FZ1 je legendární a nezničitelná. Osobně na ni nedám dopustit. Těch zkratů, co jsem jako mladý a nezkušený provedl... peru do kolejí plný knedlík a divím se, že ta mašinka (v TT) nejede a nejede... tu mě jednou smrad pálícího se plastu (to když se přebytečná elektrická energie vybíjela na špatném spoji kolejí), tu mohutné jiskření zpod podvozku rychlíkového vozu typu Y (to když jsem nějakým záhadným způsobem zavázal celokovovou nápravu bez izolace) upozornilo, že tu něco nehraje... :-)

No a já používám FZ1 dodnes. I když jen jako zdroj pro pulzní regulátor. :-) I bez toho je ale plně funkční, pokud pominu absenci žárovek indikujících zkrat a s tím související nefunkčnost bimetalů. :-)

stoupa (OT): na H0 jsme jezdili na klasické trafo MERKUR (v 60. letech ještě relativně zánovní) s dodatečnou úpravou, která představovala střídavý výstup na ovládání výhybek. Zpočátku jsme tímto trafem krmili i N, ale rozsah 0-16 V byl přece jen moc a mašinky na malých kolečkách jezdily i na první stupeň raketovou rychlostí, takže byl posléze nahrazen klasickým FZ-1.

Pro Rabín:

Heč, já dostal na vánoce 1960 1 x BR 81 + 1 x E 44 s vagonky, dva okruhy a kolejové propojení. (To víš, dědeček ...). A trafo mi postavil sám, neb se mu dostalo vyššího technologického vzdělání ve Vídni již před WW I. Bylo velmice velké, ale mělo dva nezávislé obvody (reg. vinutí ) a směr se přepínal telefoňáckými kippery. Usměrnění "selenem"´+ regulátory (kluzně po vinutí). BR 80 jsem až 1999 koupil synkovi ve lukrativním Start Packu spolu s E 40 ku jeho druhým vánocům. No a pak BR 80 musela na vojnu ...

pro Trainmaniaka:

Pominu-li, že lano-li nenapne-li se, nastane cukatura, pak:
1) Tvá BR 80 byla dimenzována na kvalitní porůrské, nebo slezské uhlí a Tys nazbrojil NDR brikety.
2) Máš blbě namazaný nápravový ložiska. (Lok. četě nenadávej, sprdni strojmistra, že se nestará a nedohlíží. Jsi snad přednosta, nebo?!?)
3) Už ani ti Rakušané od Roco nejsou to, co bejvalo. (Mám Köf II od Trix. jede dopředu, nebo 1,5 cm dopředu a až pak dozadu. Ani diagnostici kolomotiv od ČD Cargo to nevyřešili ...
4) Ten přednosta ze sousední stanice Tě opravdu nemá rád.

Ta tráva nemá chybu! 5*

stoupa: BR 80 ve dvounápravovém bateriovém provedení byla můj první model H0 (PIKO). Měl jsem ji pod stromečkem na vánoce 1963 spolu s okruhem kolejí a pár vozy. Později, byv provozována již na transformátor, jsem jí v nestřeženém okamžiku nadělil pár voltů a ampér navíc, což její motorek nepřežil. Nicméně jsme v pasáži u Prašné brány koupili motorek nový (tehdy se prodávaly i náhradní díly) a spřátelený modelář provedl úpravy elektrické výzbroje pro příští bezpečné ježdění, což spolehlivě činila až do roku 1970. To H0 u nás doma ustoupila tehdy "perspektivní" velikosti N a BR 80 byla ideově nahrazena modernější BR 65, kterou mám dodnes :-)

Pro Zippicha i Trainmaniaka:

Rozkrýt pohyby 80 001 na Rýchrosku by mohl snad jen Trainmaniakův pradědeček, pokud by to napráskal (dnes už by mu ani malej dekret nehrozil :-)). Ale šušká se, že pak se vracela zase přes Slezko, ale před T 34 to brala fofrem zkratkou přez Polaun - Polubný. Jela jako pilotní a na rozdíl od BR 38 to ubrzdila a stihla to před Schoernerovou armádou ,(tu Koněv Gott sei Dank převálcoval), projet až do Komotau (dnes opět Chomutov). Jen Krušnohorci (vč. JRTraina) by mohli zkusit dohledat, zdali to vzala přes Křímov na Reitzenhein, nebo do Vejprt. Jisté jsou dvě - tři věci:

1) V rámci "Družby" znovu Trainmaniaka navšívila.
2) V Trainmaniakově péči ji to sluší.
3) U mně měla smůlu. Stroj z dodatečné výroby (tehdy) Norimberské firmy "Řeznik" (HO) byl vyřazen z běžného provozu, dodatčně přidělen WH, opatřen pancéřováním i kamufláží na bázi Geschützgrau a fleky a vede pancéřiho vlak.

A Propos: Ten Jazz Klub v Düsseldorfu je prima; jen v pátém ročním období, ráno o páté, už trošku náročný ...

Stoupa: Otázka je, jak se jednička BR80, vyrobená v Düsseldorfu a nasazená v Lipsku, octla na trati u Žacléře. Předpokládám, že někdy koncem roku 1943 měla být odeslána na opravu kotle a nejbližší nepoškozený Ausbesserungswerk byl v Hirschbergu, kde se jí ujali nadšení příznivci Eisenbahngeschichte pod vedením Hagena von Ortloffa staršího. Když pak i těmto opravnám hrozilo, že budou americkými vzdušnými architekty přestavěny v hromadu popela, tak nadšenci svou jedničku raději za dramatických nočních okolností vypravili v čele pravidelného nákladu do bezpečí sudetských hor, aby ji tak zachránili pro budoucnost. To se jim podařilo a díky jejich hrdinskému činu se jednička později stala předlohou pro tento model. Díky, Trainmaniaku, je to autentické... ;-)

Rabín:

Ano; ale šlo o drážní kolomotivy, ne o průmyslové

Klasika ze Žacléře. Gratuluji!