Rok 1962 nepřekypoval mimořádnými událostmi. Najel ropovod Družba, byl odstřelen pomník J. V. Stalina v Praze na Letné, konal se sjezd vládnoucí strany, Alžírsko vyhlásilo nezávislost a Mongolsko vstoupilo do RVHP. Americké špionážní letadlo U2 v říjnu pořídilo 14. října při přeletu Kuby fotky budovaných raketových základen SSSR a počala „Karibská krize“. Již v únoru vykonal úspěšný let do vesmíru americký astronaut John Glenn, později senátor. (V roce 1998 letěl ve věku 77 let na palubě Discovery do vesmíru podruhé). Za pozornost stojí, že v tomto roce byla založena skupina The Rolling Stones.

Podařilo se ale nalézt kresbu, dokumentující nepravidelnost v železniční dopravě mezi Brnem a Prahou, kdy dne 26. dubna 1962 uvízl ve stoupání u Níhova rychlík R9, Štúrovo – Praha. Tou dobou jediný rychlík touto trasou, turnusový stroj 498.0, případně 498.1, norma až 640 tun, odjezd z Brna cca 16.40 h. I po elektrifikaci, zejména při překročení normy, vozily tuto zátěž dvě laminy.

Událost byla o to významnější, že se přesouvala nemalá část naší rodiny a předznamenávala neblahou skutečnost, že záhy budu definitivně přesunut z „rozmazlovny“ u dědečků a babičky z Brna do Prahy, za účelem začlenění do vzdělávacího procesu. Bylo mně pět let.

Jak bylo v té době dobrým zvykem, rychlík byl tažen parním strojem, dle následných vzrušených diskusí pravděpodobně bratislavskou strojní četou. Počasí bylo přívětivé, teplo bez deště, a již razily „kočičky“. Z Brna vyjel vlak na čas a bez problémů dojel do Tišnova. S mohutnými výfuky se rozjížděl proti stoupání (až 20 promile) ku Žďáru. Ale ne dlouho. Do Řikonína to šlo, pak ale začaly být výfuky zřetelnější, pomalejší a naléhavější, klepání kol na styku kolejnic pomalejší, až se to u tunelů u Níhova zastavilo docela. A Vlkov u Tišnova byl nedostižně daleko.

Dlužno dodat, že před elektrifikací (1965-66) byla tahle trať pro parní mašiny prubířským kamenem. Nákladní vlaky měly často stroje tři, 556.0, ale i 524.2. Valná většina rychlíků i expresů jezdila kolem Svitavy, po sklonově méně náročné trati a v České Třebové přepřahala na bobiny, případně byla spojována s rychlíky od Ostravy, hlavně před ukončením dodávek E 499.1. Výjimkou byl Ex Hungaria vedený jednotkou GANZ (M 498) – bez zastávky mezi Brnem a Prahou. Přes Havlíčkův Brod byl veden jen jeden pár rychlíků v celé trase.

Po uvíznutí vlaku začal shon. Trať neměla mezistaniční zabezpečovačku, ve stanicích byla místní elektromechanika, úseky s hláskami, jízda na odhlášku telefonem. Vlaková četa musela hbitě zabezpečit vlak proti najetí zezadu. Cestujícím bylo stroze sděleno, že došla pára. A nebylo možno přeslechnout hlasité hádání se vlakvedoucího se strojní četou. Strojvůdce údajně hrdě odmítl postrk – a šup. No schytal jmen nepočítaně a hlavně slovy, která čekatel studia posledního ročníku mateřské školy dosud neznal. Byly provedeny dva marné pokusy vlak vyprostil vlastní silou vlakového stroje. (Slyšitelný spor vlakvedoucího se strojvůdcem.) Až poté byl povolán stroj pomocný. Přijela nákladní mašina (komín s lapačem sazí) ze směru Žďár nad Sázavou, jela dolů do Řikonína a přijela na vlak jako postrk. Až pak se jelo dál.

Pro vlakovou četu to byla další zátěž, neb po druhém marném pokusu o rozjezd, vlakvedoucí uložil, že vlak má vycouvat z tunelu, kde při druhém pokusu uvízl, což cestující v jarním počasí pochopili jako pokyn k procházce. Například můj strýc vystoupil, nařezal několik „kočiček“ a po návratu povzbuzoval spolucestující výkřiky „Indiáni přepadli trať a vytrhali koleje! Chraňte děti, ženy a strace!“ Vlaková četa stěží zaháněla cestující do vlaku, zejména s ohledem na kolej směr Tišnov, kudy mohl kdykoliv projet vlak.

Kresba: Libor Zapletal senior (1919-1983). Táta nebyl mašinkář, takže stroje předloze neodpovídají.

Poděkování Drahoši Švestkovi a Pavlu Dobromilu Retychovi za zpřesnění „územně příslušných“ detailů.