Tokio — East Japan Railway Company provozuje od roku 1991 železniční spojení mezi Tokiem a letištěm Narita. Dřívější soupravy řady E 253 byly průběžně od roku 2009 nahrazovány a od roku 2010 jsou na všechny spoje nasazovány úzkorozchodné (1067 mm) šestivozové elektrické jednotky řady E 259. Ty, při maximální rychlosti 130 km/h, urazí cestu mezi letištěm a centrem Tokia za necelou hodinu. Jednotky bývají zpravidla ještě spojeny a každá ze souprav končí v jiné destinaci (Jokohama, Shinjuk…) Interval ve špičce je 30 minut, v sedle pak až hodinu. Letos v březnu dopravce přivítal na palubě miliardtého cestujícího.

Nové vozy poskytují cestujícím vyšší komfort. Sedačky ve 2. vozové třídě mají sklopná sedadla, nastavitelné opěrky hlavy, jsou vybaveny velkým stolkem a zásuvkami pro připojení výpočetní techniky. Sedadla v první třídě jsou kožená a cestující mají k dispozici větší prostor.

Původně bylo tokijské letiště Narita obsluhováno jen železnicí, kterou zajišťovala společnost Keisei Electric Railway (KER). Její terminál byl ale oddělen od letištního terminálu. V osmdesátých letech bylo ale rozhodnuto, že nová trať na letiště využije místa původně rezervovaného pro napojení metra. Od 19. března 1991 tedy Narita Express končí na novém nádraží, které je součástí letištního komplexu a ke stejnému datu do stejného prostoru přeložila svou konečnou i KER se svými rychlovlaky Skyliner.

Jejich normálněrozchodné (1435 mm) elektrické soupravy mohou dosahovat rychlosti až 160 km/h a poskytují cestujícím komfort srovnatelný s konkurencí. Nabízejí jednotný interiér, sedadla mají rozteč 105 cm.

Zdroje: Air Rail News, JR-East, Keisei Electric Railway, Wikimedia Commons [1], [2], [3], Wikipedia