10.03.2014 (23:44)  

To je právě na historii a vývoji parních lokomotiv to pěkné, že každá železniční správa měla svoje specifika. Němci v tomto směru nebyli tak pokrokoví jako naši kontruktéři...to je prostě fakt. Šli prostě jinou cestou...Naproti tomu měli zase v perfektním stavu tratě...a to nemyslím až po válce, nýbrž už od počátku 20. století, což umožňovalo stavět těžší stroje o vyšším nápr.zatížení a tedy i lepší adhezi a vyšším výkonu.

11.03.2014 (0:18)  

Jen trošku upřesním. "Velká kola" skončila už v r.1981, pak zůstaly ještě 41 a 44. Tříválce skončily taky poměrně brzy poté..pak zbylo několik 41, které ukončily parní provoz v Saalfeldu v r.1986...jak uvádíte.
Taková perlička na závěr. O nasazení uhelných 01 v Saalfeldu mě informoval někdy na jaře roku 1980 právě Jarda Kocourek. Byl tam zrovna na fotoakci a ten jeho nadšený dopis mám dodnes schovaný. Byl to šok...v tom nejlepším slova smylu.

10.03.2014 (23:46)  

Jaja, das stimmt. Und vielen Dank.

10.03.2014 (9:20)  

Díky. Ano, takhle vypadal Saalfeld ještě v létě roku 1980. Ale ta situace s parním provozem byla poněkud komplikovanější. Výtopna v Saalfeldu měla výhradně lokomotivy, ve kterých se topilo topným olejem (ř.01 i 44)...navíc už předtím zde byla nasazena motorová hnací vozidla ř.119 rumunské výroby. Jenže v v tom zmíněném roce 1980 došlo k něčemu, co se dá nazvat jako ropná krize...takže ke slovu přišlo opět uhlí a byly sem postupně staženy "uhelné" nula-jedničky z výtopen Dresden a Berlin Ost, pro které už nebylo využití. Opravdu pěkná "labutí píseň"...jak se na to ovšem tvářily čety, které místo pohodlného ovládání hořáků musely opět házet lopatou...to netuším.