Birmingham — Kdo necestoval dálkovým autobusem v Británii nebo Irsku, tomu název National Express zatím mnohé neříká. Ve skutečnosti ale i česká veřejnost autobusy této společnosti pravidelně potkává – pod značkou Eurolines. Po úspěšné expanzi do Německa si teď dopravní gigant z Birminghamu brousí zuby i na regionální a rychlíkové linky v Česku. Věří, že by mohl uspět v některém z připravovaných výběrových řízení Ministerstva dopravy nebo jednotlivých krajů, a získat tak část nově otevřeného trhu, o nějž se již dnes uchází několik soukromých dopravců. Česká pobočka National Express je aktivní od začátku ledna pod vedením Jana Paroubka, který v minulosti v pozici provozního ředitele stál mj. při rozběhu obou soukromých dopravců na lince Praha – Ostrava. U RegioJetu se navíc podílel na první vlně soutěžních nabídek pro kraje v rámci akce Žluté jaro na železnici.

National Express CZ podle vyjádření představitelů společnosti zatím nemá zájem pouštět se do konkurenčního boje na komerčních linkách. Místo toho se chce zaměřit na plánovaná výběrová řízení, jež by postupně měla rozpustit monopol Českých drah na rychlíkových relacích. Nová železniční kancelář v Česku tak navazuje na nedávné rozšíření do Německa, kde NE uspěl v tendru na provoz dvou regionálních linek ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Od roku 2015 tak nahradí DB Regio na linkách RE 7 Rhein-Münsterland-Express (Rheine – Münster – Hagen – Wuppertal – Köln – Krefeld) a RB 48 Rhein-Wupper-Bahn (Wuppertal – Solingen – Köln – Bonn), na něž plánuje nasadit 36 elektrických jednotek Bombardier Talent 2. generace.

Kdo je National Express

Vedle nového byznysu v Německu je National Express známý spíše jako provozovatel dálkových autobusových linek. Kromě sítě mezinárodních spojů Eurolines nabízí v několika zemích i vnitrostátní linkovou dopravu. Od dubna 2013 jeho autobusy pod značkou City2City spojují německá města od Mnichova až po Hamburk díky dlouho očekávanému uvolnění omezení v dálkové autobusové dopravě. Pod značkou ALSA provozuje National Express také rozsáhlou síť autobusových linek ve Španělsku, Portugalsku a Maroku, s napojením na mezinárodní linky Eurolines. Zcela odlišný je pak profil aktivit dopravce v USA a Kanadě, kde se firma zaměřuje spíše na místní dopravní systémy, včetně provozu řady školních linek.

Vůbec nejblíž k zamýšlenému českému projektu má ale National Express doma na britských ostrovech. Kromě provozu autobusové a tramvajové veřejné dopravy ve městech West Midlands, Coventry a Dundee je zde největším operátorem dálkových autobusových linek, s více než tisícovkou destinací v celém Spojeném království. Tato síť je ovšem z velké části pozůstatkem kdysi státního autobusového dopravce National Bus Company. Po jehož privatizaci v roce 1980 a následných transformacích se nový subjekt, nyní už pod značkou National Express, začal zaměřovat i na další odvětví dopravy.

National Express na železnici

První železniční projekty spustila firma v roce 1996, kdy získala koncese na londýnskou letištní linku Gatwick Express a regionální expresy mezi Londýnem a hrabstvím Yorkshire. Do roku 2000 pak společnost získala dalších sedm železničních tras v Anglii, Walesu i Skotsku. Ani prudká drážní expanze však nebyla bez komplikací: k 1. červenci 2009, po necelých dvou letech provozu, oznámilo britské ministerstvo dopravy odnětí koncese divizi National Express East Coast. Reagovalo tak na oznámení dopravce, že pro tuto linku nadále neplánuje další investice, čímž by došlo k porušení smluvních podmínek. V důsledku tohoto kroku následně sesterská divize National Express East Anglia v roce 2011 nezískala očekávané tříleté prodloužení kontraktu na provozní soubor linek v širším okolí Londýna a její výkony v únoru 2012 převzala konkurenční skupina Abellio.

Z někdejších devíti provozních celků dnes National Express v Británii zastřešuje jedinou trasu, a to prostřednictvím dceřiné společnosti c2c Rail. Ta provozuje vlaky na 63,5 km dlouhé příměstské lince Essex Thameside po levém břehu Temže mezi východním Londýnem a pobřežními městy Southend-at-Sea a Shoeburyness. Jelikož jednou z podmínek koncese, udělené v roce 1996, byla i kompletní obnova vozového parku na trase, c2c koncem 90. let pronajala elektrické jednotky řady 302, které v letech 2000-2001 nahradilo 74 zcela nových elektrických souprav Bombardier Electrostar ř. 357 s kapacitou 262 cestujících a maximální, i když prakticky nevyužitelnou, rychlostí 160 km/h.

To, čím se National Express v současnosti může chlubit, je přesnost jeho vlaků: v létě 2010 vytvořily spoje c2c nový britský rekord v plnění jízdního řádu, s průměrnou přesností 98,8 % (dojezd do cílové stanice se zpožděním menším než 5 minut). V uplynulých letech byly tyto vlaky několikrát oceněny jako nejdochvilnější na celé síti Network Rail, zatímco dopravce samotný v letech 2005-2006 obdržel i cenu za kvalitu údržby vozidel. Společnost své provozní statistiky pravidelně zveřejňuje a pokud by stanovený standard za dané časové období nedodržela, je povinna započítat do svého tarifu slevy jako formu kompenzace.

Příležitosti v Česku?

National Express CZ může čerpat ze zkušeností jednatele Jana Paroubka, který již v letech 2009-2010 stál u vypracování nabídek na provoz regionální dopravy u firmy RegioJet. Přestože Plzeňský kraj tehdejší tendr zrušil, Jihomoravský kraj na poslední chvíli změnil zadání a Pardubický kraj nakonec k avizované soutěži nepřistoupil, uspěl žlutý dopravce alespoň na historicky první uvolněné lince na Slovensku, mezi Bratislavou a Komárnem, kde zajišťuje dopravu v závazku veřejné služby až do roku 2019.

Zatímco krajské úřady v Česku mají od prosince 2009 uzavřené desetileté smlouvy (s možným prodloužením o dalších pět let) především s Českými drahami; určité otevírání trhu subvencované dopravy probíhá alespoň na rychlíkových linkách, garantovaných ministerstvem dopravy. Ani tento proces ovšem není bez značných komplikací: ačkoliv předchozí vedení MD ČR vyjadřovalo podporu dříve vypracovanému harmonogramu soutěžení meziregionálních linek, proces liberalizace prozatím nemá za sebou ani jediný úspěšný tendr. Ten historicky první, na linku R27 Olomouc – Krnov – Opava, byl zrušen loni v únoru po vyřazení jednoho ze dvou uchazečů. Další plánované výzvy se mezitím dostaly do několikaletého skluzu.

Na vyhlášení soutěže nyní čeká soubor dvou rychlíkových linek: R5 (Praha – Ústí n.L. – Cheb) a R20 (Praha – Ústí n.L. – Děčín). Ani přes deklarace ministra Zdeňka Žáka však dodnes nebyl zahájen proces výběru dopravce. V letošním roce zároveň skončí platnost dvojice kontroverzních kontraktů z roku 2006 na provoz linek R14 (Liberec – Pardubice) a R16 (Plzeň – Most). Vzhledem k aktuálnímu stavu celého procesu se patrně ani tyto trasy nestihnou vysoutěžit včas, čímž dojde k automatickému prodloužení objednávky u Českých drah.

Příliš mnoho optimismu novým dopravcům nedává ani programové prohlášení nastupující vlády Bohuslava Sobotky. To sice v kapitole Doprava na jedné straně vyjadřuje podporu liberalizaci železnice a vytvoření celostátního drážního regulátora; obratem však slibuje „posílení funkce Českých drah, a.s. (jako národního dopravce v oblasti dostupnosti veřejné osobní dopravy)“, čímž de facto odporuje nejen prvnímu cíli, ale také dlouhodobému směřování evropské legislativy ve věci postupného otevírání trhů veřejné dopravy. O úskalích liberalizace se ostatně nedávno přesvědčil dopravce Arriva vlaky poté, co neuspěl u pražského koordinátora Ropid s návrhem na zavedení posilové tangenciální linky Kralupy nad Vltavou – Praha-Libeň – Praha-Hostivař (– Benešov u Prahy), zatímco ve stejné době byla zavedena nová posilová linka S34 a bez soutěže přidělena na omezenou dobu společnosti KŽC Doprava. Zůstává tedy otázkou, zda dokáže National Express své dosavadní úspěchy i v českých podmínkách zopakovat, nebo alespoň napodobit.

Zdroj: iDNES.cz, National Express Group, C2C