Úvaly — Modernizace tranzitního koridoru mezi pražskými Běchovicemi a Úvaly může konečně začít. Po dvanácti letech totiž nečekaný zvrat vyřešil zdlouhavý spor mezi SŽDC a rodinou Brzákových, která nechtěla na svém pozemku připustit výstavbu betonové protihlukové zdi. Podle nejnovějšího posudku Agentury pro posuzování vlivů na životní prostředí přítomnost pětimetrové stěny nebude nutná, a rekonstrukce posledního zbývajícího traťového úseku mezi Prahou a Pardubicemi tak může začít již příští rok. Nejnovější vývoj by tak mohl být nejen zásadním precedentem pro další železniční stavby, ale také impulsem k zásadnímu přehodnocení postoje k protihlukovým opatřením, který v konečném důsledku může státu ušetřit ročně až miliardu korun za desítky kilometrů často nechtěných ochranných bariér.

Dvanáct let – tak dlouho se táhl spor správců železniční infrastruktury s obyvateli rodinného domku v Úvalech u Prahy. Nepružnost zákonů a hygienických norem na jedné straně, a nelibost místních k betonovým valům na straně druhé tak v konečném důsledku zablokovaly modernizaci tranzitního koridoru, jež byla ve zbytku trasy z velké části dokončena už před lety. Jedenáctikilometrový úsek Běchovice - Úvaly je tak v současnosti posledním úzkým hrdlem na hlavní trase mezi Prahou a Pardubicemi. Sousední úsek z Běchovic do Libně přitom byl modernizován od roku 2006 a ukončení všech stavebních prací ve stanici Praha-Libeň je plánováno na 16. září letošního roku. Rekonstrukce zbývající částí tratě umožní průjezd dálkových spojů téměř konstantní rychlostí 160 km/h v kontrastu s dnešním omezením na 100 až 120 km/h.

Řešení letitého sporu mezi státem a obyvateli rodinného domku přitom není nikterak revoluční: nejnovější studie dopadů na životní prostředí pouze do analýzy zahrnula tzv. starou hlukovou zátěž, která investorovi stavby umožňuje řídit se méně striktními hlukovými limity. Přestavba traťového úseku tak může začít, aniž by bylo nutné na zahradě rodiny Brzákových vystavět betonový protihlukový val. Shodou okolností právě požadavek města Úvaly na účinnější protihluková opatření přitom zastavil plánovanou modernizaci koridoru již v roce 2002. Po rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy ve prospěch stavby v roce 2003 pak do problému vstoupil majitel rodinného domu u trati Luboš Brzák, který stavební povolení napadl u soudu pro formální nedostatky. Na pravomocné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čekaly zúčastněné strany až do roku 2009, kdy verdikt dal zapravdu odpůrcům stavby.

Teprve po dalších dvou letech bylo nalezeno řešení, které vyhovuje oběma stranám pře. Místo původního termínu dokončení v roce 2006 teď SŽDC doufá, že stihne investici realizovat do roku 2014, kdy se končí současné rozpočtové období pro dotace ze strukturálních fondů Evropské unie. K revidovaným plánům na modernizaci koridoru přes Úvaly se teď ještě musí vyjádřit krajský hygienik. Pokud nejnovější variantu projektu s mírnějšími protihlukovými opatřeními schválí, může velká rekonstrukce začít v průběhu příštího roku. Obyvatelům Úval kromě jiného přinese nové nádraží na úrovni doby a aktuálních požadavků. Pro první a třetí tranzitní koridor naopak přestavba tohoto úseku znamená další zrychlení klíčových dálkových linek. Po jeho dokončení mezi Prahou a Ostravou bude zbývat už jen několik posledních pomalých míst – vedle problematického úseku Ústí nad Orlicí - Choceň a Dluhonické spojky u Přerova mezi ně patří ještě uzlové železniční stanice Česká Třebová a Olomouc hl.n.

„Potřebujeme protihlukové zdi?“ ptá se SŽDC

Nejnovější případ změny projektu po letech striktního odmítání poukázal na dlouhodobý problém nucené výstavby protihlukových zdí. Ty se v éře masivní modernizace tratí a silnic staly nedílnou součástí krajiny na mnoha místech republiky, ale také terčem tvrdé kritiky, a to nejen od lidí žijících v blízkosti dopravních staveb. Vedle estetického hlediska existují pochyby o reálných benefitech, nebo dokonce možných nebezpečích masivní betonové zástavby kolem tratí. Česká legislativa je ale v otázce protihlukových opatření nekompromisní: i minimální překročení hygienické normy od investora automaticky vyžaduje zahrnutí ochranných bariér do projektu, což těžce nesou zejména majitelé pozemků, na jejichž půdě mají několikametrové stěny stát. I vrchní hygienik Michael Vít přitom připouští, že české zákony jsou v porovnání se zahraničím mnohdy až příliš striktní: „V klasických členských státech jsou všechny hlukové limity brány jako limity doporučené, nikoliv striktně dané a vyžadované, jako je tomu v Česku. Pak záleží na vyjednávání mezi samosprávou a tím, kdo hluk způsobuje, na jakých konkrétních limitech se v dané lokalitě domluví," dodává Vít.

V obecném odporu vůči protihlukovým zdem vidí příležitost také SŽDC, pro niž výstavba desítek kilometrů betonových valů ročně znamená značné náklady a neustálý tlak samospráv a nezávislých občanských iniciativ. Podle České televize jen od poslední změny norem musel správce kolejí dostavět 212 km protihlukových zábran. Ani to ale na přísné hygienické předpisy mnohdy nestačí – „Pokud to třeba ani pak nepomůže, tak ještě investujeme do soukromého majetku v podobě individuálních protihlukových opatření, jako jsou třeba výměny oken za zvukově těsná a podobně,“ objasňuje situaci investora mluvčí SŽDC Pavel Halla. Pokud by organizace od výstavby určitých úseků zdí mohla upustit, dokázala by pravděpodobně za tři roky ušetřit až miliardu korun, která by mohla být vynaložena účelněji.

Naděje správce infrastruktury i řady petičních výborů se teď upírají k připravované novelizaci stavebního zákona, jejíž projednávání ovšem bylo loni odloženo. Než se nový předpis dostane do parlamentu, mohlo by prozatím pomoci alespoň nařízení vlády, podle něhož se modernizace železničních tratí nebudou považovat za nové stavby, a tudíž se na ně budou vztahovat volnější hlukové limity. Taková úprava pravidel by mohla projít jednáním vlády ještě letos. Existují přitom také další možná opatření, jejichž kombinace dokáže úroveň hlučnosti na železnici výrazně snížit. SŽDC časem nevylučuje ani upravený model zpoplatnění využívání dopravní cesty v závislosti od toho, jak jsou vozidla daného dopravce hlučná.

Zdroj: Česká televize [1] [2], SŽDC, Praha 14 jinak