Jiří Bajer: Děkuji za technickou poznámku.Metody,které popisujete se skutečně v nouzi občas používaly.Já jsem ten příspěvek M 474 003 špatně pochopil...ve vztahu konkrétně na papoušky,což mě trochu zmátlo. Tyto stroje...ač moderní a velice výkonné,měly trochu jiné problémy...možno říci,že byly zapříčiněny konstrukcí lokomotivy.U 1.série byl přetížený zadní podvozek,což mělo za následek praskání pružnic.Žádný div...vezmeme-li v úvahu,že obsah vody a uhlí byl u této lokomotiv (tendrovky) téměř shodný jako u čtyřkoláka s tendrem ř.516.0....to vše právě nad zadním podvozkem. Závada byla odstraněna rekonstrukcí původního provedení-zmenšením zadního vodojemu a zabudováním přední"malé"vany,čímž došlo k vyrovnání nápravových tlaků a zlepšení jízdních vlastností lokomotivy...bohužel za cenu horšího přístupu k prostřednímu válci...ale vždy platí něco za něco.
Dalším problémem byl poměrně neklidný chod lokomotivy při vyšších rychlostech,což mělo mimo jiné za následek uvolnění spojení budka-kotel.Pamětníci říkají,že to vydrželo vždy pár šichet,když lok.přišla z dílen...pak se to utrhlo a bouda lítala sem tam.
To jen pro zajímavost.Ala nesporným faktem je,že tato lokomotivní řada významně zlepšila příměstskou osobní dopravu.Výkon papouška byl úctyhodný.Např.pohledem do jízdních řádů z poloviny 60. let lze zjistit,že jízdní doby příměstských osobních vlaků na rameni Praha-Zdice se příliš neliší od jízdních dob pozdějších panťáků.Přitom soupravy sestávaly ze 2 patrových jednotek a jednoho služebního vozu...resp.z 8 vozů ř.Bai (Bam) a jednoho služebního,tedy zátěž cca 320 tun.

Železničářská latina je stejně rozsáhlá jako ta myslivecká. Říkalo se, že s vytaveným ložiskem (nezadřeným) se dá dojet poté co se "vystele" úlomky z bedýnek od syrečků (to byly bedýnky ze slabých plátků dřeva, asi jako bývala balzová křídla házecích modelů letadel), celé se to zaváže drátem a bohatě zalije válcovým olejem (viskozita jako med těsně před zcukernatěním). Všichni staří pardálové o tom mluvili, ale nikdo to na vlastní kůži nezkusil. Buď proto, že chyběl drát nebo bedýnky od syrečků nebo odvaha. Když se to stalo, řešilo se sundáním klacku a odtahem.

M 474 003: Hrot bodce z vidlí se strkal místo závlačky na křížáku, protože vypadávaly některé spojovací čepy (přesně nevím které, ale v některé Dráze je to docela podrobně popsáno). Do rámu - přesněji pod skříňový kotel - se podle toho samého článku za jízdy zasouvaly kusy plechu, aby se kotel tolik nekroutil, pokud mne paměť neklame...

Nádhera.Bezvadná atmosféra,krásná vzpomínka.Zde je jasně vidět,jak se fírové a topiči vzorně starali o svěřené stroje.K těžké službě,jaká na párách byla,nelenili a leštili,co se dalo.A odvezlo se,v poklidu.Daleko více,než dnes.Na dráze jsou všichni rozhádaní,na nic "není čas",některé mašiny ČDC jsou hrozné-neudržované,špinavé.Všichni jen cosi řeší,chtějí za cosi stávkovat,-místo aby vzali hadr a šli pucovat.Díky za snímek,pane Drahoši.

M 474 003: Tak o tomhle jsem nic neslyšel...papoušek sice rozhodně nebyla bezproblémová mašina...ale o této "technologii" jsem nic nezaslechnul ani v Brně ani v jiném depu.Ale zeptám se pamětníků...

Myslím, že zrovna tato mašinka (i s 3 dalšími) tam vydržela na osobácích do léta 77, tedy další 2 roky.

já poznal kde to je :-)

M474: copak jsme v Rusku?

Slyšel jsem něco o ostnu z vidlí, který se musel strkat někam do hlavního rámu, aby lokomotiva nevrzala a nekroutila se...

To je krasa!