Vpředu je řídicí vůz, jestli to dobře chápu.

Interregio 1717 z Ženevy do Brigu uhání velmi pozoruhodným místem švýcarské železniční infrastruktury. Jedná se o mezistaniční úsek Leuk a Salgesch. Od roku 2004 je provoz veden právě po novostavbě zachycené na snímku. Jde o 6kilometrový úsek se dvěma tunely a dvěma mosty. Na fotce je 90 metrů dlouhý most přes vodní tok Dala ve stejnojmenné rokli mezi tunely Varen (2799 m) a Leuk (1385 m). Novostavbou se sice vyřešil poslední jednokolejný úsek trati z Lausanne do Brigu, jenže to by bylo možné i ve stávající stopě v údolí a bez nutnosti ražení dlouhých tunelů. Takže proč tak složitě? Původní stopa železnice na pravém břehu řeky Rhône byla použita jako přeložka silnice 9, přičemž pro změnu opuštěné těleso silnice nyní slouží výstavbě dálnice A9, jež je po většinu plánována taktéž pod zemí. Údolí je sice rozsáhlé, ale háček je v tom, že se tu nachází přírodní rezervace –⁠ borový les Pfynwald. Tímto způsobem došlo k šetrnému řešení dopravní infrastruktury skrz přírodu. Na snímku spatříme ovšem i spodní část vodní elektrárny Kraftwerke Dala AG, jež byla postavena na dodávku energie pro místní úzkorozchodnou ozubnicovou dráhu LLB z žst. Leuk do žst. Leukerad. Rovněž dle informací z turistického panelu nedaleko místo fotografování byla trať se stoupáním až 160 ‰ v provozu mezi lety 1915 až 1967, nyní elektrárna vyrábí elektrickou energii pro obce v okolí.