Brezno - Čiernohronská lesná železnica (ČHŽ), patřící v současnosti k největším železničním lákadlům na Slovensku, měla letos velmi úspěšnou sezónu. Oproti loňskému roku přepravila o zhruba 20 000 cestujících více, což znamená cca 70 000 návštěvníků. Finanční injekce švýcarské vlády ve výši deseti milionů slovenských korun napomohla obnovit zhruba dvoukilometrový úsek mezi obcemi Hronec a Chvatimech, který byl před několika dny předán do užívání. Zprovozněním tohoto úseku se bude jezdit v téměř šestnáctikilometrovém rozsahu a vláčky lesní železnice pro cestující tak budou bezprostředně navazovat v Chvatimechu na pravidelné vlaky na normálněrozchodné trati z Banské Bystrice přes Brezno do Margecan.

V současnosti spravuje železnici soukromé sdružení Mikroregion Čierny Hron a tato trať je jedinou slovenskou železnicí, která funguje na způsobu samofinancování. Roční rozpočet dráhy činí přibližně šest milionů korun, zhruba tři a půl milionu získala od návštěvníků, zbytek jsou dary od sponzorů.Od loňského roku je jedním ze zdrojů příjmů i přeprava dřeva pro závod Smrečina v Banské Bystrici. V letošním roce chce ČHŽ poprvé vyzkoušet také víkendový provoz mimo sezónu, zájem o cesty prý projevili lyžaři, trávící volný čas na svazích blízkých nízkotatranských středisek. Od jara příštího roku chce začít železnice přepravovat cestující při cestách do zaměstnání.

V současnosti čítá vozový park ČHŽ dvě parní a osm motorových lokomotiv, dvanáct vozů pro přepravu cestujících a stejný počet vozů nákladních na přepravu dřeva. Dále se zde nachází i velké množství vozidel ve vystavovatelném stavu nebo čekajících na opravu.

V letošním roce uplynulo již 95 let od vybudování prvního úseku tratě z Hronce do Čierného Balogu. Na trati o rozchodu 760 milimetrů byl pravidelný provoz zahájen o rok později v délce 10,4 km. Postupem času železnice pronikla do řady okolních dolin a v době své největší slávy měřila přesně 131,98 kilometrů a díky tomu se stala nejrozsáhlejší sítí lesních železnic v Československu vůbec. Přepravovala se hlavně kulatina a řezivo, ale do roku 1962 také cestující v úseku Čierny Balog - Štiavnička.

Na počátku 20. století byly lesní železnice typickým prostředkem lesní dopravy nejen na Slovensku, ale i v řadě okolních zemí, a znamenaly i velký kulturně-technický rozvoj v dopravě dřeva. Avšak od druhé poloviny 20. století se začal odvoz dřeva provádět nákladními auty, k čemuž přispěla i nízká cena nafty začátkem 70. let. Tratě úzkorozchodných železnic tak postupně nahrazovaly lesní cesty a z nádherných slovenských údolí mizela jedna lesní železnice za druhou. Například v roce 1960 sloužilo pravidelnému provozu ještě 16 lesních železnic, v roce 1968 již o deset méně, v roce 1972 čtyři a od roku 1976, kdy byla zrušena Vigĺášská lesní železnice se stala ČHŽ poslední lesní železnicí u nás, a to až do roku 1982, kdy byla k 31. prosinci 1982 zrušena i tato. Vláda ČSSR rozhodla o tom, že do roku 1985 se má vše zlikvidovat - kolejnice, lokomotivy i vozy. I přes tyto chmurné vyhlídky se podařilo tuto nádhernou železnici díky bezpočtu ochotných a pracovitých lidí zachránit, a tak již po více než 10 let znovu rozdává radost velkému množství návštěvníků ze Slovenska, České republiky, ale i daleké ciziny. Věřme, že tomu tak bude i nadále.

Fotky pocházejí ze stránek: http://www.zelpo.sk/region/cerzel/cerzel.htm