtěl ještě vědět?