Praha - Předposlední díl seriálu, ve kterém testujeme dopravce jezdící na trati Praha – Ostrava, věnujeme žlutému uragánu jménem RegioJet. Pro někoho one man show Radima Jančury, pro odpůrce „žlutý cirkus na kolejích“, avšak pro většinu cestujících symbol dosud málo známého luxusu na železnici v ČR. RegioJet razí poměrně agresivní marketingovou strategii proti majoritním Českým drahám, která mu u nově získaných zákazníků získala silné zastání i loajalitu. Řada cestujících je tak ochotná odpustit i kdejaké potíže, např. s klimatizací či topením. Bez ohledu na osobní postoj je však namístě teze, že česká železnice by bez Regiojetu nedostala pořádný kopanec, díky němuž se úroveň služeb začala zvyšovat velmi rychle.
I kdysi „beztřídní“ RegioJet nakonec neodolal a po dvou letech provozu již nabízí tři cestovní třídy, odlišené různým tarifem. My jsme si pro porovnání vybrali třídu business. Další text je, jak již jistě čekáte, ponechán v první osobě z pohledu autora.
Sedmivozová souprava zastavuje u nástupiště v Olomouci. Rezervaci mám do business oddílu ve voze ASmz. Ten obsahuje čtyři čtyřmístná kupé a velkoprostorový salon, tzv. internet café. Čistota vozové skříně je horší, některé vagony jsou zřetelně špinavější než ostatní, ten náš je průměrně zašpiněný. Vůz je označen papírovou cedulí s výčtem celé trasy a s jízdním řádem. Před dveřmi mě vítá stevardka sousedního vozu a já nastupuji. Usedám do čtyřmístného kupé ve stylu rakouských Business-Abteil.
Jako první mě zaujmou odlišné podhlavníky, než ve zbytku soupravy. Vsází na decentnější šedou a černou, oproti typické výrazné žluté. Na výklopných stolcích mezi sedadly se nachází spousta novin a časopisů, ale i speciální business palubní menu a firemní magazín Žlutý. I při nástupu v polovině trasy se kupé jeví jako celkem uklizené, avšak pod sedačkami lze spatřit nějaký drobný nepořádek. Zásuvka 230 V je umístěna u každého místa a je funkční. Klimatizace, resp. topení taktéž fungují, teploměr se zastavuje na teplotě 22,3°C.
Hlášení probíhalo naživo; v některých stanicích bylo poněkud horší kvality, ale obecně bylo srozumitelné a neuspěchané. Co však mě i spolucestující popudilo, byl chod podvozků vinou tzv. obutých dvojkolí (zbroušené plochy na obvodu kola, vzniklé např. při špatném účinkování protismykového zařízení; tato místa pak způsobují charakteristický nepříjemný klepavý zvuk, přenášený jako série rázů od podvozku na skříň vozu). Na toaletě nehrála hudba, ale byla přítomna obligátní orchidej, mýdlo, toaletní papír a papírové ubrousky, volně položené v krabičkách na pultu. Samozřejmostí byla i tekoucí (studená) voda. Prostor toalety nezapáchal.
Wi-Fi připojení fungovalo zejména v místech se stabilnějším pokrytím, místy však bylo výhodnější přepnout se na standardní příjem mobilních dat. Intranet mě příjemně překvapil optimalizací i pro mobilní telefon, film i hudbu jsem spustil bez větších problémů. Jen načítání filmu trvalo poměrně dlouho.
Palubní servis
Prakticky ihned po vyjetí mě stevard přivítal ve vlaku a nabídl balenou vodu. RegioJet jako jediný z dopravců nedává na výběr mezi perlivou a neperlivou, nabízí pouze variantu bez bublinek. Dále dostávám na výběr ze dvou druhů novin, které mám však již přečtené, a tak prosím o časopis. Z výčtu periodik si vybírám 100+1. Po chvilce stevard přichází s omluvou, že zrovna 100+1 již není k dispozici, a nabízí proto jiné tituly, ze kterých si vybírám Turistu. Nakonec ale sáhnu po jednom z ekonomických titulů, které jsou již vyskládány v kupé, a mou pozornost získává Svět průmyslu.
Dále si objednávám espresso. Neochvějnou ideologií u Regiojetu je neomezená bezplatná konzumace kávy po celou dobu jízdy. Během čekání na objednávku se stevard zastavuje v našem kupé a dává mi s omluvou ještě nápoj aloe vera, na který, jak sám dodává, dříve zapomněl. Taktéž dostávám své espresso, servírované v porcelánu. Na mošt či mátový čaj nemám nárok, jelikož necestuji z Prahy či Ostravy. Stejně tak nedostávám vybrat z široké nabídky francouzských čajů či drobného občerstvení ke kávě, jak ho slibuje palubní průvodce.
Stevard, který pravidelně procházel vozem, působil poněkud vystresovaně a uspěchaně, čehož si všimla i jedna ze spolucestujících. Není čemu se divit: při vysokém počtu zastávek a povinností není čas na jakékoliv zaváhání nebo lelkování. Zde je například rozdíl oproti stevardům u Leo Expressu, kteří působí o poznání vyrovnaněji a klidněji, což přirozeně přispívá k celkové pohodě ve vlaku. Nicméně je třeba podotknout, že i přes zmíněné skutečnosti si stevard zachovával po celou dobu jízdy vysokou úroveň profesionality.
Jak jsem během jízdy vysledoval, nestaral se "náš" stevard jen o svůj vůz, ale pomáhal i ve voze sousedním. Při množství servisuchtivých cestujících klobouk dolů. Před Pardubicemi jsem si objednal z palubního menu na ochutnání těstovinový salát, který mně stevard za necelých devět minut přinesl. Servírován byl s kovovým příborem v papírové kapse. Salát si na nic nehrál, byl chutný a čerstvý. Přimíchané kapary vytvořily netradiční, avšak příjemnou chuť. Cesta ubíhala příjemně, a my se tak přiblížili k Praze. Pří výstupu se se mnou stevard rozloučil a popřál hezký zbytek dne.
Bonusový test
Do třetice jsem v kupé po výstupu cestujících „zapomněl“ na zavazadlové polici originálně zabalenou ozdobnou záložku do knížky. Email jsem na adresu ztraty@regiojet.cz posílal následující den, aby měla souprava možnost být uklizena. Reakce z RegioJetu přišla za skvělých 14 minut, ale záložka se nenašla. Níže uvádím úryvek komunikace:
- „…ve včerejším vlaku IC 1014 jsem při vystupování v Praze zapomněl na zavazadlové polici zabalenou záložku do knížky s koťátky. Její hodnota je nízká, ale měla sloužit jako dárek, takže pokud by se našla, byl bych rád. Místo 7/31…“
- „…je mi velmi líto,ale nikdo našeho palubního personálu nález knihy nenahlásil…“
- „…děkuji za bleskovou reakci, nicméně šlo pouze o záložku, nikoliv o knížku - pouze se ujišťuji, aby nevzniklo nějaké nedorozumění, zdali ani tu nikdo nenašel…“
- „…bohužel ani záložku nikdo nenašel. Je mi to opravdu velmi líto…“
RegioJetem jsme uzavřeli pátý díl našeho testu. V šestém, závěrečném dílu se můžete těšit na souhrn a celkové hodnocení. Níže naleznete opět časovou osu servisu vlaku IC RJ.
| IC RegioJet | Stev. | Jízda | ||||
| WW:50 |
Odjezd ze stanice Olomouc | 1 min | 22 min | 143 min | ||
| WW:51 | Voda, nabídka novin a časopisů | 5 min | ||||
| WW:56 | Nabídka kávy a občerstvení, donesení Aloe, odnos odpadků | 8 min | ||||
| XX:04 | Donesení kávy a možnost dalších objednávek | 14 min | ||||
| XX:12 |
Příjezd do stanice Zábřeh na Moravě | 2 min | ||||
| XX:14 |
Odjezd ze stanice Zábřeh na Moravě | 21 min | ||||
| XX:18 | Nabídka občerstvení, odnos odpadků | 37 min | ||||
| XX:35 |
Příjezd do stanice Česká Třebová | 1 min | ||||
| XX:36 |
Odjezd ze stanice Česká Třebová | 37 min | ||||
| XX:55 | Objednávka občerstvení u stevarda | 9 min | ||||
| YY:04 | Doručení objednávky | 12 min | ||||
| YY:13 |
Příjezd do stanice Pardubice hl.n. | 2 min | ||||
| YY:15 |
Odjezd ze stanice Pardubice hl.n. | 58 min | ||||
| YY:16 | Nabídka občerstvení, odnos odpadků | 9 min | ||||
| YY:25 | Nabídka občerstvení, odnos odpadků | 25 min | ||||
| YY:50 | Nabídka občerstvení, odnos odpadků | 23 min | ||||
| ZZ:13 |
Příjezd do stanice Praha hl.n. | |||||
Vysvětlivky k časovým osám
| V casovém sloupci | Ve sloupci akcí a událostí | ||
| XX:10 |
Odj./príj. dle jízdního řádu | Príjezd či odjezd vlaku ze stanice | |
| XX:10 |
Dřívější odj./příj. | Událost týkající se stevarda (možnost objednávky…) | |
| XX:10 |
Zpožděný odj./příj. | Přímá interakce se stevardem (objednávka…) | |
| XX:10 | Čas se netýká odj./příj. | Událost týkající se vlakvedoucího (jen u ČD) | |
| Ostatní události (mimoř. zastavení…) | |||
| V souhrnném časovém sloupci | |||
| 15 min | Interval 0 - 30 (mimo) | Intervaly týkající se jízdy vlaku | |
| 35 min | Interval 30 (vč.) - 60 (mimo) | Intervaly týkající se stevarda (nepřímá interakce) | |
| 70 min | Interval 60 (vč.) a vyšší | Intervaly týkající se stevarda (přímá interakce)* | |
| Intervaly týkající se vlakvedoucího (jen u ČD) | |||
| Sloučené intervaly stevarda a vlakvedoucího (ČD) | |||
| * např. interval od nabídky menu po doručení jídla, od doručení jídla po odnos nádobí apod. | |||
| Pozn.: Barevné čtverečky se vyskytují ve webové verzi grafu, pro snazší identifikaci programy pro zrakově postižené čtenáře. V pdf verzích je využita barva písma. | |||
Autorský text

Již x-krát bylo jasně i samotným Jančurou řečeno, že cílem provozování RJ na trase Praha-Ostrava je dokázání, že i někdo jiný než ČD umí vozit lidi vlakem (a právě za to mu patří nehynoucí dík). Jakmile začnou (kdy už konečně??!!) soutěže na regionální tratě, tak půjde tam, protože tam je ten minimální zisk zaručen. Sice po kapkách, ale když kape 10 let... Jakmile by toto rozjel, tak na stávající trase předpokládám útlum.
Nedávno jeden moderátor tvrdil, že ho vůbec nezajímá, jestli se prodavačka v obchodě zrovna rozvádí, on chce službu. Na jednu stranu chápu, mě taky vytáčejí pokladní ČD:) Ale trochu lidskosti by někdy neškodilo. Pokud jsem někde obecně spokojen a zrovna má obsluha jednou blbej den, tak se neposeru...
Jeden příklad. Pokladní v Tescu, zamračená, viditelně unavená. Stačilo na ni jako zákazník prohodit jednu soucítící větu, dodat hloupý vtípek, holka roztála, začala se usmívat a bylo:) Je fakt, že určité typy zákazníků mezi 20. a 30. rokem věku tohle moc neumí...
K věci: samozřejmě, že Pendolino je také ztrátové a na trati do Ostravy nemůže být za současného stavu ziskový nikdo. Ročně tahle trať znamená ztrátu všech dopravců v řádu stovek milionů.
A jestli mě to má jako cestujícího má zajímat? Ano, zajímá. Víte, já nesdílím onen všeobecný pocit, že cestující je vítězem tohoto stavu, protože platí za služby směšné ceny. Nechci cestovat jen dnes, ale i za rok či deset let. A pokud vím, že poskytovatelé služeb nevydělají ani na provoz, natož na investice do budoucnosti, tak to přímo ohrožuje můj zájem cestovat stejně pohodlně, spolehlivě a bezpečně i v budoucnu.
Některé firmy už dnes pochopily, že je pro ně dobré, když jejich dodavatelé vydělávají a u některých to dokonce jde tak daleko, že od nich vyžadují prokázání ziskovosti. Protože spolupracovat s někým, kdo se potácí v čevených číslech, může být rizikem.
Jako zákazníka mě tohle prostě netěší. Mnohem lépe by mi bylo s pocitem, že ten, kdo mě vozí vlakem, vydělává dost peněz na to, aby mohl službu udržet a zlepšovat trvale.
Já nemám rád nízké ceny a nesnáším cenové války, protože neprospějí vůbec nikomu a v konečném důsledku ani zákazníkům.
Vzpomínám si třeba na situaci z vesnice, kde bydlím a kde si v devadesátých letech otevřel jeden soused hospodu konkurující té stávající. Zpočátku byli všichni nadšeni, protože ty dvě hospody nemohly navzájem soupeřit jinak, než cenou piva. Trvalo to asi rok a pak zkrachovaly obě víceméně současně. Nebýt hasičů, kteří udělali něco jako hospodu v klubovně, tak ve vsi není nic.
A očakával by som samozrejme, že sa na porušovanie zákonníka práce bude upozorňovať u príslušných orgánov. To predsa nikto neobhajuje. Ale plakať na internete, to je klasika.
Inak je zaujímavé, že v RJ vídam známe tváre aj nový personál. Ak by to malo skutočne univerzálne platiť, čakal by som, že fluktuácia bude kompletná, a nie že budem pravidelne na palube vídať ľudí, ktorých tam vídam od roku 2011. Samozrejme môžu existovať extrémne prípady, ale zjavne táto práca nie je pre každého.
Jedinou drobnou vadu na kráse to má v tom, že je to celé brutálně prodělečné a že to tedy v tomhle stavu nemůže trvat donekonečna.
A to mě jako cestujícího má zajímat?
Penodolino resp. ČD jsou silně ziskový podnik, že?
Souhlasím s tím, že zaměstnanec má svou práci dělat na 100% a jestliže ji udělá jen na 95%, měl by pochopit kritiku zaměstnavatele a smířit se s případným finančním postihem. Je ale otázka, zda zaměstnavatel svým pracovníkům včas řekl, co to těch 100% vlastně je. Když si pročtu internetové diskuze o zaměstnání u SA, zdá se mi, že ti zaměstnanci v okamžiku podpisu smlouvy vůbec netušili, do čeho vlastně jdou.
Zákazník platí a je mu jedno, či mám práve blbý deň, alebo som unavený
Zákazníka to samozřejmě nezajímá. Pokud je ta únava ale způsobena tím, že firma "mimořádně" nahnala stevardku na 14-ti hodinovou směnu už pátý den za sebou, neměla by jí za tu únavu postihovat.
Nebudu to dále rozebírat, řeknu jen to, že pokud firma nedodržuje Zákoník práce tak je to zlé. Pokud někdo, kdo si říká "největší businessman ČR", "bijec korupce", "vzor tisícetí", nedodržuje zákoník práce, je to super zlé.
Tady dávám odkaz pro zajímavost, je tam popsáno jak to funguje u busů a letenek: Takže to není jen můj názor:
http://www.magazin.firenet.cz/index.php/magaziny/komentar/1721-prace-u-student-agency-horor-z-nouze-a-zkusenosti-k-nezaplaceni
Jasne, zďaleka nie som v pozícii, aby som posudzoval podmienky zamestnanosti u RJ, avšak sám v zákazníckom servise pracujem a mojou náplňou práce je poskytnúť 100% službu. Zákazník platí a je mu jedno, či mám práve blbý deň, alebo som unavený alebo ma niekto ráno vytočil, to všetko musí ísť stranou, aby tým neutrpela služba.
Z nejakého dôvodu ale v našich post-socialistických podmienkach stále panuje presvedčenie, že by ľuďom mal zamestnávateľ gratulovať len preto, že ráno dorazia do práce. A bohužiaľ sa táto filozofia stále razí u mnohých "tradičných firiem", kde má každý od začiatku na všeličo nárok a odbory sú naježené, ale málokto je ochotný tomu skutočne dávať maximum v prospech firmy.
ČD toto čiastočne dokázali pochytiť u SCP - ale to len vďaka tomu, že si tam personál starostlivo vybrali a nastavili mu nejaký štandard, ktorý sa drží. Nie je náhoda, že posádky v SC sú spravidla úplne iná liga, než celonárodný priemer.
ZSSK napr. k tomuto zatiaľ nedospela vôbec: tam je úspech, keď sa personál dostaví, s otráveným výrazom odcvaká lístky, zabrble do rozhlasu zoznam staníc a ide sa posadiť do kutlochu. A podľa toho ten zákaznícky dojem aj vyzerá...
Já bych v takových podmínkách taky nechtěl pracovat, ale ti lidé tam přece šli dobrovolně. Dokonce bych hádal, že do výběrového řízení se jich hlásí mnohem víc než firma potřebuje.
Ale samozřejmě by jim mělo být ještě před podpisem smlouvy vysvětleno, jak hodně je ta práce náročná.
Tímto způsobem se to ale dá dělat jen v malém měřítku. Kdyby SA/RJ v budoucnu ovládly velkou část veřejné dopravy v republice, bylo by to o něčem jiném. Už by si nemohli vybírat jen ty nejlepší z nejlepších, museli by se spokojit i s pracovníky "jen" dobrými, průměrnými nebo dokonce podprůměrnými. Navíc by ti pracovníci asi vyvíjeli větší tlak na zlepšení podmínek a zvýšení mezd.
protože současný model s 50 sedačky na vůz je už od počátku zlý
Taky si to myslím. Kdyby pan Jančura hned na začátku řešil interiér vlaků stejně jako u autobusů, mohl mít dvojnásobnou kapacitu a tudíž výrazně nižší náklady na jedno místo. Žluté autobusy jsou všeobecně považovány za luxusní, takže ani ve vlaku by to nikoho neurazilo. Pokud by se ale rozhodl přejít na takový model teď, bude už to považováno za zhoršení služeb.
Trnitá je cesta pionýrů pokroku ;-)
Kommentare äußern den Ansicht der Leser.
ŽelPage übernimmt keine Haftung für deren Inhalt.
- Korrespondent oder ŽP Mitglied,
- Editor oder ŽP Admin
Bevor Sie Kommentieren, melden Sie sich bitte an oder registrieren Sie sich.











