Doplněno 9. 8. 2011 — Praha Snaha Českých drah o nákup rakouských souprav Siemens Viaggio Comfort skončí pravděpodobně neúspěchem. Necelé tři dny před uplynutím zákonné lhůty totiž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) na žádost Škody Transportation vydal předběžné opatření, které největšímu dopravci v zemi zabraňuje v podepsání kupní smlouvy s výrobcem souprav a Rakouskými spolkovými drahami ÖBB. Stalo se tak jen tři hodiny poté, co zástupci Škodovky prezentovali své stanovisko novinářům, přičemž již na tiskovém brífinku v pražském hotelu Marriott vyjádřili své přesvědčení, že úřad jejich žádosti vyhoví. Na rozhodnutí ÚOHS následně plzeňský výrobce v expresním čase reagoval tiskovou zprávou, v niž navazuje na ostrou kritiku ČD ve věci nákupu vozidel pro dálkovou dopravu ze zahraničí. Dráhy se tak ocitají v komplikované situaci: rozhodování ÚOHS v první instanci může trvat několik měsíců, a ani jeho závěr ještě nemusí být definitivním koncem Kauzy railjety. Za největším správním řízením v oblasti veřejných zakázek v dějinách české železnice tak paradoxně stojí firma, jež sama národnímu dopravci dodala řadu vozidel bez transparentních tendrů. Pro dálkovou dopravu ČD jsou v tuto chvíli dopady celé kauzy nejasné; v praxi ovšem znamenají významné oddálení, nebo, v horším případě, úplné zastavení obnovy vozového parku v době, kdy firma bude muset čelit přímé konkurenci soukromých dopravců.
Argumenty z Plzně: railjety jsou staré, drahé, příliš rychlé a málo české
„Vozidla railjet jsou pro provoz na českých tratích zcela nepotřebná,“ zněl první argument generálního ředitele Škody Transportation Josefa Bernarda na včerejší prezentaci pro média. Rychlost na tratích SŽDC podle něj nad dosavadní limit 160 km/h nestoupne dříve, než v roce 2025. Maximální traťová rychlost odpovídající parametrům railjetu naopak na rameni Hamburg - Praha - Vídeň v současnosti tvoří jen necelých 20 % délky trasy. Škodovka tudíž vyvozuje, že i při plánovaném nasazení na německých koridorech nebudou ČD reálně potřebovat více než osm jednotek včetně záloh. České dráhy naopak namítají, že nové soupravy pro dálkovou dopravu kupují s výhledem na dalších minimálně 30 let – a za tu dobu se na poli traťových rychlostí leccos změní. Ostatně i lokomotivy Škoda z přelomu 60. a 70. let využili své maximální možnosti v ostrém provozu teprve na konci 90. let minulého století, kdy vývoj kvality českých tratí konečně dostihl schopnosti třicet let starých vozidel.
Ačkoli se Škoda Transportation brání jakékoli přímé kritice svého německého konkurenta, z jehož dílny "railjety" pocházejí, přesto se nezdráhá jeho netrakční jednotky označit za koncepčně zastaralé s poukazem na věk projektu Viaggio Comfort, jenž letos oslavil své sedmé narozeniny. Hlavním argumentem Škody na margo technické zastaralosti netrakčních jednotek Siemensu je skutečnost, že Viaggio Comfort ve své stávající verzi pro ÖBB nesplňuje předpoklady nejnovější revizi evropských směrnic TSI. Technické specifikace pro interoperabilitu, jež se pod magickou zkratkou skrývají, jsou pro Škodovku obecně magickým tématem. I na včerejším setkání s novináři se výrobce na tyto normy odvolával v odpovědi na otázku, proč lokomotiva 109E, koncepčně starší než Viaggio Comfort, na rozdíl od railjetu dosud není plně schválena a nasazena do provozu, jak tomu mělo být již před dvěma lety.
Hlavním důvodem Škodovky pro rozběhnutí tak silné negativní akce proti modrým railjetům ovšem není ani tak starost o správné rozhodování státního železničního dopravce, jako spíše nechuť k použité metodě nákupu vozidel. Firma argumentuje, že jednací řízení bez zveřejnění, ač ho české právo za konkrétních podmínek povoluje, je u investice v řádu pěti miliard korun nedostatečně transparentní bez ohledu na to, jaké argumenty České dráhy předloží. V zajímavém zvratu událostí se tak největším bojovníkem za průhlednost železničních akvizicí stává společnost, jež sama řadu svých klíčových projektů, včetně většiny jednotek řady 471, realizovala bez řádného výběrového řízení. Takové porovnání ovšem Jiří Bernard odmítá: doobjednávání elefantů bylo podle něj pro ČD technickou nutností z důvodu kompatibility, a to přesto, že v ostatních případech dopravce neváhal objednávat různorodá vozidla v doslova kusových sériích.
Škoda: Věříme, že jsme v právu, a budeme se za to bít
Jaké byly kroky Škody Transportation v této kauze? Ve lhůtě podala námitku k Českým drahám, které ji odmítly. Následovala stížnost k ÚOHS, přesněji návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Stěžovatel si vypracoval 3 nezávislé znalecké posudky na jednotlivé aspekty zakázky. Podán byl také návrh na předdběžné opatření zakazující dopravci uzavřít smlouvu na railjety. Pokud nebude do 11. srpna vydáno, ČD mohou smlouvu podepsat. Podána byla i stížnost k Evropské komisi (DG COMPET) pro podezření z poskytnutí nedovolené veřejné podpory. Rakouské spolkové dráhy (ÖBB) byly upozorněny na podezření z možného porušení českých a evropských zákonů (zadávací řízení) a Smlouvy o Evropské unii (veřejná podpora). Škoda nadále požaduje poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Má plzeňská Škoda co nabídnout? Na tiskové konferenci oznámila spolupráci se zatím nejmenovaným zahraničním výrobcem na produkci osvědčeného řešení pro rychlost 200 km/h. Zdůrazňuje dobu dodání srovnatelnou s dodávkami jiných evropských výrobců.
Zdroj: Škoda Transportation

Až na pár výjimek je v Polsku organizace veřejné dopravy žalostná. Což se bohužel odráží i na VRT. Obraťte raději svou pozornost do Švýcarska, kde svoji krátkou "dvoustovku" vytěžují šesti páry vlaků za hodinu. (každých 30 min svazek v převážně dvouminutovém následu).
Pokud vím, tak to hlavní, tj. poloměry oblouků jsou na 250 a tak byly projektovány od začátku. Být něco takového u nás Praha - Brno, tak věřím, že se to přeci jen využije lépe než poláci doposud CMK...
Ale to už je hodně OT.
Neobejdeme se bez nového zabzař - pravděpodobně ETCS. Například ve Švýcarsku nebo v Itálii je ETCS Level 2 už odladěno a poměrně spolehlivě funguje.
Pak se musíme modlit, aby nějakého urychleného inteligenta nenapadlo šetřit na balízách dejme tomu mezi Benešovem a Prahou nebo Brnem a Vyškovem a mít následné mezidobí třeba 5 nebo 10 min. Pak by to bylo opravdu za hodně peněz málo muziky...
Pak je taky potřeba změnit pár vyhlášek (namátkou Stavební a technický řád drah) a technických norem. K tomu je třeba dodat, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Až Škoda předvede skutečný vlak ve srovnatelné kvalitě jako je Railjet, teprve pak se můžeme přípomínkami ŠT začít zabývat.
VRT nesouvisí s veřejným dluhem.
Můžete mít VRT, po které pojede 1 pár vlaků každou hodinu, nebo jen každé dvě hodiny. Taková trať se asi nesplatí. Takovéto představy včetně třeba projetí Plzně se u nás objevovaly v 90. letech a bohužel se ještě částečně drží.
Nebo můžete mít VRT s půlhodinovým taktem nejrychlejší vrstvy (přičemž Praha - Brno si ve špičce umím představit i 15 min), k tomu jeden nebo dva hodinové takty rychlíků (např. Praha - ČB nebo ČB - Jihlava - Brno) a na obou koncích nejméně jeden půlhodinový takt Sp.
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP,
- editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.











