VASSIJAURE:

Ze železniční stanice Vassijaure se právě rozjíždí InterCity 96 (Luleå–Narvik) spojující Baltské moře s Norským, konkrétně Botnický záliv s Ofotfjordem. Na své téměř 8hodinové cestě se vlak prodírá evropskou tajgou a tundrou, přes průmyslovou Kirunu a několik desítek kilometrů kopíruje břeh jezera Tornerträsk. Nyní ale projíždí nejvýše položeným úsekem z celé trati Malmbanan. (Žst. Vassijaure cca 520 m. n. m.) Za sedm kilometrů Intercity překročí švédsko-norskou hranici a poté bude pomalu celý zbytek jízdy sjíždět do Ofotfjordu až dokud nesestoupí do žst. Narvik (46 m. n. m.)

Žst. Vassijaure (v sámštině Vássijávri) byla postavena v roce 1913. Jedná se o nejsevernější železniční zastávku Švédska a zároveň nejvýše položenou stanici na švédské železniční síti. Stanice působí jako obrovská liduprázdná budova uprostřed divočiny, kde si zjevně polární lišky dávají dobrou noc. Podobně jako staniční budova ani další stavení na snímku nejsou trvale obývány. Budova železniční stanice byla postavena z cihel. Dílo navrhnul architekt Folke Zettervall. Proč je ale tak velká? Stavba sloužila mimo jiné jako elektrická rozvodna a noclehárna pro strojvedoucí. Norové jsou na svůj krátký úsek Malmbanan (v norštině Ofotbanan) patřičně hrdí, a tak jsou vlaky dodnes vedeny v zásadě norským personálem. Dnes se tu již obsluhy lokomotiv nestřídají, ovšem budova slouží jako malé muzeum elektrické energie a současně se jedná o malou pobočku železničního muzea Norbotten v Luleå. Malá zajímavost – nalezneme zde pomník věnovaný padlému švédskému vojákovi v průběhu druhé světové války, jenž byl při obraně nádraží zasažen palbou německým letounem.

Jak napovídá fotografie, nádraží tvoří tři koleje, u té nejblíže ke staniční budově je vybudované malé krátké nástupiště. Blíže k pozici fotografa koleje protíná jednoduchý přejezd, avšak aby se cestující (a pasanti) cítili bezpečně, tak je zde dokonce nově vybetonovaný podchod.

(https://sv.wikipedia.org/wiki/Vassijaure)