Evropa - Nákladní vlak ložený dvěma vrstvami kontejnerů na sobě - obrázek známý především z železnic v Severní Americe - se již brzy možná projede i po evropských tratích. K úvahám o tomto řešení přivádí odborníky a politiky starého kontinentu hned několik faktorů, které mezi sebou velmi úzce souvisí. Jednak snaha snížit energetickou náročnost dopravy získává v poslední době stále větší popularitu, jednak se zvětšuje objem přepravovaného zboží. Obojí dohromady znamená zvýšení poptávky po přepravě kombinující cestu lodí, kamionem, letadlem i vlakem dohromady. Evropské tratě jsou ale přetížené, a proto je zde potřeba zvyšovat kapacitu jednotlivých vlaků, což lze řešit pouze dvěma způsoby; buď prodloužením nákladních souprav, nebo ložením kontejnerů ve dvou vrstvách na speciálně upravené vozy, splňující nejpřísnější kritéria. Zvláště z těchto důvodů začala na projektu nového dopravního systému využívajícího technologie k ložení vozů dvěma vrstvami pracovat wiesbadenská firma Trans Care.

Vzhledem ke své náročnosti naráží projekt samozřejmě na různé obtíže převážně technického charakteru. Mezi ty nejproblematičtější patří obvykle užívaná nápravová hmotnost pro nákladní vozy v Evropě, jejíž hodnota činí 22,5 tuny. Pokud by byly použity článkové vozy s třemi dvounápravovými podvozky, jako je tomu v Americe, pravděpodobně by tuto hodnotu překročily. To by znamenalo nutnost speciálních a finančně velice nákladných úprav tratí určených pro provoz těchto vlaků. Z toho důvodu je zvažováno poměrně originální evropské řešení: použití jednoduchých lehkých dvounápravových vozů "hlubinového" charakteru, jelikož by při použití vozů s rovnou podlahou došlo k překročení průjezdného průřezu dle UIC GC.

Průkopníkem řešení s dvěmi vrstvami kontejnerů jsou dráhy v USA. V 60. letech minulého století měli američtí rejdaři zájem na zefektivnění nákladních přeprav mezi východním a západním pobřežím Spojených států. První prototyp vozu určeného pro takovouto přepravu byl ale zkonstruován až roku 1977, první pravidelný ložený vlak využívající tuto technologii poté vyjel na zdejší koleje až o osm let později. V loňském roce se pak mezi země provozující tento systém přidala i Indie, a to 950 km dlouhou tratí vedoucí z přístavu Pivavav do Jaipuru; testy v současnosti probíhají také v Rusku.

Zdroj: Logistika