"Můžu se na to ještě podívat? Říkali nám o tom ve škole, ale zatím jsem to neviděla," projevila svou zvědavost průvodčí v rychlíku z Prahy do Františkových Lázní. Situace silně připomínala údiv vlakových čet při předložení čipové In-karty v době, kdy sa tato novinka zaváděla. Mnohem horší byla situace na hlavním plzeňském nádraží, kde bylo pro získání jízdního dokladu k eLišce nutné absolvovat čtyři cesty mezi pokladnami, než se po značné době dostavil výsledek. "Já vám s tím nepomůžu, jsem tady dneska poprvé a s tímto ještě neumím," říká pokladní a odkazuje na mezinárodní pokladnu v ČD centru. Tam ale nebyla odezva o nic lepší - dle vyjádření personálu totiž na zpracování In-karet nemají zařízení, a tak odkazují zpět na vnitrostátní pokladny. Zaměstnanci ovšem jen kroutí hlavou. Až po čtvrtém přechodu přes nádražní halu se jedna pokladní odhodlává k přijetí potvrzení z eShopu a studujíc služební pomůcku po několika minutách doklad vydává. Kuriózní přitom je, že se na detaily ptá cestujících, protože jí postup není celkem jasný.

Cesta Plzeň - Olomouc rovněž poodhalila mezery v znalostech vlakových čet. Běžná kontrola jízdních dokladů v R 225 Šírava se záhy proměnila ve zdlouhavou debatu o tarifu ČD, když průvodčí míní - opětovně několikrát používající magické slovní spojení "ve škole nám říkali..." - že měla být použitá trasa přes České Budějovice, Jihlavu a Brno, uvedená na dokladu. Situace je nakonec uzavřena s tím, že v této chvíli nemá k dispozici doklady, kterými by své tvrzení podložila, a tak dále "nebude řešit."

I tak tedy může vypadat zavádění nových služeb a nabídek v podání ČD, kde - jak ukázaly předchozí zkušenosti - produkce tiskového oddělení výrazně převyšuje úsilí vložené do školení personálu a přípravy na novinky v osobní přepravě.

zdroj: vlastní zjištění