M 474 003: Základní návěst musí být stůj, pokud přijíždí vlak, musí nejprve dojít k uzavření přejezdu, pak ke kontrole zda tam nic nezůstalo a pak teprve k návěsti povolující jízdu.

Já nevím, jestli jste četl předchozí diskuse nebo vnímal to, co bylo řečeno v médiích. S vaším bezva plánem je možno přejezdy rovnou zrušit, protože jinak bude permanentně zavřené. To, že před 50 lety točila nějaká paní klikou a bylo tam hradlo, to je opravdu super historka. Naprosto neaplikovatelná v dnešní době.

Smutná věc, tyhle katastrofy. Ještě smutnější jsou pochovaní a pozůstalí. Nejsmutnější je, pokud odejdou zbytečně - tehdy, kdy přeživší pokračují v předchozích omylech a cesta k opakování tragédií je otevřená. A je to tím smutnější, pokud se tendence k opakování chyb objevuje i mezi fandy či přímo pracovníky železnice. V diskusi zaznělo spoustu témat. A podle mě ta nejdůležitější nezazněla. Pokusím se je probrat od nejjednodušších - tak bude vyšší šance, že laskavý čtenář-fanda-pracovník dojde co nejdále tam, kam až mu jeho ochota/čas/zloba dovolí.

1) Ukvapené soudy. Nebyla by to asi česká diskuse, kdyby v ní nebyly fámy, ukvapené závěry a předčasné soudy. Příkladem zde níže písemně uvedeným je diskuse o řidiči, jež utekl před nehodou, jak ho potrestat za předčasný útěk, jak jeho předčasný útěk signalizuje jeho debilitu atd.

Teď nemám v plánu nominovat řidiče na Nobelovu cenu v jakékoliv podřadné kategorii politické inteligence, ale ukázat na to pro začátek slíbené nejjednodušší - ukvapené soudy. A spíš na jejich dlouholetou příčinu.

A ta je v tom, že místně není ve zvyku říkat lidem pravdu. Je to tuze iluzorní postup s pochybným krátkodobým přínosem a má to svoje velmi špatné dlouhodobé důsledky. Především smutnou praxí ověřenou zkušenost, že fámy mohou obsahovat více faktů, než oficiální verze. A to je nebezpečnější, než pravda sama. Kdo měl kolem dubna 1986 už posbíráno trochu rozumu, ví, o čem mluvím.

Tenhle jev ale v 89 nezmizel, naopak. Účastnil jsem se řady vyšetřování nehod v jiném oboru a žasl jsem, jak to chodí. Utajování podstatných fakt, zamlčování okolností, neochota odškodnit poškozené, ignorování manažerských rozhodnutí, které předpoklady nehod umožňovaly nebo dokonce navozovaly...

Nevyčítám to místním, narodili se do toho, vyrostli v tom a jednají podle toho. Ale poukazuju na to a zmiňuju to jako první - protože to ovlivňuje dlouhodobě mnoho dalších bodů. Negativně. A netýká se to jen tohoto případu.

Připomenu vám záměrně případ, který si právě tady můžete sami dohledat. Jedná se o případ z hlavního nádraží v Praze, kdy vlaky od sebe zastavily na téže koleji na vzdálenost zhruba jednoho vagonu. Vedla se tu debata, místy celkem technicky zasvěcená, s jednou spekulací, a totiž že vlak ve skutečnosti nezastavil strojvedoucí, ale jeden z cestujících s velmi dobrou místní znalostí. Debata došla až do konkrétních technických detailů o nálezových stavech ventilů v brzdovém potrubí... a s nadějí, že výsledná zpráva dá na všechny tyto otázky odpovědi... To se pochopitelně nestalo. Vyšuměno do ztracena. Bez jasných odpovědí na otázky, bez jasného popisu příčin, průběhu.. Ani nemusím být v té konkrétní vyšetřovací komisi, podle mlhavých výstupů si umím představit, jak se závěry psaly....A co hůř, co se v reálu nejen napíše, ale udělá pro neopakování.. Nevím, kolik uplynulo vody, a objevila se fotky od Kolína hl.n., a to prosím omylem u jiného případu - a tak si říkám, kolik jich asi je?

Nejhorší vůbec je popud od zaměstnanců - nemluvte o tom, zablokujte diskuse. Mám pro vás špatnou zprávu. Tohle nešlo ani v 86. Zkoušeli to, ale bez úspěchu. Tím méně to jde dnes. Lidi o tom budou mluvit a psát a to i tehdy, když tomu nerozumí. Každý, kdo si může/umí koupit jízdenku, o tom může (a taky bude) mluvit a psát. Týká se jich to. Může se jich to týkat, protože Pendolina, kamiony i přejezdy tu budou i zítra.

A taky proto, že je tu zvykem neříkat pravdu, a hlavně ne celou. Pohyboval jsem se v pár zahraničních společnostech, kde výsledné zprávy a opatření (konkrétní, fyzická, investiční, bezpečnostní, organizační atd., ne nějaký žvást na papíře) reflektovaly skutečný stav a průběh věcí a trochu jim záviděl to, čemu říkali firemní kultura - nebyl tam prostor pro spekulace, fámy, předčasné soudy... Nebyl k nim důvod. A nebylo to proto, že by někdo fámy zakazoval. Jednoduše tam nejsou potřeba. Hodně o tom přemýšlejte, protože - právě tohle je specielně tady na východě to nejjednodušší a přitom to nejdlouhodobější, co nejen na tomto případu běh věcí ovlivňuje. Zapomeňte jednou provždy na to, že zákazem a nemluvením o věcech něčemu/někomu prospějete. Jednak se vám to nepovede a druhak tím naopak řadu dalších případů poškodíte. Viz mnou uvedený příklad ukvapených závěrů u celé řady diskutujících. Ještě jednou - nevyčítám jim to naopak! Jsou dokonalým lakmusovým papírem, jak to tu s pravdou chodí... A bohužel právě mezi povolanými.

2) Pojďme k něčemu jen o málo složitějšímu, než jsou zákazy debat a diskusí (cestujících o katastrofě vlaku, který vezl cestující), a tím jsou rozlomitelné závory.

O rozlomitelnosti závor jsem se dozvěděl jen náhodou od kamaráda, jehož táta byl strojvedoucí. Jinak bych to nevěděl. Ve vyhlášce (dříve, dnes zákon o ...blabla bla) jsem o rozlomitelnosti závor nečetl ani řádek. A to jsem jich četl už pár verzí.... Dost podstatná chyba, řekl bych, že se fakta o podstatných bezpečnostních zařízeních podávají lidovou slovesností mezi předškoláky mezitím, co hledají vylisované pivní zátky mezi pražci a v pampeliškách pod peronem.

O tom, že zvednutí závory má jakési zpětné dopady už vůbec nemluvě. Asi mě o tom můj dávný kamarád z dětství u hledání zmíněných zátek zapomněl poučit. Anebo svou předpokládanou povinnost splnil, ale zrovínka projížděl kdysi funkčními vlečkami chemický, řepný nebo nějaký jiný manipulační vláček a já tu dost důležitou informaci přeslechl. A učitelky, dozor na dopravních hřištích, instruktoři autoškol, bezpečnostní školitelé a další a další už se k tomu nikdy ani slovem nevrátili. Škoda. Asi měli všichni něco naléhavějšího. Nebo jim to podstatné neřekl ani jejich kamarád. Ale nešť, co řekne nebo neřekne kamarád, podle toho se může jednat ale nesoudí, ne? A co autoři vyhlášek, zákonů?

Možná by si měli autoři takových vyhlášek a zákonů vyhradit čas na to, aby se pořádně chytili za rypák. Tohle je totiž přesně doklad bodu 1), neřekne a nenapíše se pravda , a když, tak ne celá, v tomto případě o závorách, jejich zvedání a jejich překonávání. Myslím, že vyhláška či zákon o pozemních komunikacích k tomu byl po celé dekády ideální příležitostí.

*)Pokud to náhodou náš prasecký parlament doplnil nějakým vhodným přílepkem do zákona o pěstování okurek, pak se samozřejmě laskavému čtenáři za svou neschopnost přečíst důsledně všechny sračky našeho zkurveného právního řádu hluboce omlouvám, ale tím spíš by si povolaní měli uvědomit rizika stavu, kdy si podstatná fakta ne/sdělují předškoláci u kolejiště, páč osoby za to placené to a)sami neví, b)serou na to c)neobtěžují se to napsat tam, kde je to nejvíc potřeba. Já třeba po mnoha dekádách až po přečtení této diskuse zapochyboval, kolik vlaků jsem minimálně solidně přibrzdil... A tady se volá po zákazu diskuse... Už chápete, proč 1) zakazovat diskuse je nesmysl 2) jak moc za hovno vyhlášky a zákony upravující chování na přejezdech stojí? A jaké to (plošně) mělo, má a může mít následky?

3) Ne laskavý čtenáři, to stále ještě není souhrn, jen stále stoupáme schůdek po schůdku od jednoduchých ke složitějším tématům, které na sebe navazují, a které si, obávám se osoby i z povolaných, nemají chuť přiznat. Třetím bodem totiž budou - závory, tentokráte na na koridorech. Živě si představuji, jak se otřásli právě ti, jež před chvíli viděli, kterak si neberu servítky před autoškolami a zákonodárci...nuže ani zde tomu tak nebude..

Bylo nebylo, v jedné kotlině uzavřené horami položili za císaře pána náramně mnoho kolejí. Byly k tomu dobré důvody, bylo tu mnoho měst, a také průmysl, strojírenský, stavební, chemický, potravinářský i dost dalšího, inu jak už to tak v Evropě zhusta bylo... Pak se císař pána zbavili, ale s jeho dědictvím už to tak snadné nebylo. Což o mašinky, mašinky dělali krásné, rychlé, baže čím dál rychlejší. A pak už ani pára nestačila, měděné pavučinky natáhli, natáhli je, natáhli je nad...nad tím císařským dědictvím, kde jinde. A mašinky dělali ještě rychlejší, a ty jejich mašinky jezdily brzo 200.....v cizině. A to ve východní cizině. U nich ne.

U nich se jen psaly studie, plány, disertační ba strategické práce (namísto pořádných zákonů) a mnoho stromů padlo na to, aby...nic. Jezdili dál po těch kolejích císaře pána. A byl to tuze velký randál, když se panťák rozběhl po hlavní trati k hlavnímu městu, že ani mluviti při rychlosti tehdy běžného automobilu nebylo možno... A za ten dlouhý čas jim všichni utekli. Vlastně ujeli. V rychlých vlacích. A tak koukali smutně na Francouze, kteří si na své státní dráze vyšlechtili a vybrousili svůj klenot a démant, ano i v katalozích dětských vláčků a obrazových atlasů byly stránky s písmeny SNCF a TGV ty nejohmatanější...

I jednoho dne pochopili, že jim ujely nejen vysněné rychlovlaky, ale dokonce i jejich vlastní rychlé mašinky (na východ) a u nich nikdy tak rychle jezdit nebudou, i když by technicky mohly... A tak si řekli, že si budou na rychlodráhy na tom císařském dědictví alespoň hrát.

Slibným předpokladem dobré hry je dobrá hračka. Není nutností, ale s ní hra lépe vypadá. I usmysleli si, že když uměli vždy krásné a rychlé mašinky, že si postaví celý rychlý vláček. Dobrý nápad ale brzy zadrhl na lecčems nepěkném té nové doby. Vláček nepostavili, ba svoji továrničku rozvrátili, ano i na prach rozbili, tedy to, co nerozkradli.

I co, tedy si rychlou hračku koupíme. A co by ne. Léta hojnosti, kradlo se po celých bankách, ach ta báječná divoká léta hojnosti. Ale přeci jen, taková hračka něco stojí, to není rohlík nebo limonáda. A tak jich nebylo tolik, kolik si tak přáli vidět ve svých dětských snech.

Taky se jí nechtělo moc jezdit po dědictví císař pána, inu kolej, to nejsou jen dvě kolejnice - ale škarohlídy vyhodíme a hračky si zprovozníme, tohle v kotlince vždycky šlo. A šlo.

Taky hračka nemohla jezdit svou plnou rychlostí, no vůbec nikde v provozu, vážně...ale co, vždyť je to hračka, co na tom, že předešlé mašinky mohly jezdit po starých kolejích stejně rychle...

A tak měli hračku, co nemohla jezdit, jak mohla, a mohla jezdit, jak mohly i starší mašinky. Ale s touhle ta hra lépe vypadala. Pak nějaký klouček položil na koleje pár kuliček z ložisek, a kolečka to ošklivě pochroumalo. Ty ty ty, zlobivý kluku, rozzlobili se majitelé hračky, tys nám naši nejmilovanější hračku klukovinou za pár korun pochroumal, my ti to ale spočítáme! A spočítali. Kdyby tak všichni kloučci za klukoviny u kolejí totéž dostali, to by byla náramně bohatá dráha. Tohle ale bohatá dráha nebyla.

Byla chudá, tuze chudá, a to chudá tak, že si musila vystačit s tím c a k dědictvím i pro tu hračku.

Většina kloučků si své hračky žárlivě střeží. A taky chce dát na odiv. Ať už je to drak, vzduchovka nebo kolo. Nebo dneska mobil? Snad. Ale něco zůstane - a tím je vždycky snaha po maximu. Žádné letadlo neletí na 2/3 rychlosti nebo méně, když může letět naplno na to, na co je postaveno. Vlastně Concordu nad souší se to stalo - a stala se z něj náramně drahá hračka. Žádný kamion nejede 2/3 své provozní rychlosti, ba naopak se do rychlostního limitu kromobyčejně často nevejde...

Ale hračce jménem Pendolino se to v kotlince stalo. Na starých, byť opravených kolejích císaře pána, mezi starými mašinkami, kterým se uměle protahovaly jízdní časy, aby bylo náležitě znát, který je ten nejnej vláček, ta nejúžasnější hračka. A na tratích se spoustou přejezdů. Se závorami. I bez závor. Dodnes. Vážně na hlavních tratích. Těch, co se pokládaly za císaře pána.

Dokud jezdili staré mašinky s velikým hlomozem, nikoho přejezdy netrápily. Ale když si chtěli začít hrát na rychlé vláčky, přišly potíže. Copak na klukoviny umíme udělat bububu, což o to. Ale co s tím provozem, který už není, co byl za císaře pána na přejezdech? A co s tou drahou hračkou, která nemohla jezdit rychleji, než starší mašinky?

Byla to náramně chudá dráha, co si chtěla hrát na bohatou a rychlou dráhu. S dědictvím císaře pána. Na mosty neměla. Na podjezdy také ne. Byla to jen chudá dráha, co si půjčila na pár rychlých vláčků, které rychle jezdit nemohly, a tak musela zdržovat ty ostatní, aby hračka rychle vypadala. A tak si tam hráli a hráli na těch starých opravených císařských kolejích s přejezdy, až jednoho dne.........

4) Když už jsi, tolerantní čtenáři, přežil ten pohádkový tón, tak bych se rád pozastavil nad jedním zdánlivě samozřejmým, a přesto pohádkovým tématem z diskuse. Zazněl tam reálný konkrétní příklad dráhy z předválečné éry (ano z kotlinky, nemluvíme teď o cizině), kdy se dráha stavěla zásadně bez úrovňového křížení s jinými komunikacemi. Pro parní mašinky tehdy ještě. A autor tam dopáleně podotýká, že co šlo ve 30tých letech, musí jít i dnes.

Velmi nerad to říkám, ale podle mě se dotyčný pohádkově mýlí. Nejenže zjevně není možné vše, co možné bylo ve 30-tých letech, ale naopak je myslitelné to, co tehdy myslitelné nebylo - např. tehdy by si nikdo nepořídil mašinku na 2/3 využitelné rychlosti hned v 7 kusech (a to jen proto, že na 10 ks nemá), ale bezpochyby by si ani nedovolil hrát si na rychlou dráhu na elektrifikované trati rychlostí, kterou svedly v provozu motorové vozy o 80 let dříve. Tehdy totiž povolaní věděli, co k čemu patří a co kde jak a proč má a nemá jezdit. Dnes to tak není. Minimálně u nás ne. Stále ještě ne. Nebo spíš už ne. U lidské hlouposti totiž žádná časová souslednost vůbec nic neznamená. Tolik k příčinným souvislostem 30tých let a dneška.

5) Dostáváme se, už nemnozí laskaví čtenáři :-))) k dalšímu tématu, které s ostatními přeci jen logicky souvisí, a to je zde probíraná ...odolnost Pendolina. Ber to jak ber, rychlost kráčí s dobou. 160km/h, to jsou výstavní motorové vozy Německa 30 tých let, zlob se nebo ne. 200km/h, to jsou elektriky ze Škodovky exportované v 70tých, 80tých letech minulého století, věř anebo ne. Rychlé vlaky a rychlodráhy...to je svět, na který jsme si chtěli hrát. S dědictvím císaře pána. A zjistili jsem ošklivým způsobem cenu té hry. K dráze císaře pána katastrofy patřily. Plyne to nevyhnutelně z přejezdů, mechanických návěstidel, lidského faktoru - toho všeho, co dráha chtějící si hrát na rychlou, provozuje nebo do nedávna provozovala. A nemá na to se toho zbavit.

Skutečná rychlodráha, bezpečná, která se může pochlubit 0 mrtvých pasažérů, vypadá věru docela jinak. A nemusíme v tom být průkopníky. Hůř- už ani nemůžeme. Už existují. Dávno, dá se dnes říct. Jak dávno je dnes 1964 a první Šinkansen? Ale můžeme se od nich učit. Je skoro na čase. Přejezdy? Lidský faktor? Tohle musí ze hry ven. Letectví už to také pochopilo, a to jsou úlohy podstatně složitější. Pro udržení nebo zvýšení bezpečnosti v rostoucím provozu nelze jinak.

První, co je třeba pochopit je, že rychlost, která kráčí s dobou, kráčí také s hmotností, hmotnost s energií a energie s cenou. Jsou to pojmy, které se vyučují už na základních školách. Kdo necivěl z okna ví, že tyto pojmy jsou spolu svázány ve fyzikálních a matematických vztazích a jeden z důsledků těchto vztahů je, že rychlé vlaky se ani mezi cisternami, ani mezi náklady oceli prohánět nemají. Je řada míst na světě, kde to pochopili. Možná proto mají některé rychlodráhy 0 mrtvých. Třeba to taky jednou pochopíme. Jiná věc je si na rychlé vlaky s drahými hračkami jen hrát. Ale o tom jsem už psal.

6) Shovívavý čtenáři, teď bych rád otevřel téma, které vůbec není odtažité a u kterého mě velmi mrzí, že ani od jednoho "fandy" či dokonce povolaného nezaznělo, a přitom je do očí bijící. Dokonce sám předmět si diskutující často vzali na paškál - ale nepochopitelně nesprávně. A to je ten náklad toho kamionu. Ocelové plechy. Nevidíte to? Ocelové plechy veze kamion. Nic? Ocelové plechy veze kamion přes železniční přejezd a hračku to rozseká na kusy. Včetně lidí. Pořád nic?

Tak jinak. Nedávno se objevila zpráva, že ve ztrátě je už i cargo. Nákladní doprava. Po dlouhou dobu ziskové. A řada komentů k tomu. Ozval se i někdo z gř a sám se rozčiloval, že dopravu po vlečce v rámci jednoho nádraží jde získat nejdříve do 2 dnů. Ještě pořád to nevidíte?

Tak ještě jinak. V 89 si tady cinkáním lidi vymohli jiný systém. Založený na prospěchu měřený ziskem. Jejich vůle. Vyděláš-získáš. Proděláváš-měl bys s tím seknout. Tohle si lidi vybrali. Ani dráha to nemůže dlouhodobě ignorovat. Hůř - nákladní doprava už to neignoruje dlouho a tak se nejen rajčata ze Španělska, papriky z Bulharska, ale už i ....ocelové plechy, to snad ne, ocelové plechy se vozí kamionem. Už to vidíte?

Fandové a povolaní řeší ocelové plechy vs pevnost skříně Pendolina, řeší se tu kde je motor Pendolina a proč nerovnice hybností tu či onde, ale základní otázka smyslu nákladní dopravy, smyslu nákladní železniční dopravy - a zvlášť u takového nákladu - ocelové plechy, tu nezazní. Od nikoho. Ticho. Na oborovém serveru.

Patologie prorostlá naší c a k dráhou je tak hluboko, že pro stromy už nevidí les ani fandové, ani povolaní. Zmizel mezi větvěmi proškrtaných grafikonů a jehličím zdevastovaných dotovaných jízdních řádů.

Kamion vozí ocelové plechy, cargo je ve ztrátě a tady v kotlince se vyplatí rachotit s ocelí přes přejezdy - naložené pod celtou návěsů. Nechcete swe náhodou povolaní chytiti pořádně za rypák???

7) Vzácný čtenáři, pohlédněme teď na chvíli, proč je na základě výše uvedeného naprostým nikam nevedoucím nesmyslem další zhusta probírané téma, a to je - drakonické potrestání aktérů. Tohoto či budoucích. Jistě je namístě prvotní emotivní reakce, kdy hloupá lidská chyba stojí lidské životy. Pokud ale zůstaneme v tomto stupni reakcí, nepochybně obdržíme, co si jednoduchost tohoto postupu zaslouží - haldu drakonicky potrestaných, a k tomu druhou haldu - mrtých. Existovala jedna převeliká země, která právě na tom chtěla stát a chvíli se i zdálo, že stojí.

Hrála si tuším i na termojadernou supervelmoc. A hrála si na to právě tak nějak do roku 86, kdy ošklivým způsobem vyšlo najevo, že operátoři jaderných reaktorů tak docela úplně neví, co se uvnitř těch reaktorů odehrává a co si k nim mohou a nemohou dovolit. Následky jsou poměrně celosvětově známé.

Kdyby měli zaplatit za škodu, kterou způsobili....

Doufám, že z tohoto smutného konkrétního příkladu je jasná absurdita podobné úvahy. Tyhle tendence měly své opodstatnění řekněme tak do Osmanské říše. Tehdy snad naposled mohla být myslitelná způsobená škoda v jakési korelaci s vymahatelným trestem.

Dávno tomu tak není. Člověk toužil po rychlosti, energii a možnostech dřívě jemu zapovězených a dosáhl jich. Vymkl se limitům, v nichž se vyvíjely jeho smysly a ocitl se v prostředí, kde stačí vteřina špatných rozhodnutí a škoda převýší vydělatelné za celý život.

Aby to bylo ještě jasnější, pokrok se nezastavil ani dnes (nedívejte se prosím jen na naši železnici:-))) a možnosti člověka budou dál růst. A s nimi i velikost škod, které může lidská chyba způsobit. Ale vydělatelné se žádným podstatným způsobem nezvýší. Chápete tuhle nerovnici?

Jestli ne, můžeme se vrátit k Osmanům nebo k Sovětům, mít lágry plný drakonicky potrestaných, aniž by to člověka a jeho budocnost nějak změnilo k lepšímu. Spíš naopak můžeme konstatovat, že výsledky tohoto přístupu stály za pěkný hovno, soudruzi. Tolik k návrhům drakonických trestů. Pro ty pomalejší - pokud vteřina špatných rozhodnutí vede v profesi plné šikany a hodnocené akorát na živobytí ke škodě měřené v létech trestu, je úplně fuk, jestli jich bude 5, 10 nebo 50. Takový systém stojí na hliněných nohou, ať to vidět chcete nebo ne.

A stejně tak, jako v případě bloku RBMK v létě 86 přímí aktéři nebyli jediní, kdo situaci měli a mohli zabránit. Ano byli poslední. Ale je nutné odmítnout, že jediní. Oni nebyli ti, kdo kradli materiál na izolaci reaktoru při jeho stavbě. Oni neměli ten nápad dělat vojenský test plynoucí z izraelského leteckého útoku na Osirak v 81. A ani neměli na svědomí tlak provést ho nepřipravenou noční směnou. Bylo lze uspořádat šarádu a odsoudit ty poslední, co s tím měli co do činění. V dobách, kdy vše hrálo s lidskými smysly a jejich možnostmi to dávalo smysl, ostatně tehdy se právo rodilo. Ale do budoucna to nedává smysl. Neobstojí to. Takových Poláků, Rumunů, Turků nebo našich bude stejně nebo víc. Cena jejich nákladu a možná způsobená škoda bude růst.
A oni se budou rodit stále naprosto bez vědomostí o stále složitějším světě.

Doufám, vyjímečný čtenáři, že když jsi dočetl až sem, že je to na bohužel už reálných příkladech zřejmé. Poměry a vztahy zrozené za dob kupců, sedláků a mlynářů ztratily svá měřítka. Čím větší průšvih, tím je to jasnější. Moc člověka roste, složitost světa kolem nás roste a čas pro správné rozhodnutí člověka se zkracuje. Možnosti člověka ale nerostou. Existovaly režimy, které věřily, že tvrdostí vymohou zlepšení. Osmani to táhli několik století, v dobách šavlí to ještě šlo. Říjnový pokus hodnotící kybernetiku jako buržoazní pavědu nepřežil ani průměrný věk člověka a skončil v bolestech po velké explozi aktivní zóny své chlouby. Jeden z nejtvrdších režimů v korejských horách sice vydupal ze svých lidí jadernou bombu, ale po 65 letech své existence umírá hlady. Tudy cesta nevede.

Resumé. 1)Můžete mlčet, blokovat, mazat, zamlčovat, tajit, nechávat tím ožívat fámy, šeptandu a volání ulice.

2)Můžete flikovat pravidla a zákony, kašlat na jejich informační hodnotu, udělat z nich nepřehledný sajrajt.

3)Můžete si na c a k dráze hrát na rychlodráhy budoucnosti, i s přejezdy, lidským faktorem a drahými křehkými hračkami.

4)Můžete si falešně namlouvat, že lidé dnes budou automaticky chytřejší, než byli dřív

5)Můžete patologicky řešit nepodstatné detaily následné průšvihům a nimrat se v nich, zahrabat se do nich a libovat si v tom, nevidíce příčiny a podstatu

6)Můžete provozovat osobní a třebas i nákladní dopravu s nataženou rukou pro dotace a kupovat si hračky a protežovat je na úkor prostředků se stejným potenciálem a můžete klidně hodit za hlavu otázky týkající se smyslu takového počínání a můžete to udělat i jakékoliv činnosti člověka, kašlat na to, zda se to vyplácí či ne.

7)Můžete žádat čím dál drakoničtější tresty a čím dál větší tlak na ty poslední, kdo s něčím mají co do činění, strojvedoucí, řidiče, operátory reaktorů, dosaďte si co chcete.

Resumé resumé - jen se pak nedivte výsledkům. Protože všechny předchozí chyby už byly zevrubně prozkoumány a výsledky jsou známé a při opakování předpověditelné. To vám samozřejmě nebrání je zopakovat. Jen se netvařte, že s tím nemáte vůbec nic společného. Máte a podle mě víc, než chcete. Nejen zdejší povolaní. I fandové. Pokud se totiž ani tady neozve otázka po základním smyslu těch dotčených věcí, ani v osobní (hrané a poškozené), ani v nákladní (disfunkční a konkurencí ničené, teď už i fyzicky) dopravě, pak jste fandové, kteří jsou ochotni přehlížet podmínky pro umírání a zánik toho, čemu fandíte. Berte to klidně jako osobní útok na vás. Je přesně tím. Nevyhovuje mi to, myslím to tak a vytýkám vám to. Hlavně těm, kteří volají po maximálních trestech. Nepočítám se mezi vás. Nedává mi to žádný smysl.

Myslím, že jsem zaznamenal jen dva hlasy principiálně k věci. Jeden někde od Dukovan s přístupem k průšvihům a jeden snad projektant staveb s mottem:"stavíme pro lidi, ne pro to, aby se někde proháněly lokomotivy". To je, zlobte se klidně na mě, na 200 příspěvkovou diskusi oborového serveru trochu málo.

A až budete s rukou třesoucí se spravedlivým hněvem klikat mínus, přečtěte si první dvě věty mého příspěvku a položte si znova otázku, zda ti mrtví opravdu odešli zbytečně s tím, že dráha za nic z toho, co se stalo opravdu, ale opravdu ani za mák nemůže, nemohla to ovlivnit, nic z popsaného nevěděla a dál se pojede stylem stejným močálem černým okolo bílých skal...

A pokud i teď je odpověď "Dráha a její manažeři naprosto nevinní", tak vás chci upozornit, že případů zastavování vlaků pár metrů od sebe, vykolejování, projíždění se po nádražních halách začíná být nevkusně dost. A vaši zákazníci, říkejte si jim třeba kaštani, si o tom a o vás budou dělat obrázek nezávisle na tom, jak vysoko v budkách sedíte a naopak závisle na tom, pro jaký ranec zase natáhnete ruku, kolik jste prošustrovali. Pokud jste totiž opravdoví fandové či dokonce povolaní dráhy, pak by vás měli trápit věci, které jsem popsal (a zdaleka ne jako první). Já, a to, jak moc vás namíchne můj příspěvek, by vás nemělo moc zajímat. Ledaže by na něm bylo ledacos pravdivého.

Podle mých znalostí (nejsou z mé hlavy, to mě učili u zkoumání nehod) totiž velké maléry jen ukazují počet malých skrytých malérů, tak jako vynořená část ledu ukazuje velikost té skryté po hladinou mlčení. A mám nepěkný dojem, že obojí roste.

Pokud i po stopování vlaků proti sobě a projíždění hal chcete vyrábět dojem, že s bezpečností na dráze je vše ok, vykopejte rovnou pár hrobů dopředu. Budou se hodit.

Edit:sorry M 474 003, napsal jsi to k věci během mého psaní a já tě z hlasů k věci vynechal. Takže - M 474 003 psal k věci.

Totéž vztahuji na všechny, kdož hlasovali proti přejezdům (s tím stavitelem/projektantem)

Divím se že tady se řeší všechno možné, včetně práce policie, ale že nikoho nenapadlo, že stohy plechů nepatří na kamion, ale mají jet po železnici? Jsou snad lehce zkazitelné, nebo vyžedují po dobu přepravy dohled?

Mýtné brány zavedla pravicová vláda, v honbě za ziskem, ať to stojí co to stojí. Co přinesly? Jízdy kamionů po obcích a komunikacích které na to nejsou stavěny, jak z hlediska únosnosti, tak z hlediska bezpečnosti.

Je to něco podobného, jako spotřební daň z potravinářského lihu, kdyby byla stajná jaku u lihu technického, nedošlo by k žádné lihové aféře, protože přimícháním technického lihu do nápojů by nikdo nevydělal ani korunu tak by k tomu nebyl důvod. Nejsem chemik, možná jsem použil nesprávné názvy ale snad každý pochopí o co jde.

Tady se řeší všechno včetně mýtných bran ale

SŽDC má naprosto neschopné zabezpečení přejezdů, které není vhodné ani pro vlečku kde jezdí sunuté vlaky. Zabezpečovací zařízení musí reagovat na obsazení přejezdu silničním vozidlem. Základní návěst musí být stůj, pokud přijíždí vlak, musí nejprve dojít k uzavření přejezdu, pak ke kontrole zda tam nic nezůstalo a pak teprve k návěsti povolující jízdu. Takhle to bylo, dokud přejezdy byly ovládány z hradla nebo stavědla, samostatná závorářská stanoviště byla taky nebezpačná, protože závorář neměl žádná návěstidla, kterými by zabránil v jízdě vlaku. Na hradlech byly návěstidla z obou stan přejezdu, pokud nebyly stařeny závory, nebylo možné dát ani jedno návěstidlo do polohy dovolující jízdu. A pokud bylo jedno nebo obě návěstidla v poloze dovolující jízdu, nebylo možné otevřít závory. K nehodám tohodle druhu nemohlo vůbec dojít.

Na Britských ostrovech mají závory otočné kolem svislé osy, pokud nejede vlak, přehrazují kolej a brání vstupu do kolejiště. Takováhle závora má šanci zjistit, zda na přejezdu nic nezůstalo. Nevím jak to mají udělané, ale předpokládám, že pokud závoře něco brání v pohybu, nedojde do koncové polohy a pak není možné dát návěstidlo do polohy dovolující jízdu. Pak se zřejmě postupuje tak, že vlak dojede k přejezdu krokem a situlace se řeší na místě. Navíc závorá má na obou stranách velice výrazné bezpečnostní prvky a pokud přejezd není v oblouku, tak strojvedoucí z dálky vidí, zda se přejezd zavřel.

Přitom zrovna tady se podjezd postavil dal. http://mapy.cz/s/jWMU 52 metrů délky, při 10% klesání 5,2 m výšky. Z druhé strany je prostor přímo luxusní. Jenže tehdy, v době rekonstrukce železnice, dálnice nebyla a jezdilo se přes Petřvald po I/58, takže na tom přejezdu byl mnohem menší provoz.
Pokud by tam byl retardér zabraňující vjezdu kamionu, tak neprojede ani linkový autobus, kterých tam jezdí několik linek. To by výhra nebyla.

Lol Phirae: Když tam jezdíš, ptal ses místních?

Chary: Do Itálie osobně nejezdím, tak to mám z druhé ruky. Těžko si lze asi představit, že by na tísňové lince věčně řešili obyčejné přestupky. Když nad tím uvažuju, tak buď na to mají speciální linku, kam se to hlásí a policie následně hlášení prověřuje anebo je to blbost;-).

Ve Studénce prostě dráhu nechtějí, vlakům hází do cesty kde co - tu most, tu náklaďák. Mělo by se s tím něco dělat! A ty vlaky by se také nemuseli předvádět 160 km/h. V Maďarsku vlaky před chráněnými železničními přejezdy pravidelně snižují rychlost na 20 km/h, tak proč ne u nás? - To pro "odlehčení", ale teď vážně: "Polský řidič, který vjel ve středu na přejezd ve Studénce, přiznal, že si po místní komunikaci zjednodušoval cestu. Vyhýbal se dálnici D1, která je od místa nehody vzdušnou čarou asi 2,5 kilometru. Na ní by musel platit mýtné." - Další důkaz debility "zpoplatnění" vybraných komunikací. Pominu-li tento benefit (2 mrtví, 18 zraněných, nejméně 160 MKč škoda), pak co - dopravce stejně nějaké komunikace použije, použije ale komunikace s nižší únosností a kapacitou, horšími směrovými, sklonovými podmínkami a tedy s horšími jízdními možnostmi = nadělá více škod (více opotřebí komunikaci), spotřebuje více času, spálí více pohonných hmot, znečistí více životní prostředí, občas někoho přejede či poškodí přilehlou nemovitost při průjezdu osídlenými oblastmi...

Za cca 45 let jsem se jako strojvedoucí, či pracovník SZD / SSZT zúčastnil vyšetřování cca 150 střetnutí na zabezpečených přejezdech. Přestal jsem počítat poměrně brzy po sdělení spokojeného řidiče v přední půlce Škody 1000MB "Soudruhu strojvedoucí, vy jste věděl, že mi auto zničíte a nic jste proti tomu neudělal". Taky nevěděl, jak se na přejezd dostal.

To ce zde uvedu není žádná statistika, pouze osobní názor :

Většina řidičů nebyla schopna vysvětlit, že si přejezdu a jeho vybavení nevšimla (je to zjevně o tom, co uvedu jako citát z Rudého práva okolo roku 1980 následně)

-- střet na zabezpečeném přejezdu bez závor : většina řidičů jsou místní znalci z okolí cca 10 km od přejezdu, kteří TI UKÁZNĚNÉ PITOMCE STOJÍCÍ NA VÝSTRAHU, OBJEDOU JE V LEVÉM PRUHU a skončí pod vlakem. Ve většině případů se zapnutým levým blinkrem !

-- střet na zebezpečeném přejezdu polovičními závorami - v zásadě vyjímečně, NEFUNGUJE TU PSYCHOLIGICKÁ ZÁBRANA BŘEVNA ZÁVORY ZA CCA 4000 Kč PŘED AUTEM
k tomu bych dodal, že Ti, co kličkují mezi závorami jsou průběžně likvidováni (osobní auto moc škod nenadělá, kamion to prostorově nezvládne)
ASI NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ - i tady prosím o změnu ČSN 34 2650 v tomto smyslu

-- celé nebo dvojité závory - časté střety s velkými škodami - velmi častá reakce řidiče PŘEDE MNOU ZA PŘEJEZDEM BYLA ZÁVORA, TAK JSEM NA TO DUPNUL

V letech 1975-1985 jsme poměrně často našli výtisk z Rudého Práva (nebo se na něj řidiči odvolávali), že pravděpodobnost střetu auta s vlakem je 1 ku cca 2 000 000 (RUSKÁ RULETA MÁ STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST), zjevně je to VELMI OBECNĚ A VELMI PRAVDĚPODOBNĚ O TOM, že pokud se řidič necítí aktuálně ohrožen z rozhledových poměrů, tak jede A JE TO OBECNĚ O VŠECH ÚROVNÍCH KŘIŽOVÁNÍCH !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (MÁŠ PŘEDNOST, NEMÁŠ PŘEDNOST HO NEZAJÍMÁ)

Vrátím se k jednomu zajímavému předpisu pro strojvedoucí z r. 1968 (28 stran včetně desek formát A6) pro strojvedoucí CCCP (aktuálně ho má nejmenované železniční muzeum), je to obdoba předpisu ČSD V2EM (nebo V2E/M ?), kde je prosté sdělení LOKOMOTIVA NA PŘEJEZDU MÁ VŽDY PŘEDNOST.
Psychiku strojvedoucích, kteří utíkali strojovnou po tom, co udělali všechno pro to, aby vlak co nejdřív zastavil a přežili to, by asi poměrně dost rozsáhle vysvětlil minulý prezident Federace strojvedoucích Jíří Našinec. Strojvedoucích, kteří nedoběhli na bezpečné místo, jsem viděl několik.

podtrženo xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx :
prosím i tady a teď všechny ochránce lidských práv s odvoláváním na svobodu práv z Ústavy "řidič je svobodný a proto ho ani na přejezdu nesmíte omezit" - aby pochopili, že existují i jiné předpisy, které pro občany této země platí a proto na jejich ataky nebudu reagovat.

JE TO TOTIŽ O TOM, PROČ ŘIDIČ NA SVĚTELNÉ KŘIŽOVATCE NA ČERVENOU OBVYKLE ZASTAVÍ A NA PŘEJEZDU NA TO SERE !

W