25. ledna 19:42, Ostrava — „Zabalená v dece, s ponožkami na nohách, svařákem vedle sebe a s kruhy pod očima, sedím doma a snažím se přesvědčit své tělo, že už může začít produkovat teplo…“
Letošní zima železnici nepřeje. Kromě obvyklých překážek ve formě technických závad a nehod na přejezdech vlakovou dopravu sužuje i velmi nepříznivé počasí. Všechny tyto faktory mají za následek situaci, která před týdnem postihla provoz na 3. koridoru – a když se k nim připojí ještě sebevrah a poruchový autobus náhradní dopravy, začne se odehrávat scénář, jaký minulou neděli zažila i naše čtenářka Kristýna Pravdová při večerní cestě z Prahy do Ostravy. Posádka pendolina, kterým jela, přitom v ten den potkala pouze drobné potíže v žst. Rudoltice v Čechách, kde ráno nákladní vlak strhl trolej a zůstal stát na třebovickém zhlaví. O to víc mimořádných událostí čekalo na večerní obrat SC 513, jenž svou jízdu nakonec ukončil již v Hranicích na Moravě s 205 minutami zpoždění. Ani to ale pro mnohé cestující nebyl konec zážitků, o něž nikdo z nich nestál…
Nejdříve před půl pátou mezi Poříčany a Úvaly selhalo zabezpečovací zařízení; asi čtvrthodinu nato přejel R 877 člověka sedícího na kolejích mezi Řečany a Zábořím nad Labem. Díky takto získaným 90 minutám zpoždění pak pendolino potkala čerstvá výluka prasklé traťové koleje za Českou Třebovou. Vyhlídky na úspěšný dojezd do Bohumína se definitivně rozplynuly ve 21:10, kdy R 746 srazil člověka u Suchdola nad Odrou, kterým má SC 513 běžně projíždět již ve 20:08.
24. ledna 17:26, Praha hlavní nádraží — Sedím v pendolinu, SC 513, a zadýchávám okno se slovy: „Mám tě ráda“. „Vážení cestující, vítáme vás ve vlaku……Sehr geehrte Damen und Herren……“ – odjíždíme na minutu přesně. Otvírám knihu a vracím se zpět do smutného osudu Ivana Děnisoviče. Mínus 35? Taková kosa – to by chcíp i pes! Prochází slečna průvodčí a kontroluje mi jízdenku. I mně byl věnován úsměv se zvednutým obočím. Kristýna se stěhuje poté, co si ke mně nikdo nepřised. „Tak jak ses měla?“ moje první otázka. – „To víš, nebylas se mnou, tak nic moc,“ dostane se mi milé odpovědi. „Je tu horko, že? A to se nedá otevřít ani okno. Snad to potom vypnou.“ Postupně svlékáme mikiny a dvojité vrstvy ponožek.
18:00, pole - asi 18 km za Českým Brodem — „Vážení cestující, zastavili jsme z důvodu smrtelného zranění na trati. Plánovaná doba zdržení bude asi 40 minut,“ hlásí slečna průvodčí. Po 20 minutách se začínáme pozvolna posunovat. V Moravanech bylo naše zpoždění již čistých 90 minut. Tou dobou jsme měli přijíždět do Ostravy. Alespoň nám vrátí peníze za místenku. Pomocí výpočtů s použitím milovaného vzorečku v = s/t zjišťujeme, že pod 60 minut zpoždění nestáhneme. Projíždíme Zábřehem na Moravě. „Teď už to musí být v pohodě,“ pomyslím si. Vyjíždíme z Olomouce. Ještě hodina. Do desíti bychom mohly být doma.
SC 513, Hranice na Moravě — „Vážení cestující, zastavili jsme opět z důvodu smrtelného zranění na trati. Plánovaná doba zdržení bude asi 30 minut.“ V mžiku se cestující rozdělují na tři pomyslné tábory: jeden se směje absurdní situaci, druhý zjišťuje, jestli stihnou přípoje, a třetí běží do jídelního vozu na řízek se salátem. Přidávám se ke třetímu, ale odcházím jenom s horkou čokoládou. „Slečny, uvědomujete si, že kdyby tady začalo hořet, že se ani nedostaneme ven?“ křičí na nás chlapík, který se začal posilňovat alkoholem už po první smrtelné nehodě.
„Dobrá zpráva pro kuřáky. Před jídelním vozem otevřeme jedny dveře. Prosíme cestující, aby se zdržovali v blízkosti vlaku,“ ozve se z repráků. Slečna průvodčí pobíhá po voze a tik v jejím obočí nasvědčuje tomu, že stres jí neprospívá. Mezitím, co dostáváme „marketingové bonusy“ v podobě vychlazených plechovek Coca-Coly, její kolegyně křičí do telefonu Nokia 3510i: „Autobusy? Za 20 minut? Dobře, děkuji, půjdu to vyhlásit.“ Za minutu se ozve hlášení, které nás donutí zvednout se z našich teplých míst, posbírat věci kolem sebe, sebrat kytaru a odebrat se ven, čekat na záchranu. Mezi prvními jsme se draly do nádražní haly, kde už stáli cestující z ostatních vlaků, které se zde zasekly o něco dříve.
22:16, Hranice na Moravě — Tlačíme se ven před nádražní budovu, abychom chytly místo v autobuse. Krom toho, že je zima, jsme v poho. To nejhorší už máme za sebou.
Uplynula půlhodina a autobusy tady ještě nejsou. „Chcete někdo jet na Svinov?“ křičí paní v kabátu a kozačkách přes dav, „Když budeme čtyři, vyjde to jednoho jenom na tři sta.“ Obzvlášť zmrzlí jedinci nasedají. „Nepojedem, teď už musí přijet. Nevysolíme přece tolik za taxi!“ říkáme si. Už tady na mrazu stojí skoro celé Pendolino.
„Pojď, Kiki,“ chytám Kristýn za ruku a táhnu ji dolů po cestě. - „Co je?“ nechápe. Snažím se jí vysvětlit, že jsem zaslechla průvodčí, jak se do mobilu rozčiluje, že se busy nahoru nedostanou a my musíme jít na autobusák. Vypadá to jako před válkou, když se lidé ženou do supermarketu a snaží se sehnat co nejvíc cukru a konzerv. Nikde žádný autobus.
22:25, Hranice na Moravě – autobusové nádraží — Je opravdu zima. Na dnešní noc hlásili -20°C. Snad už nebudeme čekat dlouho. Víc si toho na sebe navléct nemůžeme, a to už teď přes dvoje ponožky necítím prsty na nohou. Taxíky a policie kolem nás krouží jako hladoví supi.
22:58, Hranice na Moravě – autobusové nádraží — Umrzáme!!! Slečna průvodčí se konečně dovolala na dispečink potom, co jí dvakrát položili telefon. Autobusy by tady prý už měly být. Nikdy mi taková zima nebyla. Myslím, že se nyní dokážu více ponořit do díla A. Solženicyna. Skupina lidí se znenadání sebrala a šla zpátky k vlaku. Zase nějaký šum, vlaky prý zase jedou.
Výpravčí pobíhá tam, zpátky a jeho kolegyně na něj křičí, ať „ty lidi!“ pošle zpátky. „Jaký lidi? Vy tu ještě čekáte?“ ptá se zmateně. Asi ve čtvrt na dvanáct přijel dvoupatrový autobus. Konečně! Sednout si do té ledárny ale bylo ještě horší, než stát venku. Předtím jsem se mohla alespoň hýbat. Teď jsme měly místo nohou a rukou kusy ledu. Vychytaly jsme místa dole u stolečku. Autobus byl narvaný. Trvalo dobrých deset minut, než se nacpali všichni, kteří nedoufali v další autobus. Těšila jsem se, až topení začne hřát a bude tepleji.
„ZASTAVTE, OTEVŘETE DVEŘE!“ ozvalo se zezadu. Začalo hořet topení, což zapříčinilo, že se začal valit dým. Jak je ten den dneska vtipný, napadlo mě. „Co je?“ zeptala se Kikina, která seděla zády. Naštěstí řidič včas pochopil, dveře otevřel, a tak cestující nemuseli rozbíjet okno. To bychom tam stáli ještě dýl. I tak jsme nepochopily, na co jsme čekali víc než půl hodiny někde v poli.
Nedalo se očekávat, že by topení začalo fungovat. „Chcete zahřát?“ ozval se pán vedle mě. - „Prosím!“ odpověděla jsem mu. Objal mě. Kika jenom vykulila oči. Bylo mi líto, že nemá kdo zahřát ji. Zase jsme se rozjeli.
Koho by ještě překvapilo, že za deset minut topení vzplanulo znova!? Nás už ne! Měly jsme všeho plné zuby a nebyly jsme samy. Na okně se tvořila vrstva námrazy a nebylo se jak zahřát. Řidič si musel vyškrábat na čelním skle dvě kolečka na oči. V tu dobu už byla jedna hodina z pondělního dne pryč. „Řekněte řidiči, ať se pokusí dojet na nejbližší benzínku,“ křičel pán zezadu, který si očividně zajistil odvoz. - „Benzinka je zavřená,“ posílal řidič odpověď zpět, „asi dojedeme až do Suchdolu.“ Zavolali jsme rodičům od Kristýnky, jestli by mohli přijet. K naší radosti souhlasili. Teď už jenom DOJET!
Chvilku jsme ještě stáli na přejezdu, ale okamžitě po zastavení jsme vypadly z autobusu a zalezly do první hospody, kde měli otevřeno. Ani jsem pánovi nestihla poděkovat za jeho tělesné teplo. Zahlédla jsem ho v davu, který se hnal k jednovagonovému motoráčku, který jel do Svinova. Byly jsem rády, že se k nim nemusíme připojit. Čeká je ještě dlouhá cesta. Domů jsem se dostala ve tři hodiny ráno. Po vaně vařící vody jsem hned slastně usnula.
Kristýna Pravdová
| 31.1.2010 (7:00)
K autobusům: předpokládám, že za technický stav neodpovídá nikdo od železnice. Taky když mi dispečerka z Brna asi potřetí říkala, že busy každou chvílí dorazí do Suchdolu během asi 50 minut, přišlo mi to úsměvné. Když jsem ale potom slyšel, že už jedou přes Sedlnici, tak jsem pochopil proč asi.
Těch "zážitků" k této směně je samozřejmě mnohem více.
Základ je ale podle mne ten, že jeden nezodpovědný pako na přibližně tři hodiny zavřel trať, čest jeho památce.
Vlad: A ty si myslíš, že dispečer nemá seznam firem v okolí? Ono by to bylo děsně fajn, mít u autobusových dopravců dohodnutou nějakou "pohotovost", ale ti dopravci Ti ji nebudou držet zadarmo. Ano když budeš mít ranec peněz, ok, ale co když ten ranec peněz nemáš, jak to budeš řešit?
A každý má cíl dojet, jen je třeba si uvědomit, že v případě, kdy někde "ztroskotá" vlak to chce taky trošku tolerance...
Dusanh : Pan Jančura je kapitola sama pro sebe. Nechť začne jezdit na svý triko jako začal s busy a předvede co dokáže, pak třeba nějaká smlouva na ZDO taky přidje. Zatím jsou to jen prázdné stesky a PR akce. Btw: Pan Jančura kdysi v TV tvrdil, že může mít tady vlaky do 14 dnů. Z jeho nabídky na webu jsem zjistil, že 2 vozidla ze 3 nabízených nemají homologaci pro SŽDC a navíc .. docela úsměvné .. Desiro ML v provedení na 25kV/50Hz nabízet pro provoz na DC trakci...
A navíc už předvedl. Já mám s jeho společností obdobnou zkušenost. S tím, že spoj nadobro zrušil a jeďte si jak chcete.
Beru, že jako cestující chci dojet a nejlépe načas. To chtějí provozní pracovníci ČD cestujícím zajistit. Jenže ne vše mohou ovlivnit. Např. zmíněné zastavení provozu policií (třeba i na 2 hodiny). Přál bych vám být v takové chvíli v dopravní kanceláři. On ten výpravčí opravdu nemá nohy na stole.
Pane Hruško. Umíte taky něco jiného, než podpásově kopat do někoho, kdo VŮBEC NEDOSTAL šanci dokázat, jestli u nás může železniční doprava vypadat líp? Pokud je Jančura tak neschopný, jak se Vy a Vám podobní stále snažíte dokázat, tak přece není nic jednoduššího, než mu dát prostor nechat se navěky znemožnit a tím dokázat, že u nás může dráhu provozovat jen ČD? Čeho se bojíte?
"Jako cestujícímu mi je jedno, kdo ze strany přepravce co udělá - já mám jediný cíl: dojet."
A to Vám nikdo nebere. Jenže jak jsem již psal. ČD se snažili. To že vůbec se podařilo v 1 ráno nějaký autobus sehnat a to že přijel to svedčí o nezájmu ČD o cestující? A to že nakonec přijede zamrznutý autobus a řidič jim až po dlouhé chvilce stání zavolá, že nahoru nepojede, ale stojí na autobusovém ... vina ČD to není, ale pochopitelně se to na ně snese.
"A zcela úsměvný ve váš požadavek: "aby každý takovýto šikovný dal svůj telefon dispečerům, kteří by jim mohli nonstop volat a žádat je o zajištění náhradní dopravy, opravu tratě apod." Víte, já být provozním manažerem, tak bych měl k dispozici seznam firem.... Pak by stačilo jen aktivovat smluvní partnery. A nechci slyšet vaše stesky, že Česko je velké a těch smluv o smlouvě budoucí by bylo hodně."
Jaké stesky? Vy víte co já odpovím? Obdivuhodné. Víte vůbec jak se zajišťuje náhradní doprava? Zřejmě nikoliv. Potom byjste toto nemohl napsat. Dispečeři pochopitelně vědí jak se NAD shání, ovšem cestující a šotoušci by to vždy udělali lépe a do 5 minut by před kterýmkoliv místem na siti SŽDC stál zástup 3O autobusů. Tak nejdříve úvod do problematiky pro laika.
Dispečer má na stole několik telefonních kontaktních čísel na zástupce nasmlouvaných autobusových dopravců. Jenže to nejsou dopravci, kteří čekají jako Blaničtí rytíři až bude nejhůře, ale mají i vlastní spoje a problémy s tím spojené. Tak a nyní problémy co mohou nastat:
1) vůbec se nikam nedovolám
2) dovolám se, ale ten na druhé straně mi oznámí, že nemá autobus(y)
3) dovolám se, má autobus(y), ale pro změnu nemá řidiče, protože Franta s Pepou šli do hospody nebo mají přestávku
4) má k dispozici vše potřebné, ale silničáři jsou proti němu
5) viz bod 4, ale bude trvat dlouho než přijede
A to, že manažer přece ví, že občas sněží a někdo občas skočí pod vlak? Jistě, že to ví, ale rozhodně ne dva dny dopředu, jak si zde mnozí myslí. Jenže po bitvě je každý generál a denně se setkávám s šotoušky a dalšími cestujími, kteří mi mluví například i do mé práce a přesně vědí co a jak, aniž by kdy viděli například jen strojovnu. Ale mají přece Train Simulátor ne? Proto ta reakce na pány se svými příspěvky.
Jeden z mnoha příběhů spousty cestujících, kteří se snažili od někud někam dostat a jako přepravce si zvolili ČD. A příroda (a osud) byly proti. Hezky napsané!
Jako cestujícímu mi je jedno, kdo ze strany přepravce co udělá - já mám jediný cíl: dojet.
A zcela úsměvný je váš požadavek: "aby každý takovýto šikovný dal svůj telefon dispečerům, kteří by jim mohli nonstop volat a žádat je o zajištění náhradní dopravy, opravu tratě apod." Víte, já být provozním manažerem, tak bych měl k dispozici seznam firem, které mi v takových případech formou outsourcingu pomohou (ať je to oprava tratě nebo autobusová přeprava). Pak by stačilo jen aktivovat smluvní partnery. A nechci slyšet vaše stesky, že Česko je velké a těch smluv o smlouvě budoucí by bylo hodně. Pokud tohle neumí provozní manažer zorganizovat (přece ví, že občas sněží, někdy se něco pokazí, tu a tam si jde někdo skočit pod vlak), tak na místě provozního manažera nemá co dělat.
Post edit: Vidím, že jste svůj komentář ještě dopsal. Tak tedy jedno upozornění - na Pravidla pro vkládání příspěvků. Aby Váš komentář místo jen mínusování neskončil v propadlišti dějin.
Cestujících je mi samozřejmě líto, ale když je na trati sebevrah konečně pochopte, že ČD by chtěli jet dál, ale PČR jim to prostě nepovolí. A navíc jim od PČR nikdo ani není schopný říct, kdy to povolí. Zda je rychlejší shánět BUS, který přijede až kdoví kdy nebo počkat, protože to za 2O minut pojede. Nebýt vlídné paní průvodčí? Tak za prvé to byla vlakvedoucí, ale to je jen slovíčkaření a za druhé myslíte si, že volala přímo nějakému známému s autobusem? Asi těžko. Volala síťového dispečera a ten následně sháněl autobusy. Tak mi neříkejtejte něco o tom, že se na ně ČD vyprdli. Zástupce ČD je vlaková četa a ta shání. Nikoliv výpravčí nebo kdokoliv jiný. I když v případě nesjízdnosti trati by spíše měl shánět zástupce SŽDC, protože to vina dopravce není ani v nejmenším. A i přes provolávání některých jedinců, že sehnat 2, 3 autobusy v 1 ráno v Hranicích musí být hračka, dal bych mu telefon a sháněj. No a nakonec zamrznutý autobus, hořící topení autobusu a zasněžená silnice jsou také jistě vina ČD že? A zmatky vnesl rovněž spíše autobus, protože to, že nevyjede ke stanici volal milý pan řidič až dlouhou chvilku poté co stál na autobusovém a zjistil, že nikde nikdo.
V globálu ČD neobhajuji, ale v takovýchto situacích každý šotoušek ví jak a co je přesně potřeba udělat, aniž by na místě byl a vždy až poté co se něco stane a někdo to nějak vyřeší. Proto navrhuji, aby každý takovýto šikovný dal svůj telefon dispečerům, kteří by jim mohli nonstop volat a žádat je o zajištění náhradní dopravy, opravu tratě apod.
A nyní čekám na mínuska, protože obhajovat postup ČD se v dnešní době prostě nenosí. Navíc jsem zapoměj že pan RJ by to nějak objel. No nechci vám brát iluze ... A co je nejhorší? To že jsem si dovolil rýpnout do inteligence šotoušků. Ojojojoj. Tak kolik? -20 nebo -30?
Kommentare äußern den Ansicht der Leser.
ŽelPage übernimmt keine Haftung für deren Inhalt.
- Korrespondent oder ŽP Mitglied,
- Editor oder ŽP Admin
Bevor Sie Kommentieren, melden Sie sich bitte an oder registrieren Sie sich.










